Co dělat, když

 

...se vám ztratí kočička nebo pes, případně jiné zvíře

V případě, že vám uteče pes, zůstaňte co nejdéle na místě, stává se, že si pes oběhne okruh a vrátí se. Případně mu na místě nechte deku, bundu, případně pelíšek a misky s jídlem a vodou a na místo se vracejte. Je velmi pravděpodobné, že se tam dřív či později se svým psem potkáte. 

Také je možné nechat psa vystopovat jiným psem, případně nalákat na háravou fenku nebo dalšího psa, máte - li ho v domácnosti.

• Co nejdříve kontaktujte městský nebo obecní úřad a odchytovou službu, dále městskou policii, máte - li podezření na krádež zvířete, tak i státní.
• Pokud má vaše zvíře čip, nahlaste ztrátu Národnímu registru a veterináři, pokud je tetované, nakontaktujte Český kynologický svaz a plemennou knihu, pro případ, že by si někdo chtěl nechat pro zvíře vystavit duplikát rodokmenu a oslovte příslušný chovatelský klub, případně kynologické kluby a cvičiště.
• Vyvěste na veřejná místa letáky s fotografií a popisem svého psa, nezapomeňte připsat kontakt a odměnu.
• Oslovte své okolí, listonoše, řidiče autobusu, popeláře, pracovníky správy národních parků, ochránce přírody.
• Volně pobíhající psy mohou myslivci zastřelit v domnění, že štvali zvěř. Pokud se pes ztratil v lese a nedaří se Vám ho přivolat, ihned kontaktujte místní myslivecké sdružení s prosbou o pomoc.
• Podejte inzerát do místních novin, internetových a chovatelských časopisů, oslovte útulky, jestli se tam už vaše zvíře nenachází a sociální sítě.

Ztratí - li se vám kočka, hledejte nejprve v domě. Kočka běží nejprve dolů, začněte tedy hledat od sklepa k půdě. Prohledejte okolí domu, podívejte se pod auta a žádné nevynechte.

• Ptejte se lidí, zda ji nezahlédli.
• Volejte svoji kočku tiše jejím jménem. Pokud tam někde je, většinou vyleze a pokud už ze svého úkrytu nevyleze, alespoň neuteče nikam daleko. Při hledání buďte vynalézaví, hledejte očima kočky.
• Vyhotovte cedulky s fotografií, popisem, kontaktem a odměnou, obvolejte veterináře, útulky, informujte na internetu, sociálních sítích, v okolí bydliště nechce misky s jídlem a vodou, které mohou kočku nalákat a tato místa pravidelně kontrolujte.

Pokud se vám podaří s kočkou se potkat, ještě nemáte vyhráno. Když vaše kočka začne jíst, nechte ji chvilku jíst a pomalu se přibližujte. Pokud vás uvidí, mluvte na ni konejšivým hlasem a volejte ji jménem, ale zastavte se. Pokud se vaše kočka pustí zase do jídla, opět se pomalu přibližujte. Stále ji volejte a kousek od ní si sedněte na „bobek“, abyste se jí nezdáli moc velcí. Natáhněte k ní ruku a snažte se jí pohladit. Nedělejte prudké pohyby. Pokud ji uchopíte, nesmíte ji už pustit, ani kdybyste měli být poškrábaní. Nezapomínejte, že vaše kočka je vyděšená a může se stát, že vás nepoznává. V případě, že se vaše kočka nenechá uchopit a v posledním okamžiku vám uteče, nevadí. Sledujte, kam se běží schovat. Pokud zmizí někde do sklepení, nebo někam, kam se za ní nemůžete protáhnout, nevadí. Vezměte misku s jídlem a dejte ji k místu, kde jste ji viděli naposledy.

 

Jak postupovat, pokud svou kočku nemůžete chytit?

Pokud jste svou kočku bezpečně poznali a víte, kam zalezla, ale nemůžete za ní, nastává pro vás doba „odchytu“.

• Okamžitě !!! zatelefonujte do útulku a zeptejte se na možnost odchycení ztracené kočky, která je sice nalezená, ale nicméně stejně vámi nechytitelná. Nejbližší možný termín, kdy je možné z útulku přivézt odchytovou klec, akceptujte.
• Nejlepší termín odchytu je první večer po spatření kočky na určitém stanovišti a její zalezení do skrýše.
• Buďte nápomocní při odchytu, pokud jste se dohodli na samostatném odchytu, pozorně vyslechněte pokyny k odchytu a přesně je dodržujte.

 

Jedná se zejména o tato pravidla:

odchytovou klec nikdy neponechte bez dozoru, v případě odcizení byste tuto klec hradili

odchytovou klec naličte na vhodné místo, to je tam, kde je nějaké křoví, kde nechodí moc lidí, kde není příliš volné prostranství

odchytovou klec naličte v noci, nejvhodnější doba je po desáté až jedenácté v noci

jako návnadu použijte uzenou makrelu nebo vařené filé (jsou silně cítit)

odchytovou klec naličte pečlivě, proveďte jeden zkušební pokus

své strážní stanoviště volte spíše dále od místa nalíčení klece, nebojte se, že neuslyšíte „sklapnout“ klec

strážní službu držte v naprosté tichosti a pokud možno nehybně, můžete strážit i v pootevřeném autě (nejvhodnější varianta, pokud je to technicky možné, protože pro kočku již nejste „osoba“ ale „auto“)

obrňte se trpělivostí, protože odchyt může trvat i několik hodin či nocí

pokud víte, že kočka na stanoviště chodí, ale nechce vlézt do klece, nepřestávejte chytat, kočka do klece nakonec určitě vleze.

pokud se kočka chytí, nikdy odchytovou klec neotvírejte na volném prostranství, vždy ji přikryjte dekou či hadrem a odneste do uzavřené místnosti a tam teprve kočku vysvoboďte.

 

A raději se snažte takovým příhodám předcházet. Dnešní doba není pro zvířata příliš bezpečná. Mám spoustu známých, kteří ještě nedávno prosazovali svobodu, dneska své kočky ven samotné nepouštějí a hlídají si je na vodítku a nejspíš vědí dobře proč :-(

 

...najdete zatoulaného psa nebo kočku

 

Zvažte bezpečnost odchytu zvířete. Jestliže je pes přátelský a nechá se pohladit, podívejte se, zda nemá na obojku známku nebo patronu či jinou schránku s telefonním číslem majitele. Pokud ano, zkuste majitele kontaktovat sami.

V případě, že kontakt není nebo je pejsek dokonce bez obojku, vezměte ho do nejbližší veterinární ordinace nebo na služebnu Městské policie. Veterinární lékař nebo strážník čtečkou načte číslo mikročipu. To neprodleně sdělte operátorům Národního registru majitelů zvířat na tel. 602 611 053. Operátor obratem zprostředkuje kontakt s majitelem zvířete. Nečekejte až na další pracovní den, operátoři jsou k dispozici 24 hodin denně včetně víkendů a svátků a majitel mezitím zřejmě svého pejska marně hledá.

Podívejte se, zda nemá pes tetování. Pokud ano, nakontaktujte plemenou knihu.

Nemá - li pes ani čip ani tetování, ani jakýkoliv kontakt na majitele a chová – li se stále příjemně, můžete ho dopravit do útulku sami nebo mu můžete poskytnou azyl, pokud jste ochotni se o něj postarat a převzít dočasnou odpovědnost. Pokud s vámi nejde sám, použijte provaz, šálu, šátek a nenechte ho znova utéct.

Vezmete – li si pejska domů, informujte městský či obecní úřad a útulek, tam bude majitel pejska hledat prioritně. Vyvěste v místě nálezu letáčky, dejte zprávu na internet a na sociální sítě, oslovte organizace, které se ztrátou a nálezem zvířat zabývají.

Pokud si nejste jisti reakcí psa, případně se netváří právě přátelsky, zavolejte Městskou policii nebo kontaktuje městský či obecní úřad. Strážníci psa na místě převezmou a předají do příslušného útulku. Pokud se obec o zvíře odmítne postarat (platí především pro malé obce), kontaktujte Policii ČR a požádejte je o asistenci, neboť volně pobíhající pes může ohrožovat lidi nebo představovat nebezpečí pro motoristy.

Neposuzujte nalezeného psa pouze podle vzhledu. To, že je špinavý, zacuchaný a pohublý ještě neznamená, že se ho majitel zbavil. Několikadenní pobyt v mrazivém počasí a sněhové břečce udělá psího bezdomovce i z výstavního šampióna. Vždy se tedy pokuste zjistit identitu nalezeného zvířete.

Najdete - li opuštěné kotě nebo kočku, je nutné se nejprve přesvědčit, že jde opravdu o zvíře opuštěné nebo ztracené, že kočka evidentně nepatří ven a tudíž utekla nebo se ztratila. Zachraňovat polodivoké kočky se rovná medvědí službě.

Pokud se vám podaří kočičku odchytit, vezměte ji k veterináři, který zjistí, zda nemá čip a potom postupujeme stejně jako u nalezeného psa.

Nakontaktujte útulek, zda někdo kočičku nepostrádá, vyvěste cedulky, podejte zprávu na internet a na městský nebo obecní úřad. Zvíře můžete po dohodě dopravit do útulku nebo mu poskytnout dočasné ubytování.

 

...najdete zraněné volně žijící zvíře

V případě nálezu zraněného zvířete ve volné přírodě je ideální obrátit se na některou ze záchranných stanic začleněnou do Národní sítě záchranných stanic případně na zoologickou zahradu. Poradit by Vám v případě nálezu takového zvířete měly i příslušné orgány veterinární správy, odbory životního prostředí krajských a obecních úřadů, Český svaz ochránců přírody, orgány Policie ČR nebo městské policie.

Pokud chcete nalezenému zvířeti opravdu pomoci, IHNED zavolejte odborníkovi. Bez zkušeností byste totiž mohli napáchat více škody než užitku.

Odborník na základě Vámi poskytnutých informací danou situaci zhodnotí, navrhne další postup a poradí Vám, co a jak máte udělat, abyste se vyvarovali chyb, které by mohly mít pro zraněné zvíře katastrofální následky.

 

...najdeme nezazimovaného ježka

 

Vše záleží na okolnostech, za jakých se s ježkem potkáme. V ideálním případě je nejlepší, nedělat nic a nechat ježka být. Každopádně ale musíme zhodnotit situaci a rozhodnout, zda ježek, kterého nalezneme, opravdu potřebuje naši pomoc. Záleží na tom, zda není ježek zraněný či zda má dostatečnou hmotnost na přezimování. Na úspěšné přezimování potřebuje ježek hmotