Citáty a zajímavosti
Ze stovky lidí se možná jeden člověk stane mým přítelem.
Nikdy neříkejte, že chcípla kočka nebo pošel pes, protože zemřel přítel.
Nedokážete se rozhodnout, zda si máte pořídit kočku nebo psa? Pořiďte si obojí :-)
Kočka a pes mohou být přátelé a pravděpodobně i budou přátelé, pokud je my lidé, nebudeme štvát proti sobě. Mezi kočkou a psem dokonce může vzniknout i jistá zamilovanost.
- historie soužití člověka a kočky od dob starého Egypta až po současnost,
- kočka ve výtvarném a užitném umění
- z chovu ušlechtilých koček,
- kočky a osobnosti.
Otevírací doba
| květen, červen a září: ... | víkendy a svátky: ...... | 10-16 hodin |
| červenec a srpen: ........ | denně kromě pondělí: ... | 10-17 hodin |
Elegantní dlouhonohá thajka, nelínající kočka s pronikavě modrýma očima
Thajské kočky prý nosí štěstí a jednoznačně si vás získají jako přítulné a oddané společnice. Navíc je můžete naučit třeba aportovat nebo chodit na vodítku. Přesto zůstanou nezávislé, jako všechny kočky. Příjemným bonusem pro majitele je, že téměř nelínají.
Vyhledávají lidskou společnost. Říká se, že mají povahu téměř psí, stále ale zůstávají nezávislé a z nepřítomnosti majitele se nehroutí.
Thajka se přizpůsobí rytmu domácnosti
Thajská kočka je vysoce inteligentní a může se naučit spoustu kousků, od aportování hraček až po chůzi na vodítku. Svou hravost si dokonce zachovává i do dospělého věku. Navzdory tomu je celkem klidná a ne až tak temperamentní jako například kočka bengálská či habešská. Díky své vyrovnané povaze se hodí i k dětem.
I když je thajka úzce vázaná na člověka, stále zůstává nezávislou. Pokud nemá doma majitele, příliš ji to netrápí. Umí se přizpůsobit rytmu domácnosti. Rychle zjistí, kdy člověk ráno odchází do práce a přijde se pomazlit. Pak většinu dne prospí. Ale když přijdete domů, můžete si být jisti, že bude věrně čekat u dveří. A náladu člověka vycítí až telepaticky.
Příběh talentované kočky: hraje na klavír a obdivuje ji celý svět
Mourovatá kočka z Filadelfie, která hraje na klavír, žije téměř ve všech ohledech jako hollywoodská hvězda. Pětiletá Nora nedávno absolvovala litevský koncert, kde zahrála skladbu napsanou speciálně pro ni pod názvem CATcerto od dirigenta Mindaugase Piečaitise a získala si tak tisíce fanoušků po celém světě.
Koncert s litevským komorním orchestrem odehrála Nora 5. června a záhy se stal internetovou senzací. Nadaná kočka se objevila v několika televizních pořadech, fanoušci si kupují její videa, vyšly o ní dvě knihy, má vlastní webovou stránku, internetový blog, její fotografie zdobí tři různé kalendáře, hrnečky, pohlednice i trička.
Nora žije u učitelky hry na klavír, třiapadesátileté Betsy Alexanderové, a jejího manžela, uměleckého fotografa Burnella Yowa. Do rodiny patří ještě dalších pět koček Gabby, Max, Rennie, Miro a Clara.
Alexanderová prohlásila, že zelenooká Nora měla hvězdné chování odjakživa. Když ji poprvé uviděli v útulku, u její klece visela cedulka s upozorněním "panovačná". Nora totiž nemá ráda ostatní kočky.
Kočičí virtuoska má vlastního manažera, fotografa i ochranku. Neholduje však jízdě autem, nemá ráda ani limuzínu, ani nevyhledává cestování letadlem. "Miluje diváky. Je velice vděčnou umělkyní, cítí se být zavázána svému publiku," uvedla Alexanderová.
http://www.youtube.com/watch?feature=player_embedded&v=zeoT66v4EHg#!
Ocicat je nefalšovaná domácí kočkovitá šelma, která dokonce i aportuje
Připomíná ocelota a divokost z ní přímo sálá. Přesto je to nekonfliktní, přátelský a mazlivý tvor. Což je pro mnohé chovatele natolik svůdná kombinace, že je neodradí ani cena začínající na 10 tisících korun.
Ocicat má široký nos a velké mandlové oči daleko od sebe. Velkýma mandlovýma očima a tělem posetým výrazným tečkováním ocicat ocelota připomíná natolik, že podle něj dostala jméno. Mezi předky tohoto temperamentního kočičího plemene však divoké kočky nenajdete. Není tedy ani agresivní, ani konfliktní a je vhodné téměř pro každého. S kočkou ocicat získá temperamentního, hravého, bystrého a zvědavého společníka, který je zároveň velice přátelský a mazlivý.
