Můj pane, říká se, že jsem nejlepší přítel člověka a je to pravda.
Dělám pro Tebe všechno, co mohu a co umím.
Uctívám Tě jako Boha. V mých očích můžeš číst důvěru a lásku.
Snažím se vracet Ti dobro, které mi poskytuješ.
Stárnu vedle Tebe a Tvých dětí, hlídám Tvůj dům,
vodím nevidomé, zachraňuji lidi v troskách a lavinách,
tahám sáně, pomáhám dopadnout zločince,
bavím lidi v manéžích cirkusů, snáším kruté bolesti v pokusných laboratořích
pro Tvé zdraví.
Milionkrát vrtím ocáskem, abych Ti poděkoval za Tvou péči,
abych Tě přivítal doma a dal Ti najevo radost.
Kdyby Tě všichni opustili, já s Tebou zůstanu až do smrti.
Prosím Tě. pane, abys ani Ty mne neopouštěl a nechal mne u sebe dožít ten můj psí život.
Budu Ti za to vděčný a věrný jako nikdo na celém světě.

  

Vzal Bůh misku krásy, dvě lžíce chytrosti, elegance a dobré nálady a několik tun oddanosti, věrnosti a lásky a stvořil PSA.

 

Vybíráme pejska

Rozhodli jste se přijmout nového člena do rodiny v podobě psího kamaráda? Dobrý nápad. Získáte přítele, který vám bude naslouchat, často vás rozesměje a když bude třeba, tak i ochrání. Na oplátku bude chtít spoustu vaší pozornosti, hlazení, mazlení, drbání, hraní, notnou dávku trpělivosti a hlavně moře lásky. 

Především nezapomínejte na to, že pes je živý tvor a nelze ho jen tak odložit, až vás přestane bavit.

A je to závazek i na 15 let.

Výběr plemene

Každá kniha o psech zmiňuje i obecné povahové rysy plemene a náročnost výchovy a výcviku. Zvažte, zda je pro vás přitažlivá přátelská a klidná povaha, kterou má zlatý retrívr nebo labrador. Nebo vyžadujete pracovní nasazení a radost z pohybu, kterými oplívají belgičtí ovčáci, border kolie, německý ovčák, kolie, šeltie, a nebo vlohy pro hlídání, což zaručuje správně vedený dobrman či knírač. Chcete velkého psa s klidnou povahou a máte již zkušenosti s výcvikem? Možná vás zaujme některé plemeno ze skupiny „molossů“, např. bordeauxská doga, mastif, bulmastif, německá doga, anglický buldok. Některá plemena potřebují sebevědomého majitele a vyrovnanou, láskyplnou a důslednou výchovu a potřebné zkušenosti jako  argentinská doga, rotvajler, šarpej, tosa inu, velcí a střední teriéři a teriéři typu bull.

Nebo byste raději společenské plemeno, jako je třeba bostonský teriér, mops, kavalír king Charles španěl...zhlédli jste se v kulaté hlavičce a širokém úsměvu francouzského buldočka, ve sladké tvářičce maltézského pinče či pekingského palácového psíka nebo se vám líbí miniaturní čivava, lhasa apso, ši-tzu, maltézáček, bišonek, yorkšírský teriér...?

Doporučuji dobře zvážit velikost pejska, množství srsti, temperament, kolik místa mu můžete poskytnout a hlavně to, kolik času na pejska budete mít, jestli budete s pejskem denně běhat a sportovat nebo chcete spíše gaučového mazlíka. Třikrát týdně česat afgánského chrta a poměrně často ho i koupat, se nemusí každému zamlouvat stejně tak, jako denně vyběhávat huskyho, malamuta a samojeda. Rovněž je třeba brát na zřetel případné alergie a poté si vybrat třeba některé bezsrsté plemeno jako je čínský chochohlatý pes a mexický naháč.

    

Doporučuji prohlédnout si kvalitní atlas psů a podle toho zvážit, které plemeno bude konkrétně vám vyhovovat, navštívit výstavu psů, cvičiště a poradit se se zkušenými chovateli, případně výcvikáři.

Jinak u pejska platí přesně to samé, co pro kočičku a možná ještě dvakrát víc.

S pořízením mazlíčka by měli souhlasit všichni členové domácnosti.

•V rodině by neměl nikdo trpět alergií na zvířecí srst. Pokud ano, vybírejte plemeno bez srsti a ještě předtím si ověřte, že ho alergik snese. 

•Rodiče, kteří pořizují mazlíčka pro své děti, nesou zodpovědnost za péči, výchovu i zdravotní stav zvířátka a také by měli dohlížet, jak dítě se zvířátkem zachází.

•Pokud býváte často mimo domov, měli byste mít vyřešenu péči o svého čtyřnohého přítele v době vaší nepřítomnosti.

•Na svého mazlíčka byste měli mít dostatek času, trpělivosti a chuti o něj každodenně pečovat.

•Váš mazlíček by měl mít dostatek životního prostoru, který odpovídá jeho velikosti a temperamentu, ale také možnost pro nerušeného odpočinku.

•Váš rodinný rozpočet se zkrátí o výdaje pro nového člena rodiny. Jednorázové investice za přepravku, kočičí WC, základní pomůcky k péči o srst, misky na vodu a jídlo, případně obojek s voditkem a pelíšek. Občas je třeba doplnit hračky a především je nutné počítat s pravidelnými výdaji za krmivo, podestýlku a veterináře.

•A na závěr je třeba počítat i s línáním, rozkousanými věcmi, stopách po zablácených tlapkách, s vycházkami v dešti i v mrazu.

    

Psa s průkazem původu nebo bez PP?

Další otázkou je, zda chcete šampióna na výstavy nebo jen kamaráda do rodiny? Pes s výborným rodokmenem je finančně náročnější na pořízení, zato se vám odvděčí úspěchy na výstavách a krásnými štěňaty. Vybírejte však dlouho a pečlivě. Vyplatí se pátrat i po zdravotním stavu rodičů a prarodičů. Šlechtění na určité znaky s sebou někdy přináší i nechtěná onemocnění. Žádné plemeno není prosté dědičných defektů a chorob. Některá plemena mají naopak tyto defekty ve svých standardech (množství volné kůže predisponující k zánětům u šarpeje, volné víčko u baseta přecházející až v ektropium, krátký nos u mopsů a pekinézů způsobující dýchací obtíže).

U psů bez rodokmenu a kříženců nejrůznějších plemen se dědičné vady a defekty většinou nevyskytují a celkově jsou tito psi zdravější. Není pravdou, že by se štěňata těchto psů špatně udávala novým majitelům. Často jsou to velmi přátelští psi a jsou hezcí i na pohled. Pokud netoužíte po určitém plemeni s rodokmenem, ale jen po kamarádovi, navštivte místní útulek pro psy. V útulcích najdete štěňata, starší psy, čistokrevná plemena i křížence. Někteří psi mají už něco za sebou a je dobré být připravený i na možné problémy s chováním, což se ale dá při troše dobré vůle zvládnout. Pracovníci útulku vám rádi poradí, který pejsek by pro vás byl ten pravý.

Pejsek nebo fenečka?

Psi jsou dominantnější nezávislejší než fenky, vyžadují delší procházky, všechno potřebují očuchat, občas vám mohou můžou utíkat za fenami, které hárají. Fenky mají méně vyrovnanou povahu než psi, což je dáno kolísáním hormonů během hárání a dvakrát ročně počítejtě s háráním a tudíž i hlídáním, aby nedošlo k nechtěnémo nakrytí. Za to jsou ale mírnější, poddanější a mazlivější. U plemen s mírnou povahou je ale rozdíl mezi psy a fenami minimální.

 Co budete pro pejska potřebovat

Pelíšek – existují různé druhy pelíšků, myslete na to, že štěně poroste a s největší pravděpodobností první pelíšek rozkouše a roztrhá, takže první zakoupený pelíšek nebude poslední. Dbejte především na to, aby mělo štěně do pelíšku pohodlný přístup a umístěte jej do prostoru tak, aby s vámi byla štěně co nejvíce v kontaktu. V budoucnu pak vyměňte pelíšek za takový, který se bude snadno udržovat.

Misky – na vodu a na krmivo. Nepoužívejte misky skleněné, kameninové a keramické misky, které se mohou uštípnout a štěně zranit. Nepoužívejte ani měkké plasty nebo polystyrén, štěně by si jejich pozřením způsobilo vážné zdravotní komplikace, které by mohly vést až k úhynu zvířete. Nejvhodnější jsou nerezové misky, které zakoupíte v chovatelských potřebách. U štěněte oceníte nerozlitelné misky. Zvíře musí mít neustále přístup k čerstvé vodě.

Obojek – štěněti jej navlékáme především proto, aby si ho zvyklo nosit, tedy co nejdříve. Ideální je jednoduchý kožený obojek s měkkým filcovým podšitím.

Vodítko – postačí jednoduché, přiměřeně dlouhé kožené vodítko. Již od začátku učte štěně, že vodítko není hračka, tudíž se za něj netahá, neokusuje atd. 

Náhubek – zvykejte na něj štěně pomalu a nenasazujte ho na příliš dlouhou dobu. Zpočátku postačí pár minut. Náhubek by měl pejskovi sedět. Je - li příliš velký, pejsek se z něj vyvlékne a jakmile se mu to podaří jednou, bude to zkoušet už napořád. V případě, že bude pejska náhubek tísnit, škrtit atd. vypěstuje si k němu odpor a vy si zaděláte na problém.

Tip: Velmi se mi osvědčilo, vložit do náhubku piškotku a nechat štěně, ať si ji samo vezme. Každý psík strčil hlavu do náhubku dobrovolně a rád. Po několikerém opakování jsem již náhubek chvíli ponechala a čas prodlužovala. Když se pak ještě náhubek spojil s vycházkou, vyžadovali jej v krátké době všichni moji psi, i když už byl bez piškotky. :-)

Hračky – vybírejte speciální psí hračky, přiměřeně velké rase vašeho psa. Hračku, vhodnou pro čivavu by štěně bernardýna pravděpodobně spolklo. Štěně potřebuje především příležitosti ke hře a parťáka pro hru. V pohodě si vystačíte s míčkem, bavlněným uzlem na přetahování, kostí na žvýkání. Nikdy nedávejte štěněti hračky určené dětem, nejsou z odolných materiálů a obsahují malé části, které by mohlo štěně spolknout. Poškozenou hračku vyřadíme a psovi ji už nedáváme.

Samostatnou kapitolou jsou motivační hračky, používané pouze k výcviku, ty ovšem vydává jen pán a psík je nemá běžně k dispozici.

Kvalitní krmivo – nejvhodnější značku vám doporučí chovatel, případně veterinář. V případě, že zvolíte kvalitní značku granulí, není potřeba přidávat štěněti ke stravě žádné vitamíny. Pokud se rozhodnete psovi vařit, poraďte se o nejvhodnějších potravinových doplňcích opět s veterinářem. Kupovanou a vařenou stravu nikdy nemíchejte!

Toaletní potřeby - kartáč, hřeben – štěně by si již od počátku mělo zvykat na pravidelnou péči o srst. Platí totéž jako pro vodítko, učte štěně, že hřeben nebo kartáč není určen ke hře. Štěně se bude chtít za každou cenu s novým nástrojem blíže seznámit. Kartáč nebo hřeben mu ukažte, ale nedovolte mu, aby jej okusovalo. Dále budete potřebovat pinzetu na klíšťata, můžete vybírat z plastových i z chirurgické oceli. Funkčnost je stejná, cena rozdílná.(Pinzetu po použití vždy vydezinfikujte.) Kleště na drápy – pro řadu psů je to velmi nepříjemná procedura a proto je vhodné štěně na tuto činnost zvykat postupně. Je potřeba nejprve pejska zklidnit, nejlépe tak, že ho druhá osoba zabaví a odvádí pozornost od stříhání drápů. Psí šampón, ale skutečně psí, lidský je nevhodný, osušky po koupeli a ručník na vytření tlapek z vycházky. Rovněž na utírání tlapek je potřeba pejska navykat uý od štěňátka.

Koupání – do 4 měsíců věku, by se štěně koupat nemělo. Ochranný film na pokožce ještě dobře nefunguje a použitím mycích prostředků by se mohla narušit citlivá rovnováha pokožky. Pokud štěně potřebujete přeci jen umýt (například když se vyválí v něčem, co zrovna dvakrát nevoní), používejte přírodní prostředky obohacené o živočišné oleje (třeba norkový) a snažte se omezit styk přípravku s pokožkou.

„Špinavou příhodu“ na procházce, při cestování nebo ve společnosti vyřeší suchý pěnový šampon.

Samozřejmostí je udržení srsti bez vnějších cizopasníků. I obyčejná blecha může být příčinou dlouhodobého onemocnění kůže. V současné době je na trhu řada preventivních i léčebných přípravků o jejich užití se poraďte s veterinářem.

Pro malé pejsky budete navíc potřebovat přepravku (tašku, košík, klokanku – malým pejskům a štěňátkům slouží jako úkryt před okolním světem, prostor pro odpočinku a v zimě zabraňuje prochladnutí. Při výběru dbejte na optimální tvar, rozměr, použité materiály, pohodlné nošení a bezpečnost schrány.)

