Obedience

Obedience sice v překladu znamená poslušnost, ale jde o mnohem víc. Člověk a pes absolvují různé úkoly a to perfektně a s radostí. 

Je to víc než jen obyčejná poslušnost a jde především o soulad a pocit sounáležitosti se psem.   Vyžaduje přemýšlení, ohebnost a hbitost a míra ovládání těla, která se po psovi požaduje, je v tomto případě až enormní.

Značná část úloh při obedienci zahrnuje základní postavení, chůzi u nohy a dokonalá chůze u nohy vyžaduje mnoho let tréninku. Velkou roli hraje také ovládání psa na vzdálenost, aportování a polohy „Sedni“, „Lehni“, „Vstaň“ na dálku, přivolání, vyslání psa do určitého směru a do určitého prostoru, zdolání překážky a rozlišování předmětu podle pachu. 

Této kynologické disciplíně se může věnovat každý pes, nezáleží na věku ani plemenu. Vhodná je i pro psy s onemocněním kloubů, protože nepředstavuje, kromě skoku přes překážku, žádnou mimořádnou fyzickou zátěž.

Nejvhodnějšími plemeny pro tuto sportovní disciplínu jsou například border kolie, australský ovčák, belgický ovčák nebo retrívři, tedy psi, kterým práce působí radost. 

Ale při zkouškách jsou k vidění samozřejmě i jiná plemena, úspěchu totiž může dosáhnout každý.

Obedience můžete trénovat se psem už od věku osmi týdnů. Právě oční kontakt a korektní sed u nohy jsou jednoduché úlohy, které se může učit každé štěně. Doba, po kterou cvičení trvají, musí být samozřejmě velmi krátká a výcvik prodlužujeme adekvátně věku pejska.  Zejména pracovním plemenům však obedience nabízí krásnou příležitost, jak se zaměstnat v prvním roce života, kdy je ještě nechceme fyzicky a psychicky zatěžovat rychlými a stresujícími druhy sportů

 Dogfrisbee

Dogfrisbee je zábavný sport. Jedná se o házení disku psovi. Ten by ho měl ještě před dopadem na zem chytit a přinést zpátky. Nepotřebujete nic jiného než disk. V dogfrisbee se ale pořádají i závody. Je to týmový sport, přičemž tým tvoří člověk a jeho pes. Původ má v USA a hraje se již více než 30 let.

Tento sport je pro psy naprosto přirozený, jelikož sledování pohybujícího se předmětu, jeho honění, ulovení a případně aportování jsou jedny ze základních a přirozených psích instinktů.

Důležitý je správný výběr disku.  Nezapomeňte, že pes ho v ideálním případě chytá roztočený v letu a nesmí si při tom poranit tlamu ani zuby. Disk by se neměl v žádném případě lámat na ostré kousky. Neměl by mít ostré nebo hrbolaté hrany, otvory ani nic podobného, co by psa mohlo při chytání poranit. Vhodný disk můžete přehnout v půli, aniž by se zlomil, a nepraskne, ani když na něj dupnete.

Pro závody ke pak důležité naučit pejska i správnou skokovou techniku.

Dogdancing

Dogdancing je v České republice poměrně mladý kynologický sport. Psovod a pes tvoří tým a na hudbu předvádějí předem připravenou sestavu, která obsahuje běžné cviky z poslušnosti, ale i mnoho dalších cviků a triků podle nápadu psovoda. Fantazii se meze nekladou, vždy by ale měl být brán ohled na zdraví a možnosti psa.

Dogdancing se dělí na 4 divize:

Divizi A – Musical Dreesage - je podobný drezúře koní - zde by měli být všechny cviky v sestavě provedeny naprosto přesně.

V divizi A obstojí jen velmi dobře vycvičení psi, kteří na povel ihned reagují a přesně jej plní.

Divizi B – Heelwork To Music – zde musí pes předvést minimálně 60% cviků u nohy psovoda, (tato divize je v zemi původu – Anglii – asi nejvíce zastupována).

Pokud máme pejska, který špičkově pracuje u nohy, určitě mu divize B nebude dělat žádný problém.

Divize C – Freestyle – sestava by měla představovat nějaký příběh, psovod by si na sebe měl vzít i příběhu odpovídající kostým a předvést se psem takové „malé divadlo“.

V divize C pak pejsci, kteří umí tak od všeho něco.

Divize D – Dances with Dogs – toto je opravdu taneční divize a psovod musí v sestavě předvádět taneční kroky, pes jeho pohyb kopíruje nebo ho vhodně doprovází.