Zvláštní péče není nutná. Ocicat patří mezi středně velká plemena, obvykle váží od 3 do 7 kg, kocour bývá větší. Vybrat si můžete z mnoha barevných mutací, takže mazlíčka můžete mít v černé, modré, lila či dokonce skořicové barvě.
Přesto, že je to kočka velmi aktivní a temperamentní, není problém chovat ji v bytě. Bez problémů vychází s ostatními kočkami, stejně dobře může žít i se psy. Naopak je lepší, když není sama, protože miluje společnost.
Nevyžaduje žádnou zvláštní péči a svými potřebami se od ostatních koček příliš neliší. Rozdíl je v tom, že domácí kočky nebo například britky běžně celý den prospí, když odejdete do práce. Pro kočku plemene ocicat by to bylo za trest, protože miluje společnost. Pokud ji nemá, můžete být po návratu domů nemile překvapeni, jak si volný čas vyplnila.
Je to kočka velice svá, sama se rozhodne, zda udělá to, co se po ní chce. Také je velice aktivní a má ráda pohyb, rozhodně ji večer nenajdete tam, kde jste ji ráno nechali.
Přesto, že je to osobnost, velice se baví aportováním věcí, a to už jako kotě. Pokud ji v tomto směru trošku trénujete, nezadá si v této schopnosti v ničem se psem. Je velice inteligentní a učenlivá, takže ji lze naučit i spoustu dalších kousků.
Stejně dobře se naučí chodit na vodítku, což je velmi praktické, pokud jí chcete dopřát dostatek pohybu. Procházky ji baví, protože venku čeká spousta nových a zajímavých podnětů a ocicat je kočka velice zvědavá a zvídavá. Pokud chcete mít alternativu pohybu i pro dny, kdy to venku není na procházky, můžete se se svým mazlíčkem podělit o domácí tréninkový běžící pás.
Je to rovněž šelmička velice "upovídaná" a se svým majitelem ráda "diskutuje". Reaguje totiž originálně na lidský hlas a snaží se odpovídat podobným tónem. Někdy to dokonce zní tak, jako by zpívala.
Zástupců plemene ocicat je u nás tak málo, že vás i zvíře čistě pro radost přijde s PP na 8 až 12 tisíc. Kočky na chov pak vyjdou na patnáct tisíc a víc.
Kočičí zajímavosti
· Lvi spotřebují 5-7 kilogramů masa denně- to by stačilo pro 25 lidí.
· Řvát umějí jen lvi, jaguáři, levharti a tygři. Jejich zvláštní hlasivky vydávají neuvěřitelně hlasité a hluboké zvuky. Řev lvího samce lze slyšet na vzdálenost 8 kilometrů.
· Velké kočkovité šelmy zatahují za chůze nebo při běhu drápy, na rozdíl od šelem psovitých - podle toho od sebe snadno rozeznáte jejich stopy.
· Nejtlustší kočka na světě váží 17 kilogramů. K snídani slupne kuřecí polévku nebo kukuřičnou kaši, na oběd si dopřeje rybí prsty nebo lososa.
· První, kdo si ochočili kočky a drželi je jako domácí zvířata, byli pravděpodobně Egypťané, přibližně v roce 3000 př. n. l. Původně měly kočky pro svou obživu pracovat držet pod kontrolou stavy škůdců např. krys a myší. (Tuto práci kdysi v Evropě zastávaly lasice). Netrvalo ale dlouho a ladná a něžná přirozenost získala kočkám nové postavení, stali se z nich milovaní a cenění domácí mazlíčkové.
· Předení je kočičí hlasový projev, který patří pravděpodobně k nejznámějším a milovníka koček zcela jistě potěší ze všeho nejvíc. Má se za to, že vyjadřuje hlubokou spokojenost a pro lidi je předení uklidňující a příjemné. Spokojené kočky samozřejmě předou, ale v žádném případě nejde o jedinou příčinu tohoto typického kočičího chování. Stejně tak předou kočky, které jsou poraněné a trpí velkými bolestmi, nebo ty, které jsou zesláblé či dokonce umírají. Prý se předením uklidňují.
· Modrooké bílé kočky mají často sklon ke ztrátě sluchu. Proto musí majitelé těchto čičin na výstavách s doklady předkládat i potvrzení o veterináře, že kočička slyší.
· V domácnostech v Anglii a USA žije více koček než psů. Zhruba 35 % domácností v Anglii a USA s kočkami má 2 nebo více koček. Asi 37 % amerických domácností má alespoň 1 kočku.
· Průměrná délka života venku žijící kočky je kolem 3 až 5 let, zatímco kočka žijící doma žije 16 let nebo více.
· Délka života koček se za posledních 50 let skoro zdvojnásobila.
· V domácnosti s více kočkami spolu vycházejí lépe kočky opačného pohlaví.
· Kočka spí průměrně 16 hodin denně.
· Domácí kočka dokáže běžet rychlostí téměř 50 kilometrů za hodinu.