Další potřeby zvažte podle typu pejska a také, kde ho chcete mít. Takže pro pejsky s krátkou srstí nebo bezsrsté bude na zimu vhodný kabátek - výběr je veliký. Při výběru kotce nebo boudy se informujte o tom, jaký typ se hodí pro konkrétní plemeno a do jakých teplot s jakou tepelnou izolací je vám bouda nabízena a výběru věnujte dostatek času.

Kolik stojí štěně?

Průměrná cena psa s PP 10000 – 20000 Kč

Průměrná cena feny s PP 15000 – 20000 Kč

Čistokrevné štěně bez PP 3000 – 6000 Kč

Kolik stojí pes v prvním roce života?

Očkování cca 1500 Kč, odčervení cca 150 Kč

Pomůcky cca 2500 Kč

Kolik utratíte za granule?

Pes 5 kg s průměrnou spotřebou 100 g/den, sní 37,2 kg/rok, utratíte 3968 Kč/rok

Pes 10 kg s průměrnou spotřebou 150 g/den, sní 54 kg/rok, utratíte 5760 Kč/rok

Pes 25 kg s průměrnou spotřebou 300 g/den, sní 112 kg/rok, utratíte 11947 Kč/rok

Pokud se rozhodnete pořídit si středně velkého psa o váze 25 kg, počítejte s tím, že za 15 let života projí 179 200 Kč. To není úplně málo, že? Ceny jsou samozřejmě závislé na značce.

    Základní veterinární péče

Odčervení – první odčervení provede zpravidla chovatel, další odčervení se provádí každé 3 měsíce na základě parazitologického vyšetření trusu. Mezi odčervením a očkováním je nutné dodržet rozestup 10 – 14 dní, aby byla zajištěna tvorba protilátek.

Očkování – je možné aplikovat pouze, je-li štěně zdravé a v dobré kondici. Rozhodně by nemělo být štěně očkováno v době, kdy si zvyká na nové prostředí, tedy cca 14 dní po tom, co si ho přinesete domů. V této době byste se měli vyvarovat styku s ostatními psy. Ideální je očkovat štěňata starší 12 týdnů, kdy je imunitní systém silnější.

První očkování   by mělo štěně podstoupit u chovatele, a to ve věku 6 - 7 týdnů. Jedná o očkování proti:  psince a parvoviroze. Druhé očkování následuje opět za 2 - 4 týdny po předchozím očkování. Většinou se provádí ve věku 3 měsíce a výše, protože se toto očkování spojuje s očkováním proti vzteklině (proti vzteklině se totiž může očkovat až od 3 měsíců a dle zákona má majitel povinnost nechat zvíře naočkovat nejpozději do 6 měsíců věku zvířete).Opakuje se očkování proti psince a parvoviroze.

Dále se přidává očkování proti:

- infekční hepatitidě - virové onemocnění projevující se horečkou, zvracením, průjmem; dochází k zánětu jater a u zvířat, která přežijí, může dojít k těžkému trvalému postižení ledvin

- infekční laryngotracheitidě a parainfluenze - virová onemocnění dýchacího aparátu, které se projevuje silným kašlem, zvracením a často dochází k hnisavým výtokům z nosu a očí,

- leptospiróze - bakteriální onemocnění, které postihuje i hospodářská zvířata, volně žijící zvířata a i člověka; pes se nakazí přímo od nakažených zvířat nebo pitím kontaminované vody; hlavní příznaky onemocnění jsou vysoká horečka, žloutenka, krev v trusu, uvádí se, že na leptospirózu zemře 4 až 6 lidí ročně.

Další možná a doporučená očkování jsou proti těmto nemocem:

- koronaviróza - způsobuje virový průjem, často probíhá současně s parvovirózou a toto očkování bývá u některých typů vakcín součástí prvního očkování,

- borelióza - nejčastější onemocnění lidí a psů přenášené klíšťaty, projevuje se náhlým kulháním, bolestivostí svalů, zduřením místních uzlin a nechutenstvím, při těžké formě je postiženo srdce, nervový systém a ledviny; vakcinace se provádí vždy v předjaří, před sezonou výskytu klíšťat, přičemž napoprvé se očkuje dvakrát po sobě a poté se očkuje jen jednou ročně vždy na jaře; toto očkování nenahrazuje nutnost používání prostředků proti blechám a klíšťatům,

- plísňové kožní onemocnění - časté a problematické onemocnění, které je přenosné na člověka 

- tetanus - bakteriální onemocnění, vstupní branou infekce jsou rány bodné, způsobené špinavým, rezavým kusem železa či drátu, dále hluboká nebo hnisavá poranění, riziková jsou i obnažená zubní lůžka při výměně zubů ve stáří 3 - 7 měsíců; mezi příznaky se řadí tuhnutí končetin, toporná chůze, křeče žvýkacích svalů, zrychlený dech a zvýšená tělesná teplota; i přes intenzivní léčbu až 70 % psů umírá,

- herpesviróza - onemocnění postihující pohlavní ústrojí fen, dochází k nezabřezávání zvířat, odúmrtí plodu, porodu mrtvých nebo málo životaschopných štěňat a vysokému úmrtí štěňat do věku 14 dnů po porodu; očkování se provádí v průběhu hárání nebo 7 dní po nakrytí a další vakcinace je nutná 1 - 2 týdny před každým porodem.  

Infekční onemocnění psů

Vzteklina (rabies, lyssa)

Parvoviróza

Psinka

Infekční zánět jater  

Infekční kašel (laryngotracheitis)

Chřipka psů (paraintluenza)

Leptospiróza

Nemoci dýchacího ústrojí psů

Akutní zánět nosní sliznice

Zánět hltanu a hrtanu

Zánět průdušek a plic

Zánět pohrudnice

Nádory na dýchacím ústrojí

Nemoci krevního oběhu a krvetvorných orgánů psů

Zánět srdečního svalu Zánět nitroblány srdeční

Zbytnění a rozšíření srdce

Srdeční slabost a srdeční vady

Zánět tepny

Zánět žily

Anémie (chudokrevnost)

Leukémie

Nemoci trávicího ústrojí psů

Zánět sliznice dutiny ústní

Zubní kámen

Zubní kaz

Zánět mandlí

Zánět žaludku

Otočení žaludku

Zánět střev

Zácpa

Hnisavý zánět análních váčků

Zánět slinivky břišní

Nemoci močového ústrojí psů

Zánět ledvin

Zánět močového měchýře

Močové kameny

Nemoci pohlavního ústrojí psů

Hnisavý zánět dělohy

Zánět předkožky

Nemoci pohybového ústrojí psů

Záněty svalů, kloubů a šlach

Dysplazie kyčelních kloubů

Zlomeniny kostí

Křivíce (rachitis)

Nemoci nervového ústrojí psů

Zánět mozku a míchy

Otřes a zhmoždění mozku a míchy

Nemoci očí u psů

Zánět spojivek, zánět víček

Vchlípení a vychlípení víček

Suchý zánět rohovky a spojivky

Zákal rohovky

Zákal čočky

Nemoci uší u psů

Onemocnění zevního zvukovodu

Krevní výlev v ušním boltci

Onemocnění kůže u psů Zánět kůže

Kopřivka

Některá parazitární onemocnění psů

Škrkavky

Tasemnice

Blechy

Demodikóza

Vši a všenky  

Parvoviróza

Původcem onemocnění je virus z čeledi Parvoviridae. Způsobuje akutní systémové onemocnění s dominantním postižením tenkého střeva (hemoragicko-nekrotická enteritida), kostní dřeně, lymfoidní tkáně a dříve i myokardu. K virům je vnímavá většina psovitých šelem. Mezi predisponovanými plemeny se uvádí zejména rotvajler a dobrman, dále i labradorský retrívr, pitbul, americký stafordshirský teriér a německý ovčák. Více než 75% klinických případů onemocnění se zjišťuje u štěňat ve věku 6-18 týdnů. U nich dochází i k nejtěžším formám infekce, které se bez adekvátní terapie vyznačují vysokou mortalitou v důsledku dehydratace a sepse.

Zdrojem viru je zejména trus infikovaných psů. Je však obsažen i ve slinách, zvratkách a v moči. Trusem může být vylučován již několik dní před objevením se klinických příznaků a exkrece přetrvává 7-10 dní, výjimečně 2-3 týdny po infekci, může se však vyskytnout ještě delší intermitentní vylučování. K infekci dochází pozřením potravy nebo vody obsahující virus. V jeho šíření hraje významnou roli nepřímý přenos kontaminovanými předměty. Při 20°C přežívá virus 3 měsíce a minimálně 6 měsíců při teplotě 4°C. V trusu se jeho životnost odhaduje na měsíce až roky. Účinný dezinfekční prostředek proti parvoviru je chlornan sodný v ředění 1: 30 ( př. Savo). 

Příznaky:   dnešní době převládá u vnímavých štěňat akutní průběh enterální formy onemocnění. Typický je náhlý začátek. Po počáteční apatii a anorexii následuje úporné zvracení. Štěně opakovaně zvrací malé množství zpěněné tekutiny, někdy s příměsí žluči, hlenu či krve. Pití vyvolává další zvracení a to i více než 10x za hodinu. Následuje vodnatý profůzní průjem často krvavý. Ztráty tekutin vedou k projevům dehydratace, prohlubuje se apatie, štěně se neudrží na nohou. Břicho bývá distendováno plynem a tekutinou ve střevech. Při nekomplikovaném průběhu nastává u adekvátně léčených štěňat po překonání prvních 4-5 dnů nemoci poměrně rychlé uzdravení.

Průběh a komplikace: Nejzávažnější komplikací bývá bakteriální sepse (náhlý vzestup teploty u předtím afebrilních psů), endotoxinový a hypovolemický šok, diseminovaná intravaskulární koagulace, intususcepce střev, dále pak endokarditida, hepatopatie, refluxní ezofagitida apod.

Terapie: Je především symptomatická a předpokládá hospitalizaci pacienta. Základem je dostatečná rehydratace a aplikace antibiotik. Důležitým opatřením je i odejmutí krmiva a vody na alespoň 24 hodin po posledním zvracení a do vymizení výrazného hemoragického průjmu. Specifickou terapii představuje aplikace imunoglobulinů, jejichž podání má efekt pouze na počátku onemocnění.Zprvu podáváme elektrolytové nápoje a poté malé dávky kašovitého, lehce stravitelného krmiva a pokračujeme pouze tehdy, neobjeví-li se opět zvracení. K dispozici jsou komerční veterinární diety, z domácí stravy je vhodný netučný tvaroh nebo vařené a drobně pokrájené nebo namleté drůbeží, králičí či skopové maso s rozvařenou rýží v poměru 1:3. Jídlo podáváme v malých dávkách několikrát za den. Dietní krmivo se doporučuje zkrmovat alespoň 2 týdny a na obvyklé krmení přecházet postupně během několika dnů.

Prevence: Základní ochranou proti infekci a následnému onemocnění je vakcinace. Problémem je fenomén tzv. imunitního okna, kdy jsou štěňata v určitém období vystavena riziku infekce i přes správně prováděnou vakcinaci. Je to způsobeno hladinou kolostrálních protilátek v krvi štěňat, která postupně klesá a od určité hranice již nezajišťuje ochranu před parvovirem, ale stále interferuje s virem vakcinačním. Kritické období je obvykle mezi 6-12 týdnem věku.

Obecné vakcinační schéma:  zahájení vakcinace ve věku 6-9 týdnů časnější zahájení je vhodné zejména u predisponovaných plemen a v hromadných chovech, pozdější u štěňat od fen vakcinovaných před krytím nebo v době březosti vakcinace se opakuje v intervalu 2-4 týdnů vakcinace ve vyšším věku než 12 týdnů je zejména důležitá u predisponovaných plemen, v hromadných chovech a u štěňat od vakcinovaných fen před krytím nebo v době březosti vakcinace chovných fen 2 týdny před krytím nebo 2x ve druhé polovině březosti s odstupem 3-4 týdnů (výhodou je, že se kritické období u štěňat posune do staršího věku) Další prevencí je eliminace stresových faktorů, dietetických chyb, pravidelné odčervování, odstraňování trusu. Pejska nebrat do potencionálně kontaminovaného prostředí, zamezit kontaktu se psy, o kterých nevíte, zda jsou očkovaní. V hromadných chovech je důležitá karanténa nových zvířat, izolace nemocných, pravidelná dezinfekce, udržování čistoty prostředí a psů.

Vzteklina (rabies)

někdy nazývaná také jako běsnění, je akutní virové onemocnění centrálního nervového systému. Tato nemoc patří mezi smrtelné zoonózy, což znamená, že je přenosná na lidi. Mezi projevy onemocnění patří změny v chování, zvýšená dráždivost, agresivita, paralýzy a končí ve většině případech smrtelně. Původcem vztekliny je neurotropní virus z rodu Lyssavirus z čeledi Rhabdoviridae. Nemoc postihuje prakticky všechna teplokrevná zvířata, především savce. Většina ptačích druhů je nevnímavá. Vnímavost jednotlivých druhů závisí na sérotypu viru. V Evropě je hlavním rezervoárem vztekliny liška obecná a netopýři, méně již pak psi, kočky a další zvířata. Vnímavost psů je s kočkami zhruba srovnatelná, či ještě o něco nižší. Vzteklina se přenáší nejčastěji kontaminací otevřené rány infekční slinou nakaženého zvířete (např. pokousáním). Délka inkubační doby je variabilní a může se pohybovat od 10 dnů až po několik měsíců. Nejčastější délka inkubační doby bývá v rozmezí 3 až 8 týdnů.U nás je pro chovatele ze zákona povinné zajistit, aby byli psi a některá další zvířata držená v zajetí, zejména liška, jezevec, kuna, ve stáří od 3 měsíců do 6 měsíců a poté vždy jednou za rok očkováni proti vzteklině.