V  divizi D – často pokládanou za nejtěžší – psi, který dokáží cvičit i tehdy, kdy se na ně psovod nemůže plně soustředit, jelikož se soustředí na své taneční kroky.

Nejsou zde žádné povinné prvky, soutěže se dělí na beginners (začátečníci) a advanced (pokročilí).

Občas je otevřena i kategorie Fun (nesoutěžní), kategorie dvojic (dva psovodi a dva psi), kategorie trio (jeden psovod a dva psi) a kategorii veteránů (psů od 8 let).

V dogdancingu je možné skládat i zkoušky. Zkoušky jsou ve všech 4 divizích a každá se ještě dělí na 3 stupně obtížnosti. Podle počtu, druhu a stupně zkoušek se pak zadávají tituly. Pokud se někomu podaří složit všechny 4 divize ve všech 3 stupních – tj. celkem 12 zkoušek, obdrží titul Champion of Dogdancing.

Tanec se psem se od dogdancing nedělí se na divize.

Zato je zde 5 povinných prvků (obíhání psovoda, otočky, couvání, chůze u nohy nebo bokem, povel na dálku).

Soutěže se dělí na začátečníky do 18 let, začátečníky nad 18 let, začátečníky dospělí a kategorii pokročilí.

Většinou je i tady otevřena i kategorie Fun, kategorie skupin (více psovodů a více psů) a kategorie Elitní.

Vedle závodů je možné skládat v dogdancingu postupové zkoušky, které pořádá Dog Dancing Club Czech Republic. Zkoušky posuzuje klubem vyškolený rozhodčí, v divizi Tanec se psem posuzují zkoušky rozhodčí dva. V každé ze čtyř divizí a každé ze tří úrovní je seznam cviků, které pes musí předvést v časovém limitu stanoveném pro danou zkoušku. Cviky jsou hodnoceny body 0 - 3, přičemž při nesplnění cviku (0 bodů) nebo nedodržení časového limitu je tým diskvalifikován. Cviky, které nejsou pro danou zkoušku předepsané, nejsou hodnoceny. Zkoušky probíhají také jako vystoupení na hudbu, ale psovod nemusí na zkoušku přijít v kostýmu. Před začátkem zkoušky odevzdá psovod pořadateli hudbu a seznam cviků v pořadí, v jakém je máte do sestavy zařazeny.

Zkoušek první úrovně se smí účastnit psi ve věku 10 měsíců, zkoušek vyšší úrovně se smí účastnit psi staří 12 měsíců.

Agility

Agility je poměrně nový sport, který začal vznikat kolem roku 1970 a inspirací pro agility byly koňské parkury.

Agility je sport, který má, jako každý jiný, svůj řád – u nás je to Řád Agility České republiky.

Jde o to, že v určitém čase musíte se psem zaběhnout překážkovou trať v daném pořadí, přičemž pes běží bez obojku a překonává parkur, zatímco psovod běží podél překážek a udává směr. Je to bezkontaktní sport, který vyžaduje dokonalou souhru, dokonalou ovladatelnost psa, radost z pohybu a předpokládá dokonalý vztah mezi psovodem a psem.

Agility by měl běhat pouze pes, který je zdravý a má už dostatečně vyvinuté kosti. Psovodi, jejichž psi mají dysplazii kyčelních či loketních kloubů, by se měli nejprve poradit s veterinárním lékařem.

Samotný výcvik agility je o to jednodušší, pokud je pes aktivní a lze ho dobře motivovat pamlskem či hračkou.

Velkou výhodou je i to, pokud váš pes zvládá odložení a přivolání.

Jinak i tady platí, že postupovat by se mělo od lehkého ke složitějšímu, nejprve nacvičit jednotlivé překážky a potom je teprve začít kombinovat.

Pejska musíte hodně chválit a odměňovat i za sebemenší pokrok. Při výcviku dělejte časté přestávky na hraní a ukončete jej včas, tedy dříve než ho cvičení přestane bavit. Nikdy netrestejte, ani slovně, ani fyzicky.

Trénovat samozřejmě můžete jak se staršími psy tak i se štěňátky, ale pozor na skoky do doby, než se jim kosti a klouby plně vyvinou. Úrazy v tomto věku mívají pro štěňata fatální následky. Raději tedy se štěňaty trénujte nejprve tunel a přeskok nacvičujte tak, že jim položíte na zem příčku, kterou budou prozatím překračovat.

V agility můžete se svým psem skládat zkoušky, které se skládají z několika tříd. Stejně tak můžete běhat jenom určitou soutěž. Rozdíly mezi třídami a různými druhy soutěží jsou v jejich délce a obtížnosti, i maximální čas může být rozdílný.