· První oficiální výstava koček v Anglii se konala v Crystal Palace v roce1871.
· Nejstarší známá zkamenělina podobná dnešním kočkám je 12 milionů let stará.
· Nejstarší známá kočka byla Puss z Anglie, která zemřela vroce1939, pouze jeden den po svých 36. narozeninách.
· Díky úžasnému smyslu pro rovnováhu se kočkám dělá při jízdě autem špatně pouze výjimečně, na rozdíl od pesanů, kteří jsou ochotni zvracet již po krátké jízdě.
· Kočky jsou jedny z nejčistotnějších zvířat vůbec. Stráví kolem 30 % času úpravou svého zevnějšku. Na rozdíl od psů, kteří si spolehlivě řeknou, že potřebují ven až na půl roce, koťata od chovatelů jsou již na wc naučená a používají ho. Dokonce i kočka, která chodila ven si velmi brzy zvykne na bedýnku. Proto jestliže se kočka stane nečistou, netrestejme ji, ale snažme se zjistit, co kočku trápí a navštivme veterináře.
· Kočky reagují lépe na ženy než namuže. Jedním z důvodů může být vyšší hlas, který kočkám připomíná kočičí mámu volající svoje koťata.
· Kočky se potí pouze na polštářcích tlapek. Všimněte si, jak je po vaší kočce mokrý vyšetřovací stůl u veterináře.
· Nejdražší kočkou na světě je Cato, bengálský kocour. V únoru 1998 zakoupen za 25.000 liber,tj.asi za 1.146.500,- Kč, paní Cindy Jacksonovou z Londýna. Prodávajícím byl chovatel Lord. C. Esmond Gay z Bedfordshire v Anglii.
· Pětiletý kocour Jake z Bonfieldu v Ontariu v Kanadě má sedm prstů, úplných, s drápky a polštářky na každé své tlapce. Kočky mají obvykle 5 prstů na předních a čtyři na zadních tlapkách. Překvapivě obvyklé ale je, že některé kočky mají prstů víc.
· Nejstarší žijící kočka na světě je Kataleena Lady, barmská kočka narozená 11. března 1977. Její majitelkou je paní V. Haywardová z Melbourne v Austrálii. V roce 2002 oslavila kočka svoje 25. narozeniny.
· Největší vrh koťat se narodil 7. Srpna 1970 se čtyřleté barmské kočičce jménem Tarawood Antigone (19koťat). Přežilo jich 15, z toho byl jedna kočička a čtrnáct kocourků.
· Nejdelší přežití po zemětřesení ve zřícené budově na Tchajwanu bylo zaznamenáno v prosinci 1999. Po 80 dnech od události byla nalezena živá kočka.
· Nejbohatší kočkou je Blackie, jíž majitel pan Ben Rea odkázal ve své závěti 15 milionů britských liber.
· Obecně se ví, že kočky mají úžasnou schopnost prozkoumávat nové prostředí. Bylo ale také vědecky prokázáno, že jejich schopnost uchovávat si informace je lepší než u některých dalších domácích zvířat. V testu inteligence pro kočky a psy porovnávali Dr.Maier (profesor psychologie na University of Michigan) a Dr.Schneirla (kurátor Amerického muzea přírodních dějin) IQ jako funkci paměti koček a psů. Zvířatům ukázali velké množství krabic a naučili je, že potrava je pouze pod krabicí, která má nahoře rozsvícenou lampičku. U psů vydržela vzpomínka nejdéle pět minut, ale některé kočky se ke správné krabici vrátily i po 16 hodinách, což svědčí dokonce o lepší paměti, než mají opice a orangutani.
· Kočičí ochutnávání v porovnání s lidmi je vnímání chuti u koček méně dokonalé. Zatímco lidé mají 9 tisíc chuťových pohárků, kočky pouze 473. Jejich nedostatek ale nahrazují dokonalým čichem. Stejně jako lidé, rozeznávají kočky základní chuti: kyselou, hořkou a slanou. Protože jsou masožravci, na sladkou chuť nereagují.
· Kočičí šelmy potřebují vidět svou kořist i při minimálním světle, loví totiž často v noci nebo za šera. Proto je oko kočky složitý a skutečně dobře vyvinutý smyslový orgán. Svědčí o tom už poměr velikosti oka a těla, který je u kočky mnohem vyšší než například u člověka. Kočky potřebují vidět v noci, ale musejí být schopné dobře vidět i za plného denního světla. Tuto schopnost jim poskytuje zornice, která se za šera může hodně otevřít a pustit do oka maximální množství světla, za světla je potom malá a citlivou sítnici oka chrání před silnými slunečními paprsky. U lidí je zornice kruhová, což má svá jistá omezení. Zornice koček je uzavírána dvěma svaly ze stran a dostává tak svůj charakteristický eliptický tvar. Obecně se dá říci, že velké kočky mají zornice kulaté, malé je mají protáhlé až štěrbinovité, a za dne jimi proniká do oka kočky pouze úzký svazek světla.