Zánět močového měchýře psů

Hlavní příčinou zánětu močových cest u psů je infekce. Na vzniku zánětu močového měchýře se mohou ale také podílet i jiné příčiny. Infekce močového měchýře je častější  u fen, ale může se vyskytovat i u psů.  Mezi faktory, které zvyšují riziko infekce močových cest patří kameny v močovém měchýři, anatomické abnormality (např. vrozené vyústění močovodu na jiném místě), samovolný odchod moče, onemocnění poškozující schopnost imunitního systému bojovat s infekcí (hyperfunkce nadledvinek, cukrovka, nebo chronické onemocnění ledvin), neschopnost zcela vyprázdnit močový měchýř (často spojený s těžkým onemocněním páteře), chronické infekce kůže kolem pochvy u fen a infekce prostaty u psů. Infekce močového měchýře není nakažlivá.  Kameny v močovém měchýři dráždí jeho sliznici a tím mohou vyvolat zánět.

Mezi další příčiny patří nádor v močovém měchýři a nezhoubný zánětlivý polyp. Velmi vzácný u psů je zánět močového měchýře z neznámé příčiny (idiopatická cystitida), který je běžný u koček. Mezi běžné příznaky patří časté močení malého množství moči, namáhavé a naléhavé močení, bolestivé močení a krev v moči. Postižená zvířata mohou močit doma, protože neudrží moč. Toto pomočování je vědomé (např. feny si dřepnou). Samovolný odchod moči se také může vyskytovat při zánětu močového měchýře a je obtížně rozeznatelný od vědomého pomočování. U psů s příznaky zánětu močového měchýře se obvykle dělá rozbor moče a její kultivace.  Dalšími laboratorními vyšetřeními se zjišťuje přítomnost onemocnění ledvin nebo jiných onemocnění. Rentgenologické vyšetření břicha se používá ke zjištění kamenů v močovém měchýři. Ultrasonografickým vyšetřením břicha se zjišťují kameny v močovém měchýři, polypy, nádory nebo jiné problémy. V některých případech může být doporučena cystoskopie nebo kontrastní rentgenová studie. Bakteriální infekce je obvykle účinně potlačena antibiotiky. Kultivace moči určí druh bakterie a jejich citlivost na příslušný druh antibiotika. Prostá infekce močového měchýře je obvykle vyléčena během 5-7 dnů. Dlouhodobá léčba antibiotiky bývá potřebná u dlouhotrvajících, vracejících se, komplikovaných infekcí. Po vyřešení jiných příčin zánětu močového měchýře se obvykle příznaky zlepší (např. odstranění kamenů z močového měchýře).   U nezhoubného polypu v močovém měchýři je potřebná protizánětlivá léčba v kombinaci s antibiotiky. 

Které potraviny jsou pro psa nebezpečné

 

Čokoláda

Psi jsou na metylxantiny, tedy kofein a theobromin, který čokoláda obsahuje, mimořádně citliví a nedokážou je vyloučit jako lidé. U lidí se metylxantin rozpadá přibližně dvě hodiny, psi k tomu potřebují devětkrát delší dobu. Odhaduje se, že psa může smrtelně ohrozit dávka mléčné čokolády v množství 50 až 60 gramů na kilo jeho hmotnosti. U čokolády na vaření, kde je vyšší obsah kakaa, je takto nebezpečné mnohem menší množství. Už 650 g mléčné čokolády nebo 90 g čokolády na vaření může zabít psa vážícího 10 kg.

Příznaky otravy metylxantiny: zvracením, zvýšená aktivita a neklidem, citlivost na dotek, zrychlený dech a tlukot srdce. Poté se dostaví slabost, třesavka a ztráta kontroly nad svalstvem nohou. Pak může nastat kóma a smrt.

Jestliže víte, že váš pejsek snědl větší množství čokolády nebo kakaa, a nejeví zatím žádné známky otravy, snažte se u něj vyvolat zvracení a to do 4 hodin od pozření čokolády. Jestliže je to už delší doba, dejte mu aktivní živočišné uhlí ve formě tablet v množství 1 – 2g/kg živé hmotnosti psa. Potom mu podejte projímadlo, ne však na olejové bázi.

Kosti

Lidé si často myslí, že syrové kosti způsobují poranění žaludku a střev. Ve skutečnosti se ale pes může zranit jen kostí vařenou. Kosti vařením zkřehnou, snadno se odlamují a mohou způsobit potíže. Syrovou kost, dokonce i rybí pes bez problémů stráví. Dále pejskovi můžete dát syrové kuřecí skelety, kuřecí krky a celá křídla, nebo také syrovou hovězí kost nebo žebra. Nikdy nekrmte psa kuřecími kostmi, mohou se štěpit a poškodit žaludek nebo střeva.

Lidská strava

Lidská strava je pro psy nevhodná. Většinou je ochucena různým kořením, na které psí žaludek není zvyklý. To může vést ke zdravotním komplikacím. Navíc pes, který si zvykne na lidskou stravu, odmítá psí granule, protože nejsou ochucené jako naše jídlo.

Také zbytky od oběda nebo prošlé potraviny nepatří do psí misky. Pes není odpadkový koš!!!

Nikdy nedávejte psům jídlo přímo z ledničky. Pes potřebuje krmení, které má pokojovou teplotu. Studená nebo příliš teplá strava mu může poškodit trávicí ústrojí, zvíře pak může trpět například průjmem.

Slané potraviny

Pes má po slaném krmivu chuť na další a další sousta, a vezme si tak víc, než by potřeboval. Důsledkem bude stejně jako u lidí, že začne tloustnout. Mimo toho přemíra soli může u psů stejně jak u lidí vést k vysokému krevnímu tlaku. Ovšem není pravda, že by pes neměl dostávat vůbec žádnou sůl, bez ní by nemohl trávit.

Sladkosti

Sladkosti můžou vašemu pejskovi způsobit velké problémy. Nejvíce psům škodí látka xylitol, která je součástí bonbonů, pečiva, sušenek nebo třeba koláčů. Xylitol jako přirozený cukrový alkohol je ale obsažen i v ovoci a zelenině – švestky, jahody, maliny, květák a kukuřice, i když v malém množství. Xylitol u psů výrazně zvyšuje hladinu inzulínu, a tím může způsobit pokles hladiny cukru v krvi a psa ohrožuje na životě.

Účinky xylitolu se projevují asi 30 minut po požití většího množství výrobků, které ho obsahují. Prvními příznaky jsou slabost, ztráta koordinačních schopností a křeče. U xylitolu bylo zjištěno i podezření, že psům poškozuje játra.

Kočičí krmivo

Hodně chovatelů dává psům kočičí stravu, protože jim víc chutná, ale to není nejlepší řešení. V kočičí potravě je vyšší podíl proteinů, což může vést k trvalým zažívacím problémům.

Cibule a česnek

Jsou pro psy jsou ve větším množství jedovaté.

Pokud chcete, aby byl váš pejsek zdravý, dávejte mu jen speciální psí stravu. Výběr psího krmiva na trhu je obrovský. Od nejlevnějších masových konzerv či granulí určených pro všechny psy, přes dražší a kvalitnější, jejichž určení bývá rozděleno podle velikosti psa, jeho věku či výkonnosti.

 

     Výchova a výcvik

Ke stažení: zkouska_zakladniho_minima.doc (28 KB) zkouska_vsestranneho_vycviku_psa_prvniho_stupne.doc (31 KB) zkouska_vsestranneho_vycviku_psa_druheho_stupne.doc (29 KB) zkouska_vsestranneho_vycviku_psa_tretiho_stupne.doc (29 KB) zkouska_psa_obranare_prvniho_stupne.doc (25 KB) zkouska_psa_obranare_druheho_stupne.doc (29 KB) zkouska_psa_stopare_prvniho_stupne.doc (26 KB) zkouska_zakladni_ovladatelnosti.doc (35 KB) rad_agility_ceske_republiky.doc (110 KB) obedience.doc (66 KB)

kupni_smlouva_-_stene.doc (31 KB)

pes_a_aport.doc (31 KB)

Jaké pomůcky bude pejsek potřebovat na cvičák

Především tedy vodítko, dlouhé zhruba 2 m, nejlépe s dvěma karabinami a kroužky na zkracování.

Obojek - řetízek nebo kožený či nylonový

Náhubek

Stopovací šňůra v délce minimálně 10 m

Předměty na stopu ( nejlépe kousky koberečku velikosti 7 krát 5 cm, ale může být cokoliv jiného v podobné velikosti, důležité je, aby to zadrželo pach)

Aport ( u začátečníků může být balónek nebo hračka, později je předepsaná činka)

Pamlsky a odměny ( může být i taštička na pamlsky)

Doporučuji ještě náhradní vodítko, občas se stane nehoda, zvlášť při obraně u velkých a dospělých psů, další pomocné pomůcky vám poradí instruktor.

Základní výchova

Správná výchova psa je základním předpokladem pro úspěšný výcvik. Je jednodušší vychovávat štěně, ale pokud máme dospělého psa, ani to ještě není žádná tragédie. Při výchově i výcviku jsou nesmírně důležité trpělivost a důslednost. Pokud se rozhodneme, že pes někam nebude smět, tak ho tam prostě nepustíme. Pokud ho tam jednou pustíme, nemůžeme se divit, že tam příště půjde sám. Trpělivost je důležitá proto, že každému psovi trvá jinak dlouho, než se naučí určitá pravidla. Některému psovi stačí čtyři opakování, některý potřebuje dvacet. Jeden pejsek se naučí cvik za dva dny, jiný za čtrnáct. Psovod se musí ovládat a v žádném případě se nenechat unést emocemi. Pokud má špatnou náladu, je lépe necvičit vůbec.

Pochvala a odměna

Při výchově i výcviku je důležitá pochvala, zejména ze začátku a při složitějších cvicích musí radost vyzařovat ze psovoda celého, musíme přímo jásat, což mnoho začínajících psovodů nebo se stydí. Pro psa je to ovšem velmi důležité. Pes nerozumí slovům, o to víc intonaci. A pokud budeme chválit i kárat stejným monotónním hlasem, nikdy nebude pejsek vědět, na čem je.  Pochvala by měla být pro psa šťastným okamžikem, ale slovům pochvaly se musí naučit stejně tak, jako všem ostatním povelům. Pochvala je základem úspěchu.

A jak chválíme ? Nejpoužívanějšími slovy pochvaly jsou: hodný pejsek, to je šikulka, šikovný pejsek, pašák, výborně, dobře, tak je hodný, tak je dobře... Nejlepší je slovo spojit s podáváním pamlsků, drbáním a hlazením psa. Je důležité, aby pes ve chvíli slov pochvaly prožíval blažený, radostný pocit. Slovo pochvaly by měl být první povel, který by mělo umět každé štěně. Budete jej muset několikrát opakovat. Jestli je tento povel naučený, poznáte nejlépe tak, že po pronesení slova pochvaly bude pejsek radostně vrtět ocáskem a očekávat pamlsek.

Nejpoužívanějšími pamlsky jsou obyčejné dětské piškoty. Používají se také nakrájené kostičky tvrdého sýra, kolečka salámu nebo přímo psí dobroty, ve formě žvýkaček, granulek, tyčinek, srdíček apod. ve speciálních obchodech. Jako odměny nepoužíváme granule, které dostává pejsek běžně k jídlu, protože to žádná odměna není.

Kdy chválíme a odměňujeme? Štěně i dospělého psa chválíme a odměňujeme kdykoliv, chová-li se správně, a to i za maličkosti. Pokud psa budeme chválit dobře, občas můžeme pamlsek vynechat. Při sportovním výcviku většina cvičících psovodů místo pamlsků používá jako odměnu například hru s míčkem nebo peškem apod. Odměny pro psa nenosíme viditelně, ale měli bychom je mít po ruce, abychom mohli psa odměnit hned při správném provedení cviku. Pomocí pamlsků také můžeme psa motivovat k provedení určitého cviku tak, aby nemuselo být použito donucovací, nebo mechanické výcvikové metody.

Trest

Problémové chování psa je velmi nepříjemné a trest je opakem pochvaly, ale jeho používání musí být přiměřené, lepší je, situacím, které tresty vyžadují, předcházet. Nejlépe se odstraňuje u malého štěněte, hůře u dospělého a sebevědomého psa a ještě hůř u psa, který si prožil týrání a nevhodné zacházení. Při výchově je třeba postupovat důsledně. Nepříjemnost, která se u malého štěněte jeví jako nepodstatná, může být u dospělého psa již velký problém.

Stejně jako u pochvaly, pejskovi podle intonace hlasu musí být jasné, které chování se nám nelíbí a přinese pokárání a trest. I k trestu je třeba psa naučit některý zákazový povel: Ne, nesmíš, fuj, co je to, fuj pes, nehodný pes a další. Pes se musí naučit reagovat již na zákazový povel, protože se bude chtít vyhnout následnému trestu. Zákazový povel je rozkaz a tak také musí být vysloven. Hlavní je zakročit včas, pokud se vám jakékoliv chování u psa nelíbí a ihned psa usměrnit. Důležité je, aby pes okamžitě po potrestání činnosti zanechal. Pokud pes pokračuje v činnosti dál, trest nebyl dostatečně účinný a jasný, vaše potrestání vzal jako novou bojovou hru. Pes musí z vašeho chování pocítit, že legrace skončila. Je na místě vaše důslednost - co jednou zakážeme, mělo by být zakázané navždy.

Otázka trestu je v kynologii poměrně sporná. Někteří výcvikáři vycházejí z rodičovského chování feny, která přenáší štěňata za kůži na krku a doporučují nevhodné chování potrestat stejným způsobem - uchopením za kůži a vytřepáním. Jenže...Fena takto skutečně svá štěňata přenáší, ale jenom přenáší a netřepe s nima. Pokud se štěně chová nepřístojně, nejprve ho varuje zavrčením, pokud štěně nedbá, rovnou je kousne a malý nezbeda si příště dává už na varovné zavrčení. Mně osobně se nejvíce osvědčilo plácnutí štěněte novinami, štěně se lekne nepříjemného zvuku a činnosti zanechá. Poměrně velkým trestem bývá nevšímavost pána, vykázání ze své společnosti, z místnosti atd. Některým psům stačí pouze zvýšený hlas. Někde to nejde jinak, než " vycukat". Hlavně musí pes pochopit, že trest je následek jeho nevhodného chování, že si to zavinil sám.

Jako některé další metody trestu jsou uváděny ostnaté, dálkové elektronické a sprejové obojky. Za prvé musím upozornit, že tyto pomůcky by NIKDY neměly sloužit jako trest, ale spíš jako výcviková pomůcka u skutečně nezvladatelných psů.Ty se však používají JEN v krajní nouzi a patří pouze do rukou zkušných psovodů, kteří tyto stránky číst nepotřebují.

Po potrestání je vhodné najít důvod pejska pochválit, takže dáme třeba povel, který bezpečně ovládá a splní, aby mohla následovat pochvala. pejskovi tak dáme najevo, že se nezlobíme, že je vše v pořádku a že se na našem vztahu k němu noc nezměnilo.

ZÁSADA: Na 1 trest by mělo přijít 10 pochval. Fyzickým trestům se raději snažme předvházet správnou motivací, trestem pro psa by mělo být pouhé NE nebo nevšímavost psovoda či vykázání psa z místnosti, na místo do kotce atd. Nikdy netrestáme psa např. po návratu z práce za to,že třeba roztrhal koberec; v takovém případě pes nepochopí, za co je trestán, ale ztratí ke psovodovi důvěru. Pokud chceme psa potrestat a někdy to je skutečně nutné, můžeme tak učinit pouze tehdy, pokud jej přistihneme při činu. Psa nebijeme, rukou ani vodítkem, velkého psa to stejně nebolí a malému bychom mohli ublížit, kromě toho pes by se pak začal bát naší ruky i kdybychom jej chtěli pohladit. Je třeba rozlišovat, kdy nás pes třeba neposlechne ze strachu, potom žádný trest nepomůže, musíme se uklidnit a promluvit na psa laskavým hlasem.

                                  

Výcvik

Přivolání psa

Přivolání, nejdůležitější cvik v životě psa. Pokud nemáte "přivolání", nemáte nic a je zbytečné cvičit cokoliv dalšího. Nejčastější chyby psovodů, kterých je nutné se vyvarovat: opakování povelu pro přivolání žádná odměna ani pochvala psovod volá psa pouze v případě nutnosti (chybí cvičné přivolávání) pes je ihned po příchodu přivázán pokud se pes vrátí až po delší době, je potrestán někdy si začátečníci myslí, že přivolání je vrozené a pejsem prostě příjde

Nácvik: Pro začátek si vyhlédněte klidné místo, kde nebudete rušeni lidmi ani psy. Někteří psi opravdu příjdou, zvlášť pokud jste si pořídili štěňátko, štěňata mají tendenci se svého pána držet, dále psi, závislí na psovodovi. Musíte tedy sami zvážit, zda váš pes je v klidu přivolatelný, nebo jakmile ho pustíte z vodítka, tak už ho neuvidíte.

Pokud tedy máte první případ, pusťte pejska na volno, dejte povel ke mně nebo k noze či jiný, povelová technika se dopiluje v další fázi. Ustupujte před pejskem, přitom držte pamlsek, ze kterého může pejsek jemně ukusovat, ale zatím ho nedostane. Když je u vás, chyťte ho za obojek, pochvalte a odměňte. Povel řekneme jen jednou a dále povzbuzujeme už jen pomocnými povely, např. poběž, honem pojď, většinou pejskové reagují, když před nimi psovod ustupuje, zatleská a odbíhá.

Pokud na žádné přivolání ani lákání nereaguje, psa pusťte na volno, ale na dlouhé šňůře a zavelte "ke mně" nebo " k noze". Pokud pes na povel nezareagoval, cukněte vodítkem (tak, aby si toho všiml) a začněte ustupovat. Jestliže pes zareaguje a jde směrem k vám, pokračujte jako v v prvním případě. Pokud nezareaguje, tak jste málo trhli. Trhnutí budete možná muset několikrát zopakovat. Po trhnutí psa už netáhněte. Vždy se snažte, aby vodítko bylo prověšené. Za každý úspěch psa pochvalte a odměňte. Před povelem by ale nejprve mělo zaznít jméno psa, aby zbystřil pozornost.

To je první fáze cviku. Jde pouze o to, aby pes pochopil, že přijít se vyplatí. Tudíž příjde, dostane pochvalu a odměnu a zase může jít.Hlavně ho zase nezapomeňte vypustit, aby příchod nespojoval s ukončením zábavy. Okamžité uvazování má za následek to, že pes sice přijde, ale nikoliv nadosah. Potom se vyplatí pouštět s vodítkem, přitáhnout si ho a odměnit. Pamlsek psovi dejte, i když příjde bez povelu, pán musí být silnější motivací než cokoliv jiného a tento cvik opakujte v nepravidelném počtu než psa definitivně uvážete a půjdete domů. Nenuťte psa předsedat před vás, to je další cvik.

Někteří instruktoři doporučují přitáhnout si psa na přivolání až k sobě, protože " ke mě" znamená skutečně až KE MĚ, nikoliv se po cestě zastavovat, čmuchat a vyřizovat si své pohledávky :-). Bez cukání a trhání šňůrou. Já osobně používám obojí, jen je potřeba vědět na koho co platí a vyzkoušet si to nebo se poradit přímo na cvičišti. Přitáhnutí pejska k sobě je jemnější než trhnutí, takže toto volím spíš u štěňat a citlivějších psů.

Volno

Nejoblíbenější povel u většiny psovodů i pejsků :), souvisí s přivoláním ( pokud pejsek neodběhne od psovoda, není koho přivolávat, že... Občas se i tento problém může objevit, hlavně u pejsků s nezdravou závislostí na psovodovi. Je to ovšem chyba, pes by se měl vzdálit nejméně na 10 kroků od vás. )

Zastavíme se, odepneme vodítko, vyslovíme povel a nakročíme a mávneme tím směrem rukou. Pes by neměl vystartovat hned po odepnutí karabiny, ale skutečně až po povelu. Toto se dá upravit dvěma vodítky, každé je na samostatné karabině. Ve chvíli, kdy odepneme jedno vodítko, to druhé pejska spolehlivě zadrží. Teprve při odepnutí druhé karabina následuje povel volno. Chybou je rovněž to, když pes na povel volno od psovoda neodběhne.

Přivolání psa - s předsednutím

Účelem cviku je, aby pes na jeden povel rychle přiběhl ke psovodovi a posadil se před něj na vzdálenost nejvýše jednoho kroku. Pes zůstane v této pozici, dokud od psovoda nedostane jiný povel. Základem je kladná reakce psa na své jméno - pes po oslovení zpozorní a na povel ke mně běží ke psovodovi. Začínáme v nerušeném prostředí, v kapse si připravíme pamlsky, pes má volno a je od psovoda vzdálen. Psovod psa osloví "Marcus!" a jakmile pes zpozorní, vydá psovod povel "Ke mně!" (posunek: upažení levou rukou).

Pokud pes nereaguje na jméno, upoutá jej psovod na lehkou dlouhou šňůru (kolem 20 m) a po oslovení šňůrou trhne. Podle potřeby lze přidat pomocný povel, zatleskat nebo udělá několik kroků zpátky, případně psovi pomoci přitahováním za šňůru. Jakmile je pes v dosahu psovoda, přidrží jej psovod za obojek. Psa před sebe posadí; pomůže mu tak, že jej uchopí za obojek pod bradou a lehce jej směrem nahoru a k sobě přitáhne, zároveň může dát pomocný povel "Sedni". Může mu současně ukázat pamlsek a zvednout jej nad jeho hlavu (pes se dívá na pamlsek, a protože nemůže couvnout, musí se posadit, aby na něj viděl). Psovod psa pochválí, odmění, poté dá povel volno, ukáže rukou do vytyčeného směru a psa nechá odběhnout.

Je bezpodmínečně nutné, aby byl psovod velmi důsledný a vždy vyžadoval splnění cviku - je to základní cvik, který může psovi v mnoha případech zachránit život! Rovněž je důležité, aby psovod psa po příchodu vždy odměnil, i kdyby to psovi chvilku trvalo - naprosto nepřípustné je psa po příchodu potrestat, protože pak se pes bude bát na povel přijít, neboť podle jeho chápání byl potrestán za splnění povelu; psovod se musí přemoci a psa bez náznaku zlosti pochválit! Trest by byl na místě ve chvíli, že by psovod psa dostihnul a chytil v okamžiku, kdy se po povelu "Ke mně!" např. rozběhne za jiným psem.

Pokud je pes rozptylován rušivými vlivy (cizí pachy kolem, v lese zvířata, psi na cvičišti) a reaguje pomalu nebo nereaguje vůbec, je vhodné používat k přivolání šňůru a postupovat, jak je uvedeno výše; nezapomínáme chválit!

Chůze u nohy - ovladatelnost na vodítku

Cílem cviku je, aby pes doprovázel psovoda ukázněně při chůzi i klusu, při obratech a změnách směru pochodu. Nesmí se předbíhat, odbíhat ani zpožďovat. Během chůze musí být vodítko prověšené. Po každém trhnutí se vodítko uvolňuje. Výcvik se začíná krokem a postupně se přechází ke zrychlenému pohybu. Začíná se přímý směr a postupně se přidávají obraty vpravo a vlevo. Při obratu je třeba, aby psovod předem upozornil psa, že se bude něco dít, tím, že dá povel "k noze", může jej zdůraznit i úderem levé ruky o stehno. Psovod provádí přesný obrat o 90°.

Nezaměňovat povel K noze s povelem Ke mně, kdy pes usedá čelně přímo před pána.

Když zvládneme obraty, nacvičujeme čelem vzad. Zde je lepší, když pes přechází za psovodem a přiřazuje se k levé noze. Pes jde stále na prověšeném vodítku u levé nohy psovoda tak, že jeho pravé rameno je stále na úrovni psovodových nohou. Pes se automaticky přizpůsobuje tempu pohybu (normální chůze, pomalá chůze, poklus). Při zastavení si pes automaticky sedá k noze, po každém obratu v klidu rovněž. Tytéž obraty vlevo v bok, vpravo v bok a čelem vzad se provádějí i v klidu na místě.

Jak na to: Nejprve je nutné, aby se psovod sám naučil správně reagovat na pokyny. Při "Vlevo v bok" se psovod na místě otočí o 90° proti směru pohybu hodinových ručiček (za levou rukou), při "Vpravo v bok" se otočí o 90° po směru pohybu hodinových ručiček (za pravou rukou). Při pokynu "Čelem vzad" se psovod otočí o 180° proti směru pohybu hodinových ručiček (tj. za levou rukou). Při pohybu se psovod na povely otáčí na místě, nedělá obloučky. Je dobré, pokud si psovod sám na klidném místě vyzkouší velet a dělat obraty, aby se mu zautomatizovaly a on se při výcviku mohl plně věnovat psovi.

Psovod stojí v základním postoji se psem u nohy. Složené vodítko drží v pravé ruce, levou rukou jej přidržuje. Při pokynu od instruktora "Pochodem vchod" dává psovod povel "K noze" (i s posunkem), vykročí dopředu a lehce zatáhne vodítkem dopředu-nahoru. Pokud pes nechápe, může mu psovod nabídnout pamlsek (ve výši psovy tlamy, ať po něm neskáče), kterým ho po několika krocích odmění. Psovod pokračuje volným tempem rovně vpřed, zároveň koriguje vzdálenost psa od nohy mírným tahem; pes by neměl jít od nohy dále než 20 cm.

Psovod psa při chůzi často chválí a odměňuje pamlskem. Pokud se pes předbíhá, škubne psovod vodítkem vzad; pokud se ani po delším nácviku pes nepřestane předbíhat, zrychlí psovod pro příští nácvik tempo chůze při ovladatelnosti - malý pes by měl v ideálním případě vedle psovoda klusat. Pokud pes zaostává za psovodem, pomůže mu psovod pamlskem nebo nacvičuje ovladatelnost za pomalejšího tempa (zejména platí u malých psů). Takto postupuje i při změně rychlosti chůze - poklus a pomalá chůze. Při každé korekci dává psovod znovu povel "K noze" i s posunkem. Jestliže se pes začichá na zemi, psovod škubne vodítkem nahoru-dopředu. Pokud psa zaujme něco jiného (např. jiný pes), psovod opět škubne vodítkem směrem k noze. Při pokynu od instruktora "Zastavit stát" dá psovod nejprve povel i s posunkem, aby psa upozornil na změnu, a teprve poté se sám zastaví. Nenechá psa předběhnout a, třeba s pomocným povelem "Sedni", si jej posadí k noze, jako při základním postoji. Po zastavení jej psovod odmění pamlskem.

Později psovod začíná dělat oblouky vlevo i vpravo, jejich poloměry postupně zmenšuje. Při obratech na místě začíná psovod v základním postoji. Na pokyn instruktora psovod dá povel "K noze" a posunek a sám provede obrat; zároveň pomáhá psovi.. Při "Vpravo v bok" psovod pomůže psovi tím, že jej potáhne za vodítko doprava tak, aby nakonec pes opět seděl u jeho nohy jako v základním postoji. Při "Vlevo v bok" a "Čelem vzad" položí psovod levou ruku psovi do oblasti slabiny a jemně (pes je v těchto místech velmi citlivý a pokud mu způsobíme bolest, bude příště cvik provádět neochotně a se strachem!) jej otáčí spolu se sebou o 90° nebo 180°. Dbá na to, aby nakonec byl v základním postoji se psem sedícím u levé nohy; může mu pomoci povelem "Sedni". Při obratech za pochodu psovod musí nejprve psa upozornit na změnu směru povelem "K noze". Pomáhá stejně, jako je uvedeno výše, jenom je potřeba, aby se psovod rychle zorientoval.

Při obratech za pochodu se psovod nezastavuje a pes nepřisedá k noze, celou dobu setrvávají ve stejném tempu. Při ovladatelnosti na vodítku psovod psa netrestá, vždy jen upravuje. Pro pozdější nácvik na ovladatelnost bez vodítka je dobré naučit psa, že v pravé ruce kromě vodítka drží psovod také pamlsek nebo hračku, na které se pes fixuje zrakem. Psovod psa průběžně za pochodu odměňuje a chválí. Při obratech, ať už na místě nebo za pochodu, si dáváme zvláštní pozor na to, abychom se otáčeli "na patě" a neobcházeli psa. Je vhodné, abychom při ovladatelnosti změnili svůj přirozený způsob chůze na "pochodování" - pes je pak obvykle pozornější. Časem při zastavování a obratech na místě vypouštíme pomocný povel "Sedni" a používáme už pouze "K noze", na nějž pes automaticky reaguje přisednutím.

Musíme dávat velký pozor, abychom při obratech za levou rukou nechytili psa nešetrně za slabinu, protože by mu to způsobilo bolest, na niž by mohl reagovat třeba i tím, že se nám ožene po ruce; každopádně bychom mu tak napříště zbytečně znepříjemnili tento cvik.

Nejčastější chyby: příliš silné trhání vodítkem zbytečné trhání vodítkem vodění psa na napjatém vodítku zastavování podle zájmu psa Sedni, lehni, vstaň - u nohy na vodítku Pes si na příslušný povel rychle a přesně u nohy psovoda sedne, lehne nebo vstane a v dané poloze zůstane, dokud nedostane jiný povel.

Teprve, když máme cvik zvládnutý na vodítku, přikročíme k nácviku bez vodítka. Psa uvolníme z vodítka za pochodu a pokračujeme stejným tempem dál. Pokud by pes odbíhal, předbíhal nebo zaostával, opět ho připoutáme na vodítko.

Sedni

Pes je u nohy psovoda a stojí. Psovod drží složené vodítko v pravé ruce. Dá povel "Sedni" (posunek: plácnutí levou rukou na levé stehno jako při povelu "K noze"); vodítkem v pravé ruce zatáhne nahoru-dopředu, zároveň rukou položenou na zádi psa (zhruba v oblasti kořene ocasu) zatlačí dolů. Je možné také postupovat podobně jako při předsednutí u přivolání; ukážeme psovi pamlsek a pomalu jej dáváme až nad hlavu psa. Psa pochválíme a odměníme.

Hned od začátku netolerujeme žádné vyvalování do strany, v takovém případě uděláme se psem dva kroky a až poté jej posadíme. Dáváme pozor, aby si pes sedal až na zem, aby pouze nepřidřepoval. Pokud pes u nohy psovoda leží, po povelu "Sedni" a posunku psovod zatáhne za vodítko nahoru-dozadu. Může pro jistotu lehce přidržet psovu záď u země.

Lze také psa posadit pomocí pamlsku, který psovi dáme před nos a pomalu zvedáme až do pozice nad jeho hlavou; pes se fixuje na pamlsek a automaticky sedá. V poloze psa udržíme třeba tak, že jej budeme levou rukou hladit nebo škrábat pod bradou, aby měl zvednutou hlavu a nemohl se postavit.

Lehni

Pes může u nohy sedět nebo stát. Psovod drží vodítko nakrátko složené v pravé ruce. Dá povel "Lehni" (posunek: mávnutí levou rukou nad hlavou a trupem psa zepředu dozadu). Vodítkem zatáhne dopředu-dolů, zároveň zatlačí na záď psa. Může použít pamlsek, který ukáže psovi a pomalu jej dává dolů - pes je fixovaný na pamlsek a lehá si za ním.

Někdy je potřeba psovi lehce podtrhnout přední nohy, ale vždy až v okamžiku, kdy je pes skloněný (za pamlskem, pomocí vodítka). Pokud je pes se cvikem už seznámen, je možné také při posunku zatlačit na jeho lopatky, případně zároveň podtrhnout přední nohy.

Zde rovněž netolerujeme vyvalování; pokud si pes nechce lehat rovně, uděláme s ním několik kroků a ještě než stačí přisednout, necháme jej lehnout. Můžeme také postupovat tak, že si stoupneme za správně sedícího psa, chodidly fixujeme jeho zadní nohy v této poloze a necháme jej lehnout.

Psa udržíme v poloze nejlépe tak, že si k němu dřepneme nebo klekneme už při pokládání, v poloze setrváme a přidržujeme psa v oblasti lopatek u země.

Vstaň

Pes sedí nebo leží u nohy. Psovod drží složené vodítko v pravé ruce. Dá povel "Vstaň" (posunek: mírné pokrčení v kolenou a tento povel se říká zpěvně " vstáááň s poklesnutím hlasu. Kdoví proč, ale funguje to). Vodítkem zatáhne dopředu-nahoru a levou rukou zároveň jemně pozvedne psa v oblasti slabin (vsune ruku pod břicho psa) - dává dobrý pozor, aby psovi nezpůsobil bolest! Může také vykročit dopředu, ale musí psa okamžitě po postavení zastavit, aby se nenaučil popocházet.

Ze sedu lze psa postavit mírným tlakem na zátylek psa. Psa v poloze udržíme tak, že jej levou rukou hladíme v oblasti slabin, lechtáme na zádi nebo mu provlečeme vodítko pod břichem.

Tyto cviky jsou velmi nenáročné na prostředí, učit a procvičovat je můžeme klidně doma na koberci v obýváku. Abychom si usnadnili automatické přisedání při ovladatelnosti, můžeme psa naučit sedat i na povel "K noze".

Pro psa je nepříjemné sedat nebo lehat si např. do bláta nebo do sněhu, přesto na splnění povelu důsledně trváme i za ztížených podmínek; nenecháme však psa dlouho sedět nebo ležet, stačí, když napočítáme do deseti, ale nedovolíme psovi změnit polohu dříve než na povel; samozřejmě hodně pochválíme.

Co se týká pochvaly, dbáme na to, aby pes setrvával v poloze, za niž jej chválíme (tzn. že chválíme psa za to, že leží a ne za to, že zalehl a nyní kolem nás poskakuje).

Postupně pomalu prodlužujeme dobu, po kterou pes musí v dané poloze zůstat. Později budeme od psa vyžadovat splnění povelu i když je od nás vzdálen, nejprve na krátkou vzdálenost, později na delší (můžeme použít lehkou dlouhou šňůru).

Odložení v leže

Pes setrvá ležet na místě se psovodem vzdáleným až na 20 kroků. Pes leží u nohy psovoda. Psovod dá povel "Zůstaň" (posunek: přidržení dlaně před čenichem psa). Ze začátku může na čenich lehce přitlačit. Současně s posunkem udělá krok před psa.

Pokud se pes zvedne, vrátí se psovod zpět, znovu psa položí a s povelem přidrží dlaň opět před čenichem psa; může také přišlápnout vodítko a tak psa přidržet, než se před něj postaví. Pokud pes leží, stačí napočítat do deseti a poté se vrátit na pravou stranu psa - vždycky při návratu psa obcházíme v jeho těsné blízkosti proti směru pohybu hodinových ručiček (pozor, ať mu nešlápneme na ocásek!).

Nakonec psovod stojí tak, že má psa u levé nohy. Psovod dává pozor, aby se pes nezvedal, ani když jej obchází - přidržuje jej. Potom jej pochválí a odmění (pes stále leží). Teprve pak dává psovod další povel. Časem psa začneme obcházet v malých kroužcích (poloměr 1 - 2 m), přímo se od něj vzdalujeme na pět až osm kroků.

Pokud se pes zvedne, vrátí se psovod k němu, znovu jej položí a cvik zjednoduší - obejde psa menším kroužkem, zůstane stát blíž, případně se vrátí na úplný začátek a pouze si před něj stoupne. Nácvik musí zásadně končit úspěšným splněním cviku, i kdyby to mělo být desetisekundové odložení s psovodem těsně před psem. Později se psovod od psa vzdaluje přímo, neobchází jej.

Pokud není odložení úplně jisté, může se psovod po pěti krocích otočit čelem ke psu a začít couvat. Pokud pes přiběhne ke psovodovi, což by se nemělo stát, jelikož stále stojíme ke psu čelem a vidíme na něj, psovod jej netrestá, ale jednoduše vrátí zpět na místo. Jestliže začne pes popolézat, plazit se, opět jej psovod vrátí na místo, i kdyby to mělo být jen půl metru.

Povel "Zůstaň"

znamená, že pes zůstane na místě v dané poloze, dokud se k němu psovod nevrátí.  Nácvik povelu "Zůstaň!" na místě: Začínáme opět se štěnětem, lze ale i se starším psem. Je potřeba, aby pejsek již zvládal povely sedni a lehni.

Základní postoj - pes sedí vedle levé nohy psovoda. Psovod dá povel "zůstaň" a rukou psovi naznačí, aby seděl na místě. Pustí z ruky vodítko, pro nácvik se obrátí čelem ke psovi a pozadu se od něho pomalu vzdaluje a stále opakuje "zůstaň".

Při vyslovení tohoto povelu neoslovujte psa jménem, to pro něj znamená, že má přijít k vám. Současně s vyslovením povelu vztáhněte proti obličeji psa ruku s otevřenou dlaní; pohyb ruky by se měl zastavit asi 30 cm před psím nosem. Při výcviku služebního psa se používá mírný tlak dlaní levé ruky na špičku čenichu psa. Ve chvíli, kdy psovod vidí, že by se pes chtěl zvednout, se k němu vrátí. Pokud by se pejsek zvedal moc brzy, je cvičitel za psem, a ve chvíli, kdy psovod odhodí vodítko, si na ně stoupne a pak pes nemá možnost běžet za psovodem. Druhá možnost je nácvik povelu na dlouhém vodítku: Zároveň mu dejte povel "Sedni!" nebo "Lehni!" signálem ruky a proti jeho obličeji vztáhnete ruku s otevřenou dlaní. Poté ustupte jeden krok dozadu a stále opakujte slovní povel "Zůstaň!" spojený se signálem ruky.

Vodítko by mělo být jen mírně napnuté, aby pes věděl, že jej máte stále pod kontrolou, ale nesmíte za ně tahat. Vzdálenost, na kterou se od psa psovod vzdaluje, se postupně prodlužuje, pak se psovod obrátí k psovi zády a odchází na stále větší vzdálenost. Psa k sobě nikdy nepřivolávejte, jinak riskujete, že se začne z odložení zvedat sám a bez povelu! Vracejte se k pejskovi a pochvalte ho. Po celou dobu je třeba, aby pes zůstal ve stejné poloze, a to i v momentě, kdy jej chválíte dáváte mu pamlsek. Odměňte jej pamlskem a dejte mu povel "Volno!". Pokud pes změní polohu v době, kdy jste od něj vzdáleni, musíte se vrátit, jeho polohu usměrnit, a cvik opakovat, nikdy tak nečiňte na dálku.

Pokud psa necháváme odloženého na větší vzdálenost a on nám uteče např. za jiným psem, nezbývá nám, než jej přivolat, pěkně pochválit a znovu odložit - rozhodně zůstaneme blíž, v ideálním případě přivážeme psa na lehkou dlouhou šňůru a při pokusu o útěk jej prostě bez povelu přitáhneme k sobě, potrestáme a znovu odložíme na původním místě. Pokud však pes na místě setrvává, musí být šňůra úplně prověšená!

Štěkání na povel

Povel štěkej! se musí začít cvičit již u štěňátek, vždycky, když začne z jakéhokoliv důvodu štěkat, zdvihneme prst, nakloníme se nad pejska a pobízíme ho "štěkej, štěkej, štěkej", dokud štěká. Zjistěte, na co nejčastěji štěká, to mu ukazujte a opět se zdviženým prstem říkejte: "Štěkej, štěkej, štěkej!"

Pokud se toto cvičí se skupinou psů, kde to někteří již umí, je to jednodušší, protože ten, který se to učí, se prostě přidá. Cvičí se také v řadě vedle sebe, kdy opět štěkají všichni psi.

Tip:V praxi se mi skutečně nejlépe osvědčilo tento a některé další cviky se štěňátkem nacvičovat vedle psa, který je zvládá. Měla jsem výhodu, že jsem většinou vedle štěněte měla i dalšího psa se zkouškou :-)

Aport

je nejlépe je začínat u štěňátek. Při hře upoutáváme zájem štěňátka o předmět, aby jej vzalo do tlamičky. Pak se hrou s předmětem lehce přetahujeme. Pozor při výměně zoubků na deformaci dásní a skusu, takže skutečně opatrně a pejska necháme vždy vyhrát a s předmětem se pohrát.

Štěňátko přijde velmi brzy na to, že s pánem je hra zajímavější a předmět ná začne nosit a vnucovat samo. Psovod dává pejskovi povel "Pusť!" a bere pejskovi předmět. Pak jej hodí na malou vzdálenost asi 2 až 3 metry a vyzve pejska povelem "Aport!", aby předmět přinesl.

Pokud se pes za předmětem nerozeběhne, jde psovod k předmětu a snaži se psa vyprovokovat k tomu, aby předmět vzal do tlamičky. Pak si s ním opět s předmětem hraje až k povelu "pusť". Pokud pes jeví tendence s aportem odbíhat, nikdy ho nehoníme, protože tato činnost by mu přišla nepochybně zábavnější než samotné aportování, ale cvičíme na stopovačce. Hodíme aport, zavelíme a pejska, který uchopil aport, ale nechce ho přinášet si přitáhneme k sobě. Pak povelem "Pusť!" odebereme aport a psa pochválíme.

Povel "pusť" je vhodné nacvičovat ještě před aportem, jakmile ho pes umí, odhodíme předmět na malou vzálenost, asi dva metry, a rozběhneme se směrem k předmětu. Jakmile pes aport uchopí, odbíháme jinam, pes nás pravděpodobně bude následovat. Když nás doběhne, otočíme se čelem k němu a poručíme: "Pusť!" Většinou nebývají s aportem problémy.

Pokud pejsek nemá o aportování zájem, je dobré předmět umístit na tenký provázek, ukázat pejskovi, odhodit, a pokud k němu neběží, začít pomocí provázku předmětem pohybovat. Jen v ojedinělých případech jsem se setkala s tím, že pejsek aport trvale odmítal, zkoušku nakonec udělal, ale aportoval pouze z poslušnosti. Aby k tomuto nedocházelo, je třeba v pejskovi probudit lovecký pud a čím dříve začneme, tím lépe. Pozor, abychom psa neuhodili předmětem, aby se pak aportu nebál! 

           

Překážky

Tento cvik pejsky dost baví. Při nácviku začněte kladinou. Kladinu je vhodné učit co nejdříve. Zavelte povel vpřed a ukažte směrem, kam se pes má vydat. Od počátku je nutné si neustále uvědomovat, že pes nesmí z kladiny spadnout a nenecháme ho ani kdekoliv seskakovat. Vždy ho navádíme na kladinu přímým směrem, nenecháváme ho ani naskakovat z boku.

Vodítko mějte prověšené, psa nenechte zpomalovat, ani předbíhat, měl by kráčet vedle vás. Tomu je potřeba i u vás přizpůsobit chůzi a zrychlit při sbíhání a nabíhání psa na šikmé plochy na začátku a na konci kladiny.

Pokud se pes na kladině zastaví a nechce jít dál, nedovolte mu nikdy seskočit. Pokud se pes zarazí před náběhovým prknem, případně v části vedoucí vzhůru, snaží se seskočit nebo se prkno obejít, nepoužívejte sílu, ale pokuste se jej nalákat na pamlsek nebo míček v ruce. Chůze po překážkách a jejich překonávání je jednou z disciplin zkoušek poslušnosti.

Pomocné techniky. Před pejska můžeme pokládat kousky piškot nebo jiných dobrot, lákáme na míče nebo hračku, případně pejska obejmeme a přidržujeme levou rukou pod břichem, v pravé držíme pamlsek. Je důležité psa dovést až do konce, nejkrajnější možnost je ho vzít do náruče a sundat.

Všechny povely je třeba důsledně docvičit a naučit psa v nich vytrvat, dokud je nezrušíte povelem Volno nebo nepřikážete psu povel jiný. Nikdy nepřipustíme, aby si pes sám ukončil povel a oběhl!

                  

Návyk na ostatní psy - socializace

Je především záležitostí cvičáku. Pokud se náhodou s někým serve, na nic nečekáme a odtrhneme jej, ale nikdy nestrkáme ruce mezi rvoucí se psy. Popadneme první nohu nebo ocas, nesnažíme se chytat psa za obojek! Pozor na konflikt mezi malými a velkými psy. Nikdy nedovolme, aby velký pes zatloukal malého náhubkem do země. Pro malé pejsky vznikají velká traumata, když za nimi neustále chodí a doráží velký pes. Stejně tak platí, že nikdy nenecháme svého psa, aby obžěžoval přítomné fenečky. Psi a zejména mladí si neuvědomují svoji sílu a mohou ublížit, i když neradi.

Reakce na hluk

Někdy dělají problémy reakce psa na neznámé věci: jízda autobusem, projíždějící vlak, výstřel, prásknutí dveří. Když se s tímto pes setká poprvé, může být vyděšený. Na psovodovi je, aby psa uklidnil, ale ne tak, že jej vezme do náruče a bude ho chlácholit.Musí se tvářit, že nic neslyšel, že to je úplně běžné. Pes potom vycítí, že psovod si je v této situaci jistý, a uklidní se. Pokud byla první reakce psa bázlivá, několikrát podobnou situaci cíleně navodíme, třeba práskneme dveřmi, začneme čas od času jezdit autobusem a podobně, a schválně se budeme chovat lhostejně, aby si zvyknul., případně požádáme o spolupráci někoho dalšího a se psem si budeme hrát a pokusíme se ho během hluku zabavit. Jinak se klid při střelbě nacvičuje i na cvičišti, je to jedna z disciplín, takže zkušení istruktoři vám hned na místě poradí.  

Nevhodné chování a řešení

Pes obtěžuje - štěkáním, vyskakováním, vnucováním věcí, vynucováním pozornosti, ničení věcí a podobně - toto chování si často vytvořili majitelé u svých psů nevědomky sami, obvykle tím, že pejskovi nevědomky pozitivně potvrzovali tyto projevy (a všichni psi jsou chytří a všímaví a učí se rychle). Obtěžování je řešitelné poměrně snadno, stačí změna přístupu majitele a pes pochopí, že žádoucí chování je jiné. Tedy namísto trestání psa mu nabídneme a ukážeme a pozitivně potvrdíme žádoucí chování pro danou situaci. Pes pak bude s radostí dělat něco jiného, třeba vás při příchodu bude vítat vsedě a nikoli olizováním obličeje a tlapkami na vašich ramenou, ale je třeba na tom důsledně trvat.

Agresivita - je vždy potřeba správně určit důvody agresivity, třeba agresi ze strachu, která je nejčastější, dominanční rituály, které někdy jako agrese vypadají atd. a podle toho volit způsob usměrnění, jinak lze napáchat poměrně velké škody a celý problém ještě zhoršit.

Agrese na vodítku - pokud jde o agresivitu pouze a výhradně vůči vodítku, potom byla určitě vytvořena nesprávným používáním vodítka, např. k trestům, obvykle nevědomky. Tady tresty problém zhoršují. Úplně vyřadíme stahováky a naučíme se s pejskem komunikovat pomocí hladkého obojku. Připínání vodítka doprovázíme pochvalou a pamlskem.

Strach - uklidňovací povel na situace, která ve psech budí strach, působí velmi brzy opačně, protože jej psi spojují s onou nepříjemnou situací, kdy je pán za pomocí právě tohoto povelu chlácholil. Nejlepší je pejska rozptýlit, chválit a na depresivní nebo děsivou situaci prostě nereagovat.

Znečišťování - močení, kálení - je takřka vždy z nepochopení psích pravidel, a dá se tento problém obvykle odstranit velmi snadno, obvykle za pár dní, pokud není někde zásadní problém, například pomočování ze strachu. Pro psy je normální neznečišťovat si domov, takže máčet jim čumáček v loužičce a mlátit je novinami či hadrem nebo na ně výhrůžně řvát k návyku čistotnosti mnoho nepomůže. Je třeba respektovat, že štěně do půl roku věku nemá dostatečně vyvinuty ovladače a proto potřebuje ven častěji. U dospělého psa je potřeba se zamyslet, jestli třeba nemá urologické problémy. Jakékoliv trestání zde naprosto není na místě. 

Neposlušnost - nejčastějšími příčinami jsou obvykle kombinace neznalosti požadovaného cviku, malá motivace a strach z výsledku cviku, někdy také špatná či psa matoucí komunikace majitele směrem ke psovi. Řešením je samozřejmě nejprve rozeznat pravou příčinu a tu postupně napravit. Anebo začít znovu a správně, nejprve napravit vztah a motivaci, a potom rychle dohnat to zameškané, protože správně motivovaný pes se rychle učí nové cviky. Pes je při výcviku příliš pomalý a nepřesný - rychlost cvičení a jakékoli aktivity je opět závislá na dostatečné pozitivní motivace psa, na psí chuti cvičit.

Ignorace majitele - pokud vám pes dostatečně nerozumí a vy ho za to ještě trestáte, pak se nemůžete moc divit. Příčiny jsou různé - často strach z přivolání, nezájem o majitele díky narušenému vztahu nebo špatná zkušenost.

Přivolání - se většinou podaří u všech psů zvládnout i bez stopovačky a bez trestů, často jen změnou chování majitele psa. Základem je budování Přivolání budujeme zdravého vztahu psa a člověka, pak může být spolehlivé i v náročných situacích.

Divokost - bývá často původní příčinou zbytečné agresivity, když pes projeví divokost, spousta "výcvikářů" to na cvičáku ohodnotí jako agresivního psa a zakážou mu volný pohyb. Tím se z původně jenom divokého psa brzy stane postrach okolí.

Útěky, lovení- problém je většinou jen o nedostatečně zvládnutém přivolání a nekvalitním vztahem mezi psem a psovodem.

Štěkání na okolí - nejlépe odvěst pozornost psa hrou nebo hračkou. Nikdy ne pamlskem, pes by to pochopil jako odměnu za činnost, která je pro nás ovšem nevítaná.

Destrukční činnost v domácnosti - jakýkoliv trest po vašem příchodu je již zbytečný, neboť pes si trest nespojí s jeho předešlou zábavnou činností, ale s vaším příchodem. Výsledkem bude, že vás pes po příchodu nebude vítat a byt bude demolovat dál. V tomto případě je třeba činnosti předejít dostatečným zabezpečením zvířete a trestat jen tehdy, chytíte - li jej přímo při činu.

Agresivita u štěňat - kousání majitele, které vypadá jako hra, vrčení při krmení, zaútočení po trestu. Venku se projevuje jako štěkání na psy, zvířata, pronásledování dopravních prostředků. Ne všechny tyto projevy si však zaslouží hned trest. Bohužel to nelze určit všeobecně. U některých takových projevů agresivity můžeme zkusit psovi nabídnout jinou činnost - místo kousání do rukou kousání do peška, hadru. Někdy však proti agresivitě dobrým slovem jít nelze. Velmi účinným trestem je ve většině případů nevšímavost ze strany majitele, dočasné izolování psa nejlépe mimo domácnost.

Ohlávka Halti - jedná se o výchovnou pomůcku na psy nevycvičený, živější, silnější, agresivnější, kteří mohou způsobit problémy. Na rozdíl od ostňáků a stahováků je humánnější, neničí srst, nepůsobí psovi bolest ani trauma. Při použití ohlávky stačí skutečně jemné zatahání, aby pes zaregistroval Váš povel, změnu směru chůze apod. Ohlávky Halti jsou také ideální pro snadné a bezpečné vedení psa vedle dětského kočárku i pro lidi se zdravotním hendikepem.Při nevhodném chování pejska zatáhnete vodítkem, které je připnuté na Halti ohlávce. V tu chvíli nosní popruhy pomocí průvlakového kroužku pejskovi stáhnou čelist, což je pro pejska podřizovací podnět a zároveň mu otočí hlavu směrem k vám. Tohle je vhodná chvíle pro vyslovení povelu či zákazu. Tím pejska donutíte koukat se vám do očí a proto je povel či zákaz účinnější. Halti se může používat jak při klasickém výcviku, tak i při sportovní kynologii, agility apod.. Výcvik velmi usnadňuje, ale sama o sobě z necvičeného psa, poslušného pejska neudělá. Nácvik nasazování ohlávky se provádí stejně jako nácvik nasazování náhubku.

  Halti ohlávka

Jelikož jsem zatím nebyla nucena se svými současnými kienty tuto pomůcku použít, vypůjčila jsem si obrázek z

www.dog-pet.estranky.cz

abyste se mohli podívat, jak to vlastně vypadá. V minulosti, kdy ještě nebyla kynologie na dnešní úrovni a spousta věcí včetně výchovné ohlávky ještě neexistovala, suplovala jsem ji náhubkem a fungovalo mi to stejně dobře. Během několika málo dnů bylo po tahání :-).

Tím ovšem nenabádám nikoho, aby tak činil i  v dnešní době, kdy je k dostání tato myslím že k pejskovi podstatně citlivější pomůcka. Nakonec náhubek nemá být výchovným prostředkem ani omylem, ale nezbytnou výbavou třeba do MHD a je potřeba, aby k němu měl hafík pozitivní přístup a spojoval ho spíš s vycházkou než s kázní.

Pejsek z útulku - převýchova

Ve většině útulků nám o pejskovi poskytnou základní informace - jeho stáří, snášenlivost s jinými psy, zdravotní stav, popř. informace o jeho původním majiteli, prostředí, kde pejsek žil apod.

Štěňata a velmi mladí psi jsou nejvhodnější, neboť nejsou ovlivněni výcvikem jiného majitele a přitom jsou schopni mají všechny naše požadavky zpracovávat. Výjimkou mohou být štěňata s velmi negativními zkušenostmi z prvního styku s lidmi - zde se může jednat o bázlivé, nebo naopak agresivní jedince. U nich je nejdříve potřeba zapracovat na získání důvěry a pozitivního vztahu.

U psů ve věku od 3 do 10 let se většinou jedná o jedince, kteří již mají svůj styl chování, stálé zvyky a rozumí jistým povelům. Ale ani tak nemusí být převýchova složitá. Mnoho psů má své chování spojeno s prostředím, ve kterém se nacházejí. Pokud se dostanou k novému majiteli, a tím pádem do nového prostředí, mohou některé své zvyky ztratit automaticky (např. naučení na nové místo pro psa, nebo naopak místa psovi zakázána). Proto je dobré všechny naše požadavky spojené s prostředím učit psa ihned po jeho prvním příchodu do nového domova. Pokud byl pes od původního majitele zvyklý, že nesměl na křeslo a my mu ho nyní chceme dopřát, může se jednat o stresující situaci pro psa, neboť bude stále podvědomě očekávat výtku. Toto však lze vždy velmi dobře poznat z chování pejska. Pokud na svém novém místě nervózně sedí a stále nás (popř. okolí) pozoruje a neusne zde v žádném případě, je lepší mu vymezit jiný prostor.

U pejsků starších 10 let se jedná již o klidnější jedince, většinou nejsou problémy s ničením prostředí, bývají velmi vděční a budou se snažit co nejlépe přizpůsobit.S výcvikem je ovšem už trochu problém, pokud se tedy začíná. Je vhodnější omezit pořadavky na klidné a harmonické soužití. Pokud si skutečně s naším novým přítelem nevíme rady, existuje mnoho typů psích polepšoven, cvičišť apod., kde nejen poradí poradit, ale i vycvičí zkušení výcvikáři. 

 

 

Agresivita - samostatná kapitola

Ačkoliv je agresivita u psa velmi nepříjemným problémem, je třeba si připomenout, že agresivita patří do normálního repertoáru chování šelem psovitých - bez agresivity by pes nemohl přežít, umožňuje mu lovit, zařadit se do hierarchie smečky, ubránit sebe, své teritorium i potomky před napadením. Při porozumění a nápravě agresivního chování musíme pochopit a rozlišit odlišné druhy agresivity, která má mnoho různých forem a vyvolávajících příčin a teprve pak zvolit adekvátní postup při převýchově konkrétního agresivního psa. A protože právě agresivita je jeden z nejčastějších problémů v soužití člověka se psem, budeme se jí věnovat obšírněji a rozebírat jednotlivé druhy a příčiny agresivního chování psa a z těch budeme vycházet při hledání nápravných postupů.

Při správném posouzení agresivní reakce svého psa musíme především pozorně sledovat a správně rozeznávat signály, které vysílá a velmi důležité je také vnímat souvislost agresivity s prostředím a situací, kde se projevuje. Při zanedbání jakéhokoli projevu agresivní reakce může dojít k jejímu stupňování. A jako ve všech případech, je předcházení problému lepší než jeho řešení.

Většinou lidi nevnímají nebo neumí dekódovat první varovné signály, které pes vysílá svým chováním - často ještě dlouho před tím než poprvé zaútočí a z vlastního útoku psa jsou často doslova ohromeni. Mnoho z nich se cítí zrazeno ve své důvěře ve psa, od kterého takovou reakci nečekali, protože vědomě či podvědomě očekávají ve psím chování logiku a zákonitosti chování lidského. Řada lidí na psí agresi pak neadekvátně zareaguje strachem či agresí namířenou ke psu a celý problém se prohloubí a zacyklí a teprve pak hledají pomoc odborníka.

Přestože lidé věrně popíšou chování psa, málokdy jsou si vědomi spouštěcích mechanizmů ve svém vlastním chování a nedokáží zevnitř uchopit celou situaci tak, jako zkušený externí pozorovatel z řad veterinárních etologů, etopedů a kynologů. Proto je opravdu nutná osobní návštěva u odborníka, kterou není radno odkládat.

Čas pracuje v takovém případě vždy proti vám, nežádoucí agresivní reakce psa se prohlubuje a upevňuje. Pojďme se nyní tedy zaměřit na konkrétní druhy agresivit a podívat se na možnost jejich korekce:

Agresivita obranná - způsobená strachem S touto agresivitou se setkáváme u psů přicházejících do útulku velmi často. Pokud pes nemůže utéci z prostředí, které vnímá jako ohrožující, je přirozené, že přechází do obranné agresivity. Takový pes většinou zaujímá charakteristický přikrčený postoj, někdy vyhrbí střední část trupu, pes má vtažený mezi nohy, někdy úplně přilepený ke břichu, uši přitisknuté k hlavě a pysky stažené vzad, pes dává najevo, že se bude bránit, pokud si bude myslet, že musí a napadne každého, o kom si myslí, že jej ohrožuje.

Psa je napřed potřeba si ochočit a vzbudit jeho důvěru. V útulku ho ponecháme určitou dobu o samotě, kdy má čas seznámit se s prostředím, ve kterém se nachází a uklidnit se. Snažíme se s ním navázat dobrý kontakt pomocí krmení a na procházkách upevňujeme svoje postavení lehkým výcvikem, pokud už se nám podařilo navázat se psem kontakt. Dále postupujeme stejně, jako je uvedeno v kapitole o bázlivosti - postupným přivykáním psa na podněty, kterých se obává a budí v něm agresi a to tak, aby během přivykání k agresi nedošlo, jinak je potřeba celý proces opakovat znova.

Pokud je pes agresivní při česání nebo u veterináře, při výkonu ani před ním ho nehladíme a nechlácholíme a rovněž jej za agresivitu netrestáme. Postupně ho učíme se výkonu podrobit bez odporu pomocí systematické desenzibilizace. Učíme psa nechat si otevřít tlamu, při čištění očí začínáme v okolí oči, které hladíme tamponem, u česání na místech, které je mu příjemné, u tlapek a citlivých míst ho jemně hladíme rukou a postupně zvyšujeme podnět, ale nikdy ne do té míry, aby došlo k agresi. Za dobré chování při výkonu pejska odměníme speciálním pamlskem, ke kterému jindy nemá přístup.

Je nezbytné, aby majitel psa byl sám přesvědčen, že to, čemu se pejsek podrobuje, je pro jeho dobro a je to nutné. Klidná sebedůvěra majitele a nevyhnutelnost zákroku psa přesvědčí, aby výkon přetrpěl. Nesmíme dopustit, aby se pes naučil, že když zavrčí, kousne a uteče, toto chování se mu vyplatí a výkonu se vyhne.

Když není čas na psa takto postupně připravit na ošetření, musíme především zajistit, aby nedošlo k úrazu. Při veterinárním ošetření takového vystrašeného pejska nezbývá než nasadit náhubek nebo fixační náhubek z obvazu. Majitelé své pejsky často velmi podceňují a nevěří, že by mohli kousnout, když to doposud neudělali.

Pokud však strach psa překročí určitou mez, kterou má každý pejsek v sobě nastavenou jinak, pochopitelně zaútočí, neboť se přesvědčen, že bojuje o svůj život a může zaútočit velmi razantně. Vyplatí se nám proto dát důraz na prevenci a psa znehybnit a opatřit dobře utaženým měkkým košíkem. Pokud psa sami neudržíte, domluvíte se s někým, kdo vám pomůže, protože v ordinaci je často pouze veterinář, který se bude zabývat vlastním výkonem.

Agrese ze strachu u útulkových pejsků. V útulku je často vidět psy, kteří jeví strach z určité osoby, někteří psi nenávidí muže, jiní ženy, některý pes nemá rád děti a jiní reagovali zase na lidi s berlemi a dokonce jeden pes agresivně zareagoval po nasazení si slunečních brýlí majitelem, jakmile si je pán sundal, pes se okamžitě uklidnil. Zde se většinou jedná o nepříjemnou zkušenost, kterou pes s učinil s určitými lidmi, proto se snažíme ho umístit do jiného prostředí a k jiným lidem, nežli takovým, kteří by v něm vzbuzovali agresi.

Někdy se stává, že pes je agresivní jen na určitého člena rodiny. Osoba, na kterou pes reaguje strachem, by neměla psa nutit do společných činností - her, procházky a měla by počkat, až pes sám projeví zájem si hrát nebo jít ven a už vůbec by neměla psa trestat. Tato osoba by měla být také tou, která přináší příjemné podněty, tedy krmení a hlazení, ostatní členové rodiny od pamlsků a mazlení na čas upustí.

Po navázáni kontaktu by tento člověk měl začít pozvolna s výcvikem pomocí odměn, aby si u psa upevnil své postavení. Při agresivnímu chování k dětem může původ agresivního chování psa souviset nejen se špatnými zkušenostmi psa s dětmi a dospělými, kteří na psa nepřiměřeně reagovali v přítomnosti dětí, ale také s přecitlivělostí psa na hluk, bázlivostí a nízkým prahem reaktivity.

Agresivita pro získání výhod Mnoho ofenzivně agresivních psů se v normálních situacích chová stejně přátelsky, jako ostatní psi - rádi se mazlí, hrají si a podobně. Agresivní způsoby chování slouží napřed ke zkoušce vlastní síly - agresivní reakci většinou provázejí různě stupňovaná gesta hrozby - strnulý pohled, výhružný postoj, vrčení, cenění zubů koutky stažené směrem dopředu, hrabání zeminy zadními nohami, zvednutá hlava, široce otevřené oči, lehce ohrnuté pysky, zvýrazněné a dobře viditelné obočí, vztyčené uši, ocas vysoko nesený nebo v horizontální poloze při útoku, naježená srst. Problém se projevuje často tehdy, kdy pes dělá nějakou pro něho zajímavou a důležitou činnost, ve které je rušen nebo má potřebu demonstrovat své výsadní postavení. Postupně se učením v těchto situacích agresivita psa prohlubuje, pes již nevrčí a nehrozí, ale rovnou napadá.

Mnoho lidí reaguje buďto strachem a snahou se konfrontaci se psem vyvarovat a raději mu ustoupí nebo naopak konflikt řeší tresty a okřikováním, čímž se problém prohlubuje dále, pes na agresi ze strany člověka reaguje agresí ještě větší a utvrzuje se dále v přesvědčení o své nadřazenosti nad pánem. Majitel obvykle není připraven se se psem utkat a po prvních několika pokousáních raději ustoupí.

Bohužel se také často stává, že majitel, který si se svým psem neví rady, zaplatí nemalé peníze za výbornou výcvikovou školu. Je mu předán pes, který bezvadně zvládne s výcvikářem každý povel a chová se náležitě podřízeně vůči člověku. Ale pokud pes přijde zpět do rodiny, ve které se v chování k němu nic nezměnilo, opět nedobrovolně převezme funkci vůdce smečky. Může pak neposlušné členy smečky i citelně trestat. Pokud by se vrátil k výcvikáři, kterého považuje za nadřazeného, bude ho bezvýhradně poslouchat.

Pes, který převzal vůdčí postavení nevhodným a nedůsledným chováním svého majitele, po úpravě chování člověka pes tuto vůdcovskou roli ochotně opustí. Pes, který má vrozené schopnosti vůdce smečky, se bude muset o naší nadřazenosti přesvědčovat déle, ale cesta je stejná: Je nutné, aby pán zaujal postavení, které se od něho očekává, byl důsledný a upevňoval výcvikem psa své postavení a pes se zařadí tam, kam patří. Tím rovněž vymizí veškeré projevy agresivity Pán musí stanovit pevný řád, který pes pochopí. Tento řád však musí dodržovat všichni členové rodiny. Nikdo z rodiny nesmí psu dovolit žádnou výjimku v tom, co je zakázané.

Pes musí být cvičen v základní poslušnosti. Proto je mnohem efektivnější a rychlejší, když je výcviku psa přítomen jeho majitel. Převýchova majitele je mnohdy nejen důležitější, ale i obtížnější než převýchova psa. Při převýchově opět uplatňujeme zásady systematické desenzibilizace - především vypustíme všechny situace, které vedly k předchozím konfliktům. Zde má řada lidí pocit, že dochází k tomu, že majitel vlastně ustupuje, ale není tomu tak.

Situace, ve kterých docházelo k agresi, je třeba eliminovat ještě dříve než se taková reakce u psa spustí. Je bezpodmínečně nutné, aby nedocházelo k prohlubování nežádoucího chování a tyto reakce mohly postupně vyhasínat. Je třeba, aby pak majitel pracoval na zvýšení své pozice právě zachováváním pravidel a upevňováním výcviku a sledovat a rozeznávat dobře signály psí řeči, rozumět emočnímu rozpoložení psa a vyvarovat se počínajícímu konfliktu již v zárodku. Pokud přece jen k agresivní reakci dojde, majitel nesmí psa v tu chvíli trestat bitím nebo křikem, ale odvrácením pohledu a demonstrativním odvrácením těla a po chvíli odchodem bez pohledu na psa a ignorováním ho. Osobně doporučuji spíše pomalý odchod ze scény tak, abyste ke psu byli natočeni bokem a mohli jste periferním viděním sledovat, jak se zachová, bohužel se mi párkrát stalo, že otočit se k agresivnímu psu zády mu dalo šanci útok cílit do týla.

Psa je bezpodmínečně nutno nejen cvičit, ale také dostatečně pohybově vytížit a unavit. Při výcviku používejte odměny a cvičte se psem nalačno. Abyste nezvyšovali psovu hmotnost, je dobré si část jeho krmné dávky vzít s sebou a dávat mu ji po kouskách za odměnu.

Pokud budete psa fyzicky trestat, agresi pes bere jako výzvu k boji a ten můžete snadno prohrát. Psa musíte zvládnout pouze tím, v čem projevíte jednoznačnou nadřazenost - v myšlení a ovládání emocí. Vy jste vůdce smečky, vás musí každý bezpodmínečně poslouchat. Toto hierarchické uspořádání je pro psa přirozené a tím je schopen se řídit.

Silný a sebevědomý a temperamentní pes, který se narodil již s předpoklady být potenciálním vůdcem smečky, by měl být vychováván zkušeným kynologem. Problém se vyskytuje především u samců a kastrace nebo aplikace progrestinu jejich chování někdy zlepší. U fen naopak může dojít po ovariohysterektomii k dramatickému zhoršení příznaků.Obvykle si takové psy také rádi vybírají lidé, kteří se psy pracují, protože tito psi bývají doslova fanatiky práce - často vynikají ve sportovním i loveckém výcviku a jsou oblíbeni jako psi strážní ve vojsku i psi využívající se k pasení stád.

Pokud zkušený a zodpovědný chovatel takové schopnosti u svého štěněte vypozoruje, neprodá takového pejska nezkušenému majiteli, ale vybere mu takový domov, kde ho nový majitel zvládne a využije jeho schopnosti.

Rovněž při adopci psa z útulku je rozumné,dát na radu ošetřovatelů, kteří již nějaký čas psa pozorovali a mají zkušenosti. Pokud jsou kompetentní a zkušení, vědí ke komu a do jakého prostředí se pes hodí. Pokud si lidé poradit nedají, je to škoda nejen pro ně, ale i pro psa, který pak často bývá utracen.   

Agresivita vůči ostatním psům Nejčastější příčinou bývá nulová nebo nedostatečná socializace psa ve štěněcím věku, kdy neměl dostatek kontaktů a ostatními psy. Často hraje roli i nedostatečný respekt ke vlastnímu pánovi, chyby ve výchově a někdy i genetické vlivy, kdy záměrným šlechtěním byla bojechtivost ve psech posilována.

Typickou výchovnou chybou majitelů zejména malých pejsků je, pokud nechají své psy vyprovokovat konflikt či projevit se vůči druhému psovi agresivně a pak utéci do bezpečí pánovy náruče, kde je často ještě čeká odměna v podobě hýčkání a chlácholení. Takový pes je nejen zdrojem četných problémů s ostatními pejskaři a jejich miláčky, ale také často končí zakousnutím jiným psem, kdy se již nestačí spasit do ochraňující pánovy náruče a sklidí adekvátní agresivní reakci na svůj útok od silnějšího psa.

Psovi je třeba psovi umožnit seznamování s ostatními psy. Ideální je možnost venčení se skupinkou pejsků nebo psí školka či cvičiště, kde zkušený výcvikář umožní vzájemné seznamování psů tak, aby nedošlo ke zranění psa ani člověka. Během několika návštěv si pes na cvičáku své místo najde. Jen častým stykem s ostatními psy se pes učí jak se mezi nimi správně chovat.

Procvičujte poslušnost opět na místech, kde psi nejsou a pak postupně v menší a menší vzdálenosti od psů, optimální jsou psi za plotem. Při agresi psa nikdy neutěšujte, trest za nežádoucí agresivní chování musí být takový, aby okamžitě přerušit takové chování (lepší než okřiknutí je trhnutí vodítkem a nepříjemný zvuk - využijte například plechovku s mincemi či hřebíky nebo silnou houkačku).

Patofyziologická agresivita Pokud se v chování doposud klidného a normálně reagujícího psa projeví náhlá změna chování bez příčiny v souvislosti s nějakou změnou prostředí, vždy necháme psa vyšetřit. Příčinou mohou být poranění, nejrůznější choroby, otrava, degenerativní změny aj.                       

                                                            

 Výcvikové obojky

Především chci hned v úvodu napsat, že sama tyto pomůcky ve výcviku téměř nepoužívám ( za 20 let praxe pouze ve dvou případech a to ještě velmi krátkodobě) a i když určitě mají své výhody, snažím se své klienty přesvědčit, že jsou i jiné " motivační " pomůcky a ty by měly vyzkoušet určitě dřív, než tento výchovný prostředek.

Proč se o nic tedy zmiňuju? Protože prostě jsou a používají se a každý majitel pejska má možnost se s nimi setkat. Protože výchova tvrdohlavých, dominantních a nadmměrně temperamentních psů je někdy opravdu těžká. Tyto obojky by se ale měly používat opravdu jen v nouzových případech a zkušenými psími trenéry. Nezkušení chovatelé by při problémovém chování svého psa měli nejdříve navštívit dobrou psí školu a teprve pak používat takové pomůcky jako jsou výcvikové obojky.
 

Psí obojek s vystřikováním spreje: Výcvikové obojky s vystřikováním spreje fungují pomocí dálkového ovládání: pokud pes dělá nežádoucí činnost, tak může pán nebo panička vystříknutí spreje aktivovat z dálky. Studený, bezbolestný a neškodný sprej vede k vystrašení psa, který nežádoucí činnost přeruší.

Obojek s vůní: Výcvikové obojky s vůní fungují podobně: pokud pes nereaguje podle Vašeho přání, tak vystříkne sprej s vůní, například citronelová vůně. Tyto obojky jsou vhodné například jako protištěkací pomůcky. Podle druhu pak takový obojek reaguje buď na dálkové ovládání nebo na elektricky řízenou membránu. Dnes již existují také obojky, které štěkání poznají integrovaným mikrofonem.

Ultrazvukové obojky: Podobný princip působení jako u všech ostatních výcvikových obojků: Dálkovým ovládáním, mikrofonem nebo membránou se spustí pro psa nepříjemný ultrazvukový signál.

Elektrické obojky: Tyto výcvikové obojky vydávají malé mikroelektrické impulzy a tímto potrestají nežádoucí chování.

Výhodou je, že potrestání takovým obojkem nevychází od člověka, ale pro psa zcela neznámého původce. Toto nevede k ztrátě důvěry k člověku. Na druhou stranu tento zcela neutrální podnět psa může zmást a vystresovat. Nakonec ale nevidím důvod, proč by měl pes ztratit důvěru ke svému pánovi, pokud se proviní, je si svého provinění vědom a je - li spravedlivě a hlavně přiměřeně potrestán.

--------------------------------------------------------

Pokud vám mohu poradit z vlastní zkušenosti ohledně koupi takového obojku:

raději než internetový obchod navštivte kamenný Pet shop, kde vám odborníci poradí a zboží předvedou a nestane se, že návod přiložený do balíčku bude neúplný, že bude chybět třeba informace o nutnosti spárování obojku s ovladačem a vy se jej potom budete snažit marně zprovoznit, jako se to stalo mě. 

Používám obojek wellturn, takže přikládám i návod na zprovoznění:

• ověřte si, že jsou baterie nové a funkční ( což byl další problém, který mě potkal. Skutečně mě nenapadlo, že baterie, které byly garantovány jako součást vybavení, budou vybité :-( )
• zapněte ovladač tlačítkem MODE, je nutné jej chvíli přidržet než naskočí displej.
• M1 si nastavte počet pejsků, které chcete mít pod ovladačem, potom stiskem MODE zvolte zvuk, vibrace nebo výboj a na boku + - intenzetu. Ostatní funkce jsou na 00. Potvrďte M2.
• Teprve potom vložte baterie do obojku, obojek pípne a hned stiskněte na ovladačí pravé tlačítko Y. Obojek začne vibrovat.
• Nastavte si obojek na velikost psího krku, měly by se pod něj dát volně zasunout dva prsty.

DOPORUČUJI si obojek nejdřív vyzkoušet na sobě. Zdá se vám to hloupé? Mě taky. Dokud jsem nepocítila výboj sama na sobě. Proto doporučuji zůstat na vibracicích, nakonec ani ten zvuk není pro psí ouška nic příjemného. Elektrický výboj bych volila až jako úplně poslední možnost pro nenapravitelné jedince a to bych ještě dost rozvažovala intenzitu.

TAKŽE OPATRNĚ!

( Jinak tento typ obojku můžu doporučit, je lehký, voděvzdorný, nevadí sníh ani déšť, dosah až 1000 m. Předpokládám, že výše zmíněné spárování bude nutné provést u všech typů. Ceny těchto obojků jsou různé, wellturn lze pořídit do osmnácti stovek, ale jsou i elektronické obojky za tři, šest, devět a více tisíc.)

 

Uchovnění psa - feny

Podmínky stanovené ČMKU

Minimální věk pro výběr jedinců do chovu - u malých plemen (do 50 cm kohoutkové výšky) 12 měsíců, u velkých plemen (nad 50 cm KV) 15 měsíců.

POZOR! Nejedná se o věkovou hranici pro použití v chovu, ta je vyšší! Uvedená hranice znamená nejnižší možný věk např. pro předvedení na bonitaci. Věková hranice pro použití chovného jedince v chovu je stanovena opět podle velikosti plemene - u malých plemen je to od 15 měsíců, u velkých od 18 měsíců, feny jsou v obou případech chovné do 8 let věku, psi neomezeně.

Překážkami, kromě vážných nedostatků vzhledem ke standardu plemene brání zařazení jedince do chovu bez ohledu na plemeno, které brání uchovnění jsou i vady povahy a dědičné vady a nemoci, které by se použitím jejich nositelů v chovu rozšiřovaly dále do populace plemene - dysplazie, oční vady, těžké vady čelistí, kryptorchismus, albinismus, vrozenou hluchotu či slepotu atd. Stejně tak nebude uchovněno zvíře kupírované.

Kluby stanovují přesné podmínky, podle kterých musí pes/fena prokázat standardní exteriér a povahu - účastí na výstavě, svodu nebo bonitaci, absolvováním předepsaných zkoušek apod.; zdravotní zkoušky - v závislosti na problematice konkrétního plemene klub stanoví povinná vyšetření kyčlí, čéšek, očí a další; další podmínky - např. změření kohoutkové výšky, zjištění genetického kódu.

Pokud pes/fena splní všechny podmínky, zašle majitel originál PP a výsledky zdravotních zkoušek (pokud nejsou zapsány v PP) poradci chovu daného chovatelského klubu. Ten po ověření, zda jsou všechny podmínky splněny, toto do PP vyznačí a předá jej příslušnému pracovišti ČMKU k přeregistrování psa/feny mezi chovné jedince. Odtud označený PP putuje na dobírku zpět k majiteli psa/feny - cena za tuto službu záleží na dohodě mezi plemennou knihou a chovatelským klubem.

V PP je také vyznačeno datum, od kterého je jedinec chovný, protože toto lze absolvovat ještě před dosažením spodní věkové hranice pro zařazení psa/feny do chovu. Fena může být kryta nejdéle do dne svých 8. narozenin - obě hranice se vztahují na krytí, nikoliv na porod. Po tomto věku může být fena jednou březí tzv. na výjimku, o kterou chovatel požádá poradce chovu. K žádosti je potřeba doložit potvrzení veterináře o dobrém zdravotním stavu feny s ohledem na plánovanou březost, porod a odchov štěňat.