Perské kočky  

Jednobarevné:

Černé: Černá perská kočka je jednou z nejstarších variet. Dospělá kočka by měla mít srst jantarově černou a temně  měděné oči.

Modré: Modrá je často považována za nejpůvodnější barvu. Kožich by měl být světlý, stejnoměrně modrošedý a bez přítomnosti jiné barvy nebo znaků. Oči mají být temně měděné nebo oranžové.

Čokoládové: Čokoládová je jedna z nových barev. Kožich by měl být jednolitě vybarven v syté střední hnědi a oči by měly mít temně měděnou barvu.

Krémové: Krémové kočky jsou pro svou krásnou barvu oblíbeny. Příliš teplá krémová barva je považována za vadu. Kožich by měl být stejnoměrně světle krémový a oči tmavě měděné.

Lila: Lila je další varietou chovného programu. Kožich by měl být sytě narůžovělé barvy holubí šedi bez jakýchkoli znaků nebo světlejších či tmavších skvrn. Barva očí by měla být měděná.

Červené: Červená perská kočka by měla mít sytě oranžovou barvu kožichu jednobarevnou až ke kořínkům chlupů. Běžným problémem při křížení je dosáhnout kožichu bez známek žíhání. Oči by měly být temně měděné.

Bílá: Bílá byla původní barva angorské kočky, nyní vyhovuje typickým standardům perského plemene. Výjimkou je barva oči, mohou mít troji různou barvu: oranžovou,modrou,a různé barvy to znamená, že jedno oko je oranžové a druhé modré.

Vícebarevné:

 Dvoubarevné: Dvoubarevné kočky mohou mít jakoukoliv barvu v kombinací s bílou. Oči musí být měděně zlaté.

Modrokrémové: Jde o druh želvovinové kočky, které existuji jen jako samice. Tak jako všichni želvovinoví jedinci bývají i samci této barvy téměř vždy sterilní. Britské standardy vyžaduji, aby byly obě barvy dobře promíchány bez viditelných jednobarevných skvrn. V USA vyžaduji jasně oddělené jednobarevné plochy. V obou případech by měli být oči temně měděné nebo oranžové.

Kameo: Kameo jsou perské kočky s krátkými zbarvenými konečky srsti. Existuji ve třech variantách a to závojové(shell cameo), stínované a kouřové kameo. Závojové kameo kočky mají na konečcích chlupů nejméně barvy , pigmentace stínovaných sahá hlouběji ke kořenům chlupů a u kouřových je bílá podsada vidět jen tehdy,když se srst rozhrne nebo když kočka jde. U každé z těchto tří variant jsou přípustné tři barvy: červená, krémová a želvovinová.

Činčila: Srst by měla mít stejnoměrné černé konečky na hlavě, nohou, ocasu a na bocích a spodních část těla by měla být čistě bílá. Nos má být nápadně cihlově červený s černým orámováním. Oči by měly být zelené, beze stopy modré barvy a víčka by měla být černě orámovaná.

Kočka s barevnou kresbou na obličeji (himálajská v USA): Ať je barva znaku jakákoli, měla by být omezena na tvář, uši, ocas a nohy. Himálajské kočky se vyskytují v týchž barvách jako siamské. Barva srsti na nose a polštářcích nohou by měla být stejná jako u koček siamských. Barva oči by měla být temně modrá.

Zlatá: Základní barva srsti musí být sytě krémová a tipping hnědý, přecházející ve spodních částech do světlejšího odstínu. Měly by mít jasně zelené oči.

Cínová: Cínová barva je výsledkem křížení činčily s kteroukoliv z perských koček přirozené barvy. má stejně jako činčila kožich s typpingem, který je ale mnohem intenzívnější. Barva oči je temné mědi.

Stříbřitě stínovaná: Má podobné znaky jako činčila včetně cihlově červenému nosu a černě orámovaných očí, liší se pouze sytostí tippingu. Mnoho chovatelů je neuznává jako oddělené plemeno.

Kouřová: Světlá barva se objevuje je u samotné báze kožichu a tipping zabírá skoro celou délku chlupů. Má mnoho barev, z nichž je dnes uznáváno deset. Oči by měly být měděné nebo oranžové. 

Želvovinová: Tyto kočky se postupně objevily v deseti barvách: hnědá, stříbrná, modrá, čokoládová, lila, červená a ve čtyřech barvách želvovinové žíhané. Je často obtížné znaky žíhání rozeznat. Oči by měli být temně měděné, ale u stříbrné barvy by měli být zelené nebo oříškové.

Žíhané a bílé: Žíhané a bíle kočky jsou akceptovány ve stejných barvách jako žíhané. Měly by mít v kožichu hladké jednobarevné plochy bíle barvy a oči stejné jako žíhané kočky.

Želvovinové se stříbřitým tippingem: Klasicky mají skvrny červené, krémové a černé barvy. Mohou se však vyskytovat i želvovinové kočky v recesivní a zředěné barvě modré, čokoládové a lila. Oči by měly být temně měděné nebo oranžové.

 

Exotické krátkosrsté kočky

 Exotická kočka je ve skutečnosti krátkosrstá kočka perská. Splňuje všechny požadavky kladené na plemeno perských koček, má stejnou povahu a existuje ve všech uznávaných barvách perského plemene. Jediným rozdílem je jejich krátká srst.

 

Polodlouhosrsté kočky  

Birma - Tyto kočky jsou často považovány za posvátná chrámová zvířata z Barmy. Birma je středně velká kočka s dlouhým hedvábným kožichem, postava birem je středně mohutná, oči  jsou mandlového tvaru, mírně zešikmené, otevřené, ne příliš těsně u nosu. Barva očí je zářivě sytě modrá. Birmy dnes existují ve dvaceti barevných variacích, tmavohnědé, modré, čokoládové, lila, červené, krémové a patři sem i želvovinové a žíhané kočky.

 Mainská mývalí kočka -  tělo mainských mývalích koček je robustní, protáhlé, s hranatými obrysy. Silná stavba kostí, tvrdé svalstvo a široký hrudní koš jen zvýrazňuje mohutnost těchto koček. Hlava je středně velká a má hranatý obrys. Brada je pevná a silná. Uši jsou velké a u kořene široké. Mírně sbíhají do špičky, žádoucí jsou rysovité štětičky. Oči jsou velké a jasné. Položené daleko od sebe a mírně oválné. Barva očí nezávisí na barvě srsti. Nohy jsou silné a středně dlouhé. Na tlapkách jsou žádoucí chomáčky chlupů mezi prsty. Ocas je široký u kořene a na konci se sbíhá do špičky. Osrstění ocasu je plné, dlouhé a rozevláté. Srst je polodlouhá, hustá, s mírně vyvinutou podsadou. Textura srsti je hedvábná. Krycí srst zakrývá měkkou podsadu. Povoleny jsou všechny barvy kromě pointové kresby, čokoládové, skořicové, lilové a plavé.

                                                                                        

Norská lesní kočka - Tělo norských lesních koček je dlouhé, na vysokých, ale silných končetinách. Ocas je velmi dlouhý a velmi dobře osrstěný. Hlava by měla být zhruba trojúhelníková, s naprosto rovným profilem a s vysoko posazenýma velkýma ušima. Nos má být rovný a oči mandlového tvaru. Hustý, nepromokavý kožich a dlouhými pesíky zakrývajícími hustou podsadu. Povolují se pouze barvy přírodní-černá, modrá, červená, krémová, želvovinová a modře želvovinová, dále tři různé kresby (mramorování, tygrování a tečkování),barva bílá, barvy stříbřité, veškerá zbarvení s podílem bílé barvy(bíle skvrnité)a všechna zbarvení vznikající kombinací těchto barev.

 Ragdoll -  velké, masivně stavěné kočky se střední stavbou kostí a dlouhým svalnatým tělem. Dospělý ragdoll má stejně široká ramena jako zadek. Dlouhý ocas má středně silný kořen a směrem ke konci se ztenčuje. Ocas je dobře osrstěný a huňatý. Hlava je posazena na krátkém, ale silném krku. Je středně velká a odpovídá široké, modifikované klínovité formě s plochým místem mezi ušima. Nos by měl vykazovat mírný oblouk v horní třetině. Uši jsou středně velké a mají široký kořen a zaoblené špičky. Jsou umístěny daleko od sebe a nakloněny mírně dopředu. Barva očí je vždy modrá, čím intenzivnější, tím lepší. Srst ragdollů je středně dlouhá. Požaduje se měkká a hedvábná srst v barvě colourpoint, mitted a bicolour. K nim přistupují čtyři barvy: tmavohnědá, modrá, čokoládová a lila. Modrá-lynx-mitted a tmavohnědá-lynx-mitted jsou považovány za nové barvy. Koťata ragdollů se však rodí zcela bílá,po dvou až pěti dnech se začnou vybarvovat. Barva těla ragdollů tmavne s přibývajícím věkem. Barevný vývoj je ukončen ve věku tří až čtyř let.

                 

Sibiřská kočka - tělo  středně velké až velké, svalnaté a těžké, krátký silný krk, svalnaté středně dlouhé nohy, velké kompaktní oblé tlapky se štětičkami chlupů mezi prsty, ocas dosahuje až k lopatkám a je hustě osrstěn, hlava krátká a široká se zaobleným čumákem a mírně zaoblenou bradou,  nos je stejně široký od kořene až ke špičce. Uši jsou středně velké a široké u kořene, špička je mírně zaoblená, uši jsou posazené daleko od sebe a nakloněné mírně dopředu. Oči jsou velké, mírně oválné a na spodní straně zakulacené. Jsou položeny mírně šikmo a daleko od sebe. Barva očí by měla být jednotná a harmonicky ladit k barvě srsti. Jsou povoleny všechny odstíny od zlatožluté po zelenou. U kresby van a bílé barvy srsti i modré. Středně dlouhá srst a barva černá, modrá, červená, krémová, želvovinová a modře želvovinová. Dále tři různé kresby-mramorování, tygrování a tečkování. Barva bílá, barvy stříbřité, veškerá zbarvení s podílem bílé barvy a všechna zbarvení vznikající kombinací těchto barev.

 Turecká angora - Turecké angory jsou velmi inteligentní kočky s obrovskou vitalitou. Jejich povaha je poněkud jiná než povaha ostatních koček. Jsou to zvířata citlivá, vnímavá, společenská. Turecká angora je tak trochu kočkopes. Lehce zvládají různé úkony ,jako je aportování, otevírání dveří, naučí se chodit na vodítku. Příchozí návštěvu náležitě přivítají. Jsou to kočky mazlivé, velmi často a rády se přijdou pomazlit. Tureckou angoru charakterizuje orientální vzhled a poměrně dlouhá srst. Je to kočka elegantní, tajemná, plná šarmu, krásy a ladnosti. Chlupy jsou velmi jemné a mají hedvábný lesk. Krycí chlupy nedoplňuje žádná podsada. V typu jsou turecké angory štíhlé, na jemných vysokých končetinách. Zadní končetiny jsou vyšší než přední. Hlava je jemná, zašpičatělá s rovným profilem. Oči mandlového tvaru směřuji šikmo vzhůru. Uši dlouhé, zašpičatělé, vysoko nasazené a vzpřímené. Ocas je dlouhý, osrstěný splývající srstí. Povolena jsou všechna „přírodní“ zbarvení.

 Turecká van - Jsou velice přátelské, družné a inteligentní a milují společnost. Mají příjemný hlas a rády poklidně žijí uvnitř domu. Rády využijí příležitost zaplavat si. Hlava je krátká, má klínovitý tvar a delší nos a uši jsou velké a špičaté. Barva je křídově bílá, polodlouhostrstá s kaštanově červenými znaky na hlavě, uších a ocasu. Oči má jantarové.

 

Krátkosrsté kočky

 

Habešská a somálská - Je to středně velké, statné a svalnaté plemeno. Hlava by měla mít oblou klenbu z profilu i zepředu a středně velké uši posazené daleko od sebe. Nos by měl mít zřetelný zlom a brada by měla být silná a pevná. Oči by měly mít mandlový tvar a mají mít libovolný odstín zelenožluté barvy. Ocas by měl být úměrný délce těla. Koťata mohou být na nohou mírně pruhovaná ,což je u dospělého jedince považováno za závadu.

 

 Barvy:

 Hnědá: Hnědá barmská kočka má mít tmavou, stejnoměrně teple hnědou barvu kožichu. Kožich může ve spodní části těla přecházet v poněkud světlejší barvu. Kůže na polštářcích tlapek a na nose má být tmavě hnědá.

Modrá: Modrá Barmská kočka je měkce stříbřitě šedá. I zde je povolen přechod do světlejšího vybarvení na spodní části těla. Kůže na polštářcích tlapek a na nose má být šedá.

Čokoládová: V tomto případě se žádá teplá, mléčně čokoládová barva, přičemž tvář nohy a ocas mohou být poněkud tmavší. Kůže na nose a na tlapkach má mít čokoládově hnědou barvu.

Lila: Má být odstínem světlé holubí šedi, a má-li být dokonalá, musí být lehce narůžovělá. Kůže na polštářcích tlapek má být levandulově růžová.

Červená: Sytě oranžová je nejlepší popis barvy červené Barmské kočky. Kůže na nose a polštářcích tlapek by měla být růžová.

Krémová: Krémová barmská kočka má světlou krémovou barvu místy s tmavším odstínem a s výrazným "pudrováním" kolem uší a hlavy. Kůže na nose a na tlapkach je světlé růžová.

Hnědě želvovinová: U této barvy je vyžadována směs hnědé, červené a krémové barvy. Kůže na tlapkách a na nose má byt kombinací hnědé nebo růžové nebo obou.

Modře želvovinová: Má to být kombinace modré a krémové barvy. Tlapky a kůže na nose by měly být stejné barvy.

Čokoládově želvovinová: Je to směs čokoládové a krémové. Kůže na tlapkách a nose má mít stejnou barvu.

Lila želvovinová: Lila a krémový kožich a Kůže na tlapkach a nose jsou barvou holubí šedi.

Britská - Britské a americké krátkosrsté kočky by měly být velké, silné, statné a svalnaté. Samec je větší než samice, a to výrazněji než u jiných plemen. Hruď by měla být mohutná, nohy silné a tlapky kulaté. Hlava široká a zaoblená a u samců by měla mít výrazný podbradek. Z profilu by měl být mezi čelem a nosem patrný úhel a čelist by měla mít stejnoměrný skus bez náznaku posunutí vpřed nebo vzad. Uši malé a posazené daleko od sebe. Kožich jakékoli barvy by měl být krátký, kučeravý a hustý, ale bez náznaku vlnatosti. Jedinou výjimkou jsou variety manské kočky.

 

 Barvy:

 Bílé: Barva kožichu by měla mít stejnoměrně čistě bílou barvu.

Barva očí: oranžová, modrá a nestejné barvy. Koťata mohou mít na hlavě pár tmavších skvrn ,které jsou u dospělých koček považovány za závažnou vadu.

Černé: Kožich má být lesklý a jantarově černý. Barva by měla být jednotná až ke kořínkům chlupů beze stop skvrn. Barva očí tmavě měděná bez stopy zeleně.

Modré: Kožich by měl být typicky modrošedý bez stříbrného tikingu a barva by měla být stejná až ke kořínkům chlupů. Oči temně měděné.

Krémové: Tato kočka má mít stejnoměrně vybarvený, světle krémový kožich. I když v praxi mívají některé kočky náznaky žíhání nebo skvrnitosti. Oči temně měděné.

Čokoládové: Kožich by měl být stejnoměrně jednobarevný, středně hnědého čokoládového odstínu. Oči měděné.

Lila: Jednobarevná srst narůžovělé holubí šedi. Oči měděné.

Žíhané: Existují ve třech vzorech: Klasické, pruhované a skvrnité a jsou nejčastěji hnědé, modré, červené a stříbrné. Barva oči se mění podle barvy kožichu: červené a hnědé kočky by měly mít měděné nebo oranžové oči a oči stříbrných koček by měly být zelené nebo oříškové.

Želvovinové: Tyto kočky samozřejmé samozřejmě mohou mít mnoho různých barev. Barva očí by měla být stejná, jako je základní barva kožichu.

Želvovinové a bílé: Důležité je, aby byly bílé plochy jasně definovány. Barva očí by měla být stejná jako u koček želvovinových.

Kočky s barevnou kresbou na obličeji: Existují ve všech barvách, které se objevují u koček siamských. Oči mají modré.

S tippingem: Konečky srsti by měly být černé a bílou spodní častí, nos cihlově červený s černým orámováním, jenž by měly mít i oči. Kočky s tippingem mají mnoho barev, ale ať je barva jakákoli, měla by být pigmentace omezena výhradně na konečky chlupů.

Kouřové: Kouřová kočka má stříbrnou podsadu a větší část délky chlupů má sytější barvu. Základní může být jakákoli barva, která je běžně akceptována pro britské krátkosrsté plemeno. V kožichu britských krátkosrstých koček by se neměla objevit ani stopa po žíhání nebo bílé chlupy. Oči jsou měděné, zlaté nebo oranžové.

Dvoubarevné: Kočka muže mít libovolnou barvu a vzor z těch, které jsou uznány pro britské kočky, ale v základní barvě musí být symetricky rozmístěny bílé skvrny.

Manská - manská bezocasá kočka je nepodobná většině britských krátkosrstých koček, a to nejen proto,že obvykle nemá ocas. Manská kočka je poněkud delší. Srst může mít libovolnou barvu nebo kombinaci barev,je hustší. Manské kočky mohou mít obvykle čtyři formy: rumpy-nemají vůbec žádný ocas, stumpy-jsou kočky s malým zbytkem ocasu, s ocasem-existují i variety s ocasem, kymerská-je poměrně vzácná, je to dlouhosrstá varieta manské kočky.

                                                                                  

 Evropská - Jsou to kočky středně velké, svalnaté. Hlava je dosti veliká a vytváří dojem kulatosti. Čelo je lehce zakulacené, tváře dobře vyvinuté. Nos je rovný a široký po celé délce. Uši jsou středně dlouhé, zakulacené na špičkách, dost daleko posazené a vzpřímené. Oči jsou kulaté, lehce šikmo posazené. Tělo je robustní, silné a svalnaté. Končetiny středně vysoké, pevné. Ocas je středně dlouhý, dostatečně silný v nasazení, rovnoměrně se zužující k zakulacené špičce. Srst je krátká, hustá, pružná a lesklá.

Barvy srsti: uznávají se plné barvy, tzv. přírodní černá, modrá, červená, krémová, želvovinová a modře želvovinová. Dále tři různé kresby- mramorování, tygrování a tečkování. Barva bílá. barvy stříbřité, veškerá zbarvení s podílem bílé barvy a řada zbarvení vznikající kombinací těchto barev. Nepovolují se barvy čokoládová, skořicová, lilová a barvy s odznaky.

Ruská modrá - O této kočce se předpokládá, že pochází ruského Archangelská. Kočky s podobnou barvou kožichu lze najít v severní Skandinávii, a je tedy možné, že plemeno skutečně vzniklo v Rusku a do Evropy se dostalo s námořníky na lodích. Ruské kočky jsou středně velké až velké krátkosrsté kočky. Hlava tvoří krátký klín a má výrazné polštářky z nichž vyrůstají vousy. Uši jsou velké a zašpičatělé. Hlava by měla být mezi ušima plochá. Oči mandlového tvaru by měly být daleko od sebe. Ocas dlouhý, který je úměrný k tělu. Klasická barva je modrá.

 

Rozdělení plemen podle FIFe.

 Existují čtyři základní skupiny koček, které tu jsou popsány, přesněji řečeno pět, vezmeme-li do úvahy nejoblíbenější ze všech koček, nečistokrevnou kočku domácí.

I. skupina:

Perské a exotické kočky.

Dlouhosrsté perské kočky jsou jedním z nejstarších známých plemen čistokrevných koček. Dlouhá, nádherná srst jim dodává krásný vzhled a bezprostřední půvab. Během let se typ perských koček velmi výrazně změnil, dnes je to podsadité plemeno s krátkou tváří, dlouhým hustým kožichem a jeho příslušníci mohou mít nesčíselný počet barev. Tělesné tvary exotických koček se naprosto shodují s kočkami perskými. Srst je však krátká a hustá s bohatou podsadou.

II.                skupina:

Polodlouhosrsté kočky.

Jediná věc, která je pro všechny tyto kočky společná ,je délka jejich srsti. Každé plemeno této skupiny je, pokud jde o typ a temperament, jedinečné. Zde nelze nijak zobecňovat.

III.             skupina:

Krátkosrsté a somálské kočky.

Tato kategorie plemen koček zahrnuje celkem 18 plemen koček, jímž je společná krátká srst. O co menší je v této skupině variabilita délky srsti, o to větší jsopu rozdíly mezi jednotlivými plemeny v tělesné stavbě.

 IV.skupina:

 Siamské, orientální, balinéské a javánské kočky.

Jsou to kočky siamského tvaru a velikosti a měly by vyhovovat charakteristikám koček siamských. Rozdíl spočívá v tom, že nemají ohraničené znaky v srsti, které mají genetický název himalájský faktor. Jejich srst může mít nespočet barevných odstínů a vzorů, ale povaha těchto koček je v podstatě stejná jako u koček siamských.

V.    skupina:

Kočka domácí.   

Kočka domácí je vlastně kočka bez rodokmenů, i když některé nečistokrevné kočky mohou mít známe předky, nebo i čistokrevné rodiče. Tyto kočky existuji ve všech myslitelných barvách, vzorech a délkách srsti.

 

Neuznaná plemena koček .

Tímto názvem se označují plemena, která dosud nejsou uznána mezinárodní federací, v našem případě FIFe. Tato plemena však mohou být již uznávána federací jinou. Existuje však přibližně dalších 20 plemen, která jsou buď velmi vzácná, nebo se v Evropě prakticky nevyskytují.

 

Fotky kočenek: internet