· Nejvyšší rychlost, kterou je kočka schopná dosáhnout na krátkou vzdálenost, je asi 48 km/h
· Kočka domácí je jediný druh kočky, který je schopen držet ocásek ve vertikální poloze během chůze. Všechny kočky divoké je nosí během chůze stažené mezi nohama.
· Kotě po narození váží 90-120 gramů.
· Lovecký instinkt vyvolává pohybující se kořist.
· Pokud je vaše kočka příležitostným lezcem na vánoční stromek, zkuste na několik větviček pověsit citron pokapaný osvěžovačem vzduchu. Mělo by jí to odradit.
· Po narození koťátka nevidí ani neslyší. Otevírají oči poprvé až za 5 dní, zrak a sluch se vyvíjí přibližně po 2 týdnech. Chodit začnou zhruba po 20 dnech. Barva očí malého koťátka se vždycky změní, až když začne dospívat. Kočka obvykle pohlavně dospívá v šesti až devíti měsících života.
· Většina koček upřednostňuje krmivo pokojové teploty a odmítne jakékoliv jídlo studenější, nebo příliš horké.
· Čím víc se kočka cítí omezovaná nebo zastrašovaná, tím větší je pravděpodobnost, že bude značkovat svoje území.
· Kočka má lehkou, silnou a pružnou kostru. Má asi o 10% víc kostí než kostra lidská.
· Pokud vaše kočka váží víc než by měla a oba boky přesahují šířku jejích vousů, ztratí za chvíli schopnost vnímání prostoru a také stabilitu.
· Kočky milují vyvýšené prostory. Když padají, vnitřní ušní kanálek, který kontroluje rovnováhu, vyšle signál a kočky se stačí otočit a srovnat celé tělo tak, aby „přistály“ na nohou.
· Každý tělesný nebo psychický stres zkracuje život nejen lidem, ale i kočkám.
· Vybírejte pečlivě, jaké hračky pro kočky koupíte. Kupujte lehké na házení, měkké pro zuby a přitom dost velké na to, aby je nemohly spolknout.
· Kůže pomáhá kočce udržovat tělesnou teplotu a minimalizovat ztrátu tekutin.
· Záblesky světla jsou pro kočky dokonalou hračkou! Zhasněte v místnosti a baterkou namiřte na podlahu světlo. Kočka bude světlo loven a chytat.
· Kočky milují hru na schovávanou! Pokud tu vaši nemůžete najít, buďte si jisti, že je důkladně schovaná. Například ve vaně, na záchodě, v prádelníku, pod dekou nebo předložkou, prostě na jakémkoliv místě, na které dokážete jen pomyslet ( nebo spíš nepomyslet…)
· Vylepšujete svůj dům? Nechte vaši kočičí společnici, aby se po dokončení prací mohla pořádně rozhlédnout a nové úpravy prozkoumat. Ale pozor, barvy, lepidla na tapety a ředidla barev mohou být pro kočku jedovaté.
· Podle staročínské legendy byla kočkám svěřena vláda nad světem, a dokonce uměly mluvit. Netrvalo to však dlouho a svůj úkol přenechaly lidem, aby se mohly věnovat odpočívání. Proto už kočky nemluví a v přítomnosti spěchajících lidí nasazují pohrdlivou grimasu.
· Jiná čínská báje vypráví, že kočky jsou nadpřirození tvorové, kteří dokážou vycítit přítomnost duchů. Kočičí bůh, Li Šou, v noci ochraňuje lidi před zlými duchy.
· Podle jedné legendy sezval Nefritový císař, vládce Nebes i Země, všechny pozemské tvory na audienci do Nebe. Chtěl vybrat 12 zvířat do čínského zvěrokruhu. Požádal krysu, ať celou akci zorganizuje. V tu dobu byly krysy a kočky zadobře, a tak kočka, která se bála, že by mohla zaspat, požádala krysu, ať ji včas vzbudí. Nevzhledná krysa se ale bála, že by ji císař v přítomnosti krásné kamarádky nevybral, a tak kočku nevzbudila. Když kočka zjistila, že se do zvířetníku nedostala kvůli zradě své družky, strašně se rozčílila a přísahala, že bude navždy nejhorším nepřítelem krysího rodu.
· Edgar Alan Poe (1809-1849) miloval svou želvovinovou kočičku Catarinu, která mu při práci často sedávala na rameni. Catarina byla dokonce inspirací pro jednu z jeho nejznámějších povídek, Černý kocour. Když Poeova žena Virginie umírala na tuberkulózu, spisovatel na tom byl tak bídně, že nemohl byt vytápět. Catarina pomohla- Poe položil kočku ženě na prsa, aby ji zahřívala ( první felinoterapeutka? )
· Kočky vynikají širokou škálou dorozumívacích projevů a jsou přímo mistry ve vydávání různých zvuků. Jejich hlasový aparát je složitější než u ostatních zvířat, kromě pravých hlasových vazů má kočka ještě jeden pár tzv. nepravých hlasivkových vazů. Kočky mohou vydávat zvuky, jak při výdechu, tak i při náechu. Zvuky vznikají napětím hrtanových svalů, rychlostí vzduchu jsou dotvářeny tvarem tlamky. Kočky tedy umějí různě intenzivně mňoukat, bručet, vrčet, syčet a prskat, je známa celá škála mateřského vrkání a bublání. Kočky jsou schopny svým hlasem vytvořit prosbu, otázku, údiv i spokojenost. Pro lidské ucho je nejmilejším kočičím projevem předení.
· Víte,jak se řekne slovo kočka v různých světových jazycích?
V angličtině je to cat, stejně tak dánsky a javánsky.
Francouzsky je to chat
V němčině katze
Španělsky se kočka řekne gato
Italsky gatto
Japonci neko
V arabských zemích se říká kitte.
Bulharsky котка
Esperanto kat
Estonsky kass
Finsky kissa
Hebrejsky חתול
Holandsky kat
Chorvatsky mačka
Maďarsky macska
Polsky kot
Turecky kedi
Pes má krásu bez ješitnosti, sílu bez krutosti a lidské cnosti bez lidských necností.
Chceš-li být dva dny št'asten, ožeň se.
Chceš-li být št'asten celý život, chovej psy.
Kdyby dětem Izraele nebyl dán zákon,mohli bychom se slušnosti učit u koček.(Jane Bryant Quinnová)
Kočky jsou zvláštní,tajemné bytosti.V jejich myslích se odvíjí věci, o kterých zdaleka nemáme tušení. (Sir Walter Scott)
V kočce se k vám dostává umělecké dílo, které s vámi bude žít, sedět vám na klíně a příst. (prorok Mohamed)
Pořídit si kočku lze dvěma způsoby - buďto si ji vyberete vy, nebo si vybere ona vás. Kočičí výběr majitele spočívá v tom, že se prostě jednoho dne objeví za vašimi dveřmi.
Je jen málo případů, které potěší srdce více, než uvítaní kočkou.
Není na světě lepšího psychiatra, než je štěně olizující vám obličej.
Kočky provokují člověka k neustálému vyznávání lásky. (Christoper Sandt)
Když vezeme v úvahu kočičí čistotnost, diskrétnost, trpělivost, důstojnost a odvahu, napadá mě, kolik z nás by si trouflo být kočkou? (D. J. Conway)
Střez se lidí, kteří nemají rádi kočky. (staré irské rčení)
Pes je přítelem člověka od přírody, kočka si pořádně rozmyslí, kdo bude jejím přítelem.
Čas strávený s kočkami není nikdy promarněný.
Nic nepotěší víc, než uvítání kočkou.
Fishovo vysvětlení: před akváriem bez rybiček kočku nenajdete.
Tvor, kterého vidím ráno jako prvního a večer jako posledního je moje kočka.
Nikdy bych nezradila city své kočky. To raději praštím člověka. /A.L. Rowseová
Veškerá stvoření jsou děti jediného Otce a tudíž bratři člověka. /František z Assisi , zakladatel řádu
Hospodin nebude soudit duše zvířat ve vztahu k lidem, ale duše lidí bude soudit podle jejich postoje vůči zvířatům.
Kdo znesvěcuje duši zvířat, znesvěcuje i svou vlastní.
Kdo zabije zvíře, aniž by bylo zraněno, zabíjí svou vlastní duši a poskvrňuje své vlastní tělo. Kdo způsobil jakémukoliv zvířeti zlo či bezpráví, dopustil se ohavnosti a poskvrnil svou vlastní duši. / Henoch (58) Apokryfní Kniha tajemství
Zvířata jako lidé stejný úděl mají, jedni i druzí stejně umírají, dýchají stejně, v čem člověk před zvířetem? /Kazatel 3,19-2
Syt svých přátel v Damašku, uchýlil jsem se na poušť u Jerusalema, abych vyhledával společnost zvířat. /Josef Fajjúmi Saadja, filozof, básník
Dokonalý člověk neznamená nic, pokud nešíří dobré skutky, pokud neutěšuje zarmoucené lidi i zvířata. /Buddha
Čím víc znám lidi, tím raději mám psy. /Madame de Sévigné, spisovatelka
Člověk bez soucitu je nejpříšernější stvůra. /Jean Jacques Rousseau, filozof
Blahořečím onomu času, kdy lidé žili svorně se zvířaty bok po boku a tvořili s deseti tisíci bytostmi jednu velkou rodinu. / Čuang-c´, filozof, taoista
Nikdy neopustím zvíře kvůli člověku, nikdy nedám přednost lidské lásce před zvířecí, nikdy nevyměním přátelství své kočky za nestálou lidskou náklonost. Senziska - panička Čikoretky
Epitaf na hrobě psa anglického básníka
lorda George Gordona Byrona
Poblíž tohoto místa odpočívají tělesné pozůstatky tvora, který měl krásu bez ješitnosti, sílu bez surovosti, odvahu bez krutosti a všechny lidské ctnosti bez lidských chyb. Tato chvála, která by byla nesmyslným pochlebenstvím, kdyby byla napsána na hrobě lidském, je spravedlivá daň památce Boatswaina, psa, který se narodil na Novém Foundlandě v květnu 1803 a umřel v opatství Newsteadském 18.listopadu 1808.
Pověry o psech
Označení voříšek nezahrnuje jednotnou kategorii. Bývá tak označován jedinec, jehož nelze přiřadit k žádnému z již existujících plemen. Hlavní roli při jejich vzniku tedy hraje náhoda a takový může být také výsledek, co se jejich inteligence týče: vynikající, slušný, ale i zcela podprůměrný, zatímco v případě ušlechtilých psů je výběr jedinců do chovu řízený člověkem a k reprodukci jsou připuštěni průkazně jen ti nejschopnější jedinci. Vliv má samozřejmě i prostředí, výchova, podněty, zájem majitele atd. nebo i to, zda je pes odkázán sám na sebe, sám si musí obstarat potravu a bojovat o přežití. Neplatí tedy, že voříšci jsou nejchytřejší.
Chrti nejsou hloupí, jen neradi poslouchají, nebývají ochotni učit se jakýmkoli kouskům a rozběhnou se za vším, co se hýbe. To však nesvědčí o nedostatku inteligence. Chrti jsou takoví, jaké si je lidi vyšlechtili – k ulovení prchající kořisti, nikoliv k ochraně osob a majetku.
Historky o krvelačných pitbulech jsou spíše problém lidí než psů. Je pravda, že se jedná o bojová plemena a že byli vyšlechtěni k zápasům, ovšem mezi sebou, nikoliv proti lidem. Pokud majitelé těchto psů svá zvířata neštvou proti lidem a neventilují si tak vlastní komplexy, jsou pitbulové přátelská zvířata a mazlíci, kteří si nechají i od dětí líbit to, co málokterý pes.
Pes v paneláku je chudák, je výmyslem rodičů, kteří svým dětem nechtějí dovolit psa. Jednak existují malá a trpasličí plemena, která jinde než v bytě žít nemohou, ale ani s velkým psem není problém, pokud má dostatek pohybu, činnosti, případně pravidelný výcvik. Pes je společenský tvor, který dá vždy přednost společnosti svého pána, byť v garsonce, než pobytu na bůhvíjak velké zahradě, kde bude sám. Zahrada na proběhnutí je sice výhodou, ale jen potud, pokud se nestane překážkou, která psovi zabrání být ve styku s lidmi.
Rovněž není pravda, že pes, který má k dispozici zahradu, nepotřebuje pravidelné vycházky. Opak je pravdou. Pes, který tráví čas jen na zahradě, přichází o nové podněty, nesetká se s novými pachy a jeho život je jednotvárný a poměrně chudý.
Každý lovecký pes bude štvát zvěř, jak jen do lesa nahlédne není pravda. Při správné výchově a výcviku lze každého loveckého psa přivolat kdykoliv a kdekoliv, tedy i v lese. Kromě toho některá lovecká plemena nejsou šlechtěna ke štvaní zvěře, ale jen k jejímu donášení.
Pes, který štěká, nekouše? Štěkot je komunikace mezi psem a člověkem, což ovšem neznamená, že tato komunikace je vždy přátelská. Výhružné štěkání může přejít do útoku a malér je na světě. Tato pověra vznikla pravděpodobně na základě, že neštěkají divoké psovité šelmy.
Musí mít fenka aspoň jednou štěňata? Tento mýtus se drží zuby nehty až do dnešní doby a to jak na venkově, tak i ve městech. Nejčastějším důvodem, který lidé pro nakrytí feny uvádějí je, že jinak fena dostane rakovinu mléčných žláz nebo dělohy. A tak mnoho lidí, ač nechtějí, své fenky nechají nakrýt. Proto by bylo nejlépe se zeptat přímo veterináře, který vysvětlí pravý stav věci. Zhoubný nádor dělohy se u fen vyskytuje dosti zřídka, nádory mléčných žláz se objevují spíše ve vyšším věku. To, že by jednorázová březost s navazujícím obdobím kojení měla vliv na pozdější častost onemocnění není potvrzené. Riziko zhoubného nádoru dělohy lze eliminovat kastrací.
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Pověry o čičinkách
Kočky nejsou falešné. Jsou jen nezávislé a své. Člověk posuzuje zvířata hlavně podle svých představ, jak by se měla chovat. Přitom nebere ohled na jejich přirozené chování. Pes je považován za našeho nejlepšího přítele, protože je družný, přizpůsobivý, schopný výcviku, ochotně plní naše příkazy a dokáže téměř kopírovat svého pána. Poslušnost a respekt vůči nadřízenému jedinci ovšem patří k jeho vrozeným vlastnostem. Kočky od nás sice s povděkem přijímají potravu i bydlení, ale nerespektují nás bezmezně. O jejich nezávislosti svědčí například i to, že pokud mají možnost, chodí pravidelně lovit, i když mají doma jídla dostatek. Jakmile chceme kočku přinutit k čemukoliv, co je jí nepříjemné, dá nám to rázně najevo. Někteří lidé mají ve vztahu k domácím zvířatům pocit, že za péči, kterou jim dávají, musejí být náležitě vděčná. A pokud to vypadá, že nejsou a nechovají se tak, jak bychom chtěli, nebývá k nařčení z falešnosti daleko. To ale není vůbec není pravda. Jejich gesta, pohledy a zamňoukání jsou velice upřímná a jasná. Ale žijí tak, jak jim velí odvěké instinkty, nejsou falešné, jsou prostě takové. Svého pána kočka uznává jako spolubydlícího a přítele, nikoliv jako vůdce smečky.
Přináší černá kočka na cestě smůlu? Tuto pověru si kočky přinesly již z dob starověkého Egypta. Černá kočka byla považována na miláčka boha smrti, a pokud s nimi lidé dobře zacházeli, měli naději na jistou protekci v říši mrtvých. Od dob středověku byly považovány za ztělesnění démonů, ďábelských sil a věrných průvodců čarodějnic jsou kočky považovány od raného středověku. Byly mučeny, zabíjeny i upalovány, leckde se jich lidé obávají dodnes. Ale například v Anglii přináší černá kočka štěstí - ovšem jen pokud jde k vám. Námořníci viděli v černých kočkách záruku rodinného štěstí, věřili, že jim po vyplutí zaručí šťastný návrat a věrnost ženy. Ke své nevalné pověsti přišly černé kočky hlavně díky zbarvení. Černá srst a uhrančivý pohled žlutozelených očí spolu s naříkavými zvuky, kterými se ovšem v době námluv svolávají všechny kočky, to vše člověka děsilo i fascinovalo. Strach z černé kočky přetrvává dodnes. Kdyby ty nebohé čičinky tušily, co způsobují, snad by radši ani nevylézaly z úkrytu.
Kočka se při pádu nezraní? Omyl. A při pádu z malé výšky dokonce víc, než z několika metrů, jelikož potřebuje dostatek času, aby se během pádu převrátila do "přistávací polohy". Využívá odporu vzduchu, ocasem kormidluje a vesluje, tlapky má roztažené. Její ohebná páteř a fragmentovitá klíční kost jí pomáhají k pružnému dopadu. Koťátka mají tuto schopnost až od určitého stupně zralosti. Občas se objeví zprávy, že kočka přežila pád z velké výšky, jsou to ovšem výjimky. Kočka asi měla během padání možnost snížit prudkost nárazu, ať už díky keřům, či větvím stromů. Když kočka přistane na měkkém podkladu nebo na místě hustě porostlém zelení, může to trochu zmírnit její zranění. Pády na tvrdý podklad nikdy nezůstanou bez následků. Náraz je příliš prudký a nohy kočky ho neodpruží. Kromě toho, že kočka utrpí šok, bývají následky velmi vážné: otřes mozku, zlomeniny, vnitřní zranění, která nemusí být znatelná na první pohled.
Proč loví i kočka, která má doma dostatek jídla? V každé kočce dříme šelma a jedním ze základních instinktů kočkovitých šelem je reakce na pohyb. Čilý ruch upoutá pozornost každé kočky a pak záleží na její obratnosti a také ostražitosti kořisti. Toto kočku odnaučit je nadlidský úkol. Účinek výprasku je jen dočasný a reflex je silnější.
Proč nemají kočky rády na rozdíl od psů sladké? Američtí a britští odborníci odhalili, že všechny kočkovité šelmy, včetně velkých koček, postrádají protein T1R2, který vytváří chuťový receptor buněk, v nichž vzniká sladká chuť. Kočky tak nejsou schopné rozeznat sladkou chuť cukru. Ostatní chutě však mají kočkovité šelmy normální, dokonce disponují velmi komplexními chuťovými receptory pro aminokyseliny.
Proč kočky nesnášejí vodu a milují teplo? Zoologové soudí, že záliba našich domácích koček v teple a suchu je důkazem toho, že jejich předci pocházeli z teplých jižních krajin. Kočka, která běží v dešti, se snaží vyhnout kalužím a nervózně oklepává namočené tlapky. Zatímco psi se koupají radostně, obzvláště právě v těch kalužích, naprostá většina koček se koupe jen nedobrovolně. Naopak sucho a hřejivé teplo jim dělá víc než dobře. Pokud má kočka možnost, najde si ve svém bydlišti neomylně první teplé místo a kočky ,žijící v bytech to mají v tomto směru velkou výhodu.
Území koček. Kočka má velmi dobře vyvinutý mechanismus prostorové orientace a výbornou místní paměť. I navzdory svému výraznému individualismu udržuje kontakty, ovšem právě jen svým diskrétním kočičím způsobem. Jednotlivá kočičí území jsou podle podnikavosti každé kočky více či méně rozlehlá a je protkána hustou sítí cestiček, po kterých se kočka vydává na lov, do svých oblíbených skrýší nebo na setkání s ostatními kočkami. Ostatní kočky z okolí tyto pěšinky používají také, ale pokud možno ne současně. Je lépe, pokud se tady kočky nesetkají. Objeví-li jedna kočka na svém výletě druhou, sice ji nespustí z očí, ale pohybuje se pokud možno v bezpečné vzdálenosti od ní a snaží se vyvarovat toho, aby se jejich cesty zkřížily. Pokud se to přece jen stane, zůstanou sedět v dostatečné vzdálenosti od sebe a čekají tak dlouho, dokud se jedna z nich neodhodlá pokračovat. Nebo se každá z nich vydá jiným směrem.
Bude se kočka z útulku toulat ? V drtivé většině případů bude kočka vděčna a nebude mít nejmenší chuť vůbec opouštět to, co se jí podařilo získat. Jakmile vám začne důvěřovat, ocení vaši péči věrností a přátelskostí víc než krasavice s rodokmenem.
Mají kočky skutečně sedm či devět životů? Ani tento fakt se nezakládá na pravdě. Plyne však z jednoduchého principu – vyvinutý smysl pro rovnováhu -, jež zaručuje, že kočka dopadne na nohy. Neznamená to však, že se při takovém pádu nemůže zranit ani to, že její první pád nebude poslední…
Kočka je magické zvíře. To je pravda. Kočky mají dvě zvláštní vlastnosti, díky kterým jim právem byly přisouzeny magické schopnosti. Prvním z nich je, že vycítí negativní energii. Je-li člověk nemocný, lehnou si k němu a "vysávají" z něj negaci, kterou pak uvnitř přetvoří na energii pro svou potřebu - většinou pozitivní. To samé dělají i na místech, kde proudí negativní energie - např. nad geopatogenní zónou, v místě smrti či dlouhé nemoci. Z tohoto důvodu se kočky nehodí k malým dětem - děti z nich mohou nabírat negaci a pak jsou často nemocné. Druhá magická vlastnost koček je vidět to, co lidské oči nevidí. Kočky stojí jednou nohou v našem světě, druhou ve světě astrálním. Zní to příliš fantasticky? Kdo máte doma kočku, vzpomeňte si, jak občas hledí za vás a tváří se jako by chtěla vraždit, ačkoli tam nikdo není nebo se mazlí se vzduchem a vrní pod dotyky neviditelných rukou. To je také jeden důvodů proč byly kočky využívány čarodějnicemi - usnadňovaly jí přechod ven z těla do světa astrálu a naopak návrat zpět.
Kočky jsou zvláštní, tajemné bytosti. V jejich myslích se odvíjí věci,o kterých zdaleka nemáme tušení. Sir Walter Scott
Kočky a psi se nesnášejí. Zde velice záleží na jedinci. Kočky a psi mají velký problém se shodnout, protože jsou velice rozdílní. Pes je zvíře zvyklé na smečku, kočka je samotář. Pes dává radost najevo vrtěním ocasu, pro kočku je to znamení agrese. A do třetice pes vrčí když je naštvaný, kočka vrní, když je šťastná. Odtud pramení většina neshod. Když však pes žije s kočkou v jednom domě či bytě a zažil ji jako koťátko (nebo naopak ona jeho jako štěně), jsou schopní mít spolu vcelku příjemný vztah, který může dospět i do stádia zamilovanosti. Nejvíc neshod ovšem pochází kvůli hloupým jedincům, kteří proti sobě obě zvířata štvou.
Kočku si nelze ochočit. Kočka si totiž ochočí vás. Kočka za vámi nebude běhat jako pejsek, možná vás nebude vítat u dveří, i když moje zkušenosti jsou jiné, ani se s vámi nebude mazlit 24 hodin denně, zato v ní můžete mít rovnocenného společníka. Kočka za vámi přijde, když vám bude smutno a přitulí se. Jakmile se vám ale uleví, zase odejde. Pokud ale pomyslíte, že chcete, aby byla s vámi, ať je kdekoli na noční toulce, je skoro jisté, že brzy přijde. Kočka je prý vhodná pro svobodomyslného člověka. Největší poctou je, když vás kočka povýší na kočku J.
Poznáte, komu patří tyto nádherné oči?
Po řádku zleva do prava: 1 - 3 kočka, 4 - kůň, 5 - 6 kočka, 7 - pes, 8 kůň, 9 - 11 pes, 12 - kůň, 13 - kůň,
14 - sněžný levhart, 15 - kůň, 16 - tygr, 17 - puma, 18 - surikata