Výkonnostní třídy zkoušek:

Agility 1 podle jednotlivých kategorií: SA1, MA1, LA1;

Agility 2 podle jednotlivých kategorií: SA2, MA2, LA2;

Agility 3 podle jednotlivých kategorií: SA3, MA3, LA3;

Agility 1

Této třídy se mohou zúčastnit pouze týmy (psovod+pes), které ještě nemají zkoušku A1 složenou třikrát na výborně déle jak rok (s maximálně 5,99 trestnými body), u dvou různých rozhodčích na oficiálně uznaných závodech. Pokud tým splní výše uvedená kritéria, může ihned přestoupit do A2.

Pro A1 smí být použity maximálně tři překážky s kontaktními zónami (podle uvážení rozhodčího). Dvojitá skoková překážka a/nebo kombinace skoků (dvojskok, trojskok) by neměla být v A1 použita.

Agility 2

Mohou se jí zúčastnit týmy, které složily zkoušku A1 třikrát s ohodnocením výborně.

Postup z A2 do A3 je možný až po splnění zkoušky A2 třikrát na výborně bez trestných bodů (za chyby, odmítnutí a čas) u dvou různých rozhodčích s umístěním do třetího místa.

Pro A2 mohou být použity maximálně 4 překážky s kontaktními zónami (podle uvážení rozhodčího).

Agility 3

A3 je elitní třída, do které psovod vstupuje po splnění daných podmínek a na požádání výcvikáře KA ČR předepsaným formulářem o vydání karty A3. Po obdržení karty A3, se zkratka A3 stává součástí jména psa – např. A3 Ben. Karta A3 je pouze na jeden rok, takže psovod se svým psem musí v daném roce splnit podmínky dané řádem agility, aby mohl následující rok požádat o prodloužení karty.

Pro A3 mohou být použity max. 4 překážky s kontaktními zónami (podle uvážení rozhodčího).

Velikostní kategorie

Psi jsou podle své kohoutkové výšky rozděleni do tří velikostních kategorií:

SMALL – S (malý):  do 34,99 cm včetně

MEDIUM – M (střední): od 35 cm do 42,99 cm včetně

LARGE – L (velký): od 43 cm včetně

Rozvrh trati určuje rozhodčí.

Minimální velikost prostoru pro stavbu parkuru je 20 m x 40 m. Vlastní trať má délku mezi 100 m a 200 m a obsahuje 12 – 20 překážek (minimálně 7 skokových). Vzdálenost mezi překážkami je minimálně 5m a maximálně 7m, s výjimkou skokových překážek a každá překážka má své číslo.

Překážky, které se používají: skokové překážky, zeď, viadukt, skok daleký, kruh, pevný tunel, látkový tunel, slalom, kladina, houpačka, šikmá stěna, stůl.

Posouzení správnosti překonání překážek případně chyb záleží na rozhodčím. Pro agility se používají 4 druhy trestů – časové chyby, chyba, odmítnutí, diskvalifikace.

Časová chyba znamená, že pes nesplnil trať ve stanoveném čase. Za každou sekundu navíc se přidává 1 trestný bod.

Každá chyba značí pro tým 5 trestných bodů. Rozhodčí oznamuje chybu zvednutou rukou s otevřenou dlaní. Jde např. o chyby, kdy pes špatně překonal překážku, když se psovod dotkne psa a získá tím nějakou výhodu, či třeba úmyslný dotyk překážky psovodem.

Každé odmítnutí znamená pro tým 5 trestných bodů. Rozhodčí je oznamuje zvednutou rukou sevřenou v pěst.

Diskvalifikace záleží na rozhodčím. Jde často o velmi závažné důvody, pro které rozhodčí tým pošle z trati ven. Důvody, pro které je psovod se psem vyloučen z tratě, mohou být třeba hrubé zacházení se psem, nezvladatelný pes, třetí odmítnutí na trati, použití pomůcek v průběhu překonávání tratě apod. Celý výčet důvodů pro diskvalifikaci najdete v řádu agility.

A kam se můžete obrátit, chcete - li se těmto sportům věnovat a kde můžete zakoupit pro svého pejska potřebné pomůcky a vybavení?

www.klubagility.cz

http://www.obedience.cz/

http://www.dogsandfun.com/

http://www.dogshop.cz/

http://obchod.hafbezobav.cz/

Webová stránka byla vytvořena pomocí on-line webgenerátoru WebSnadno.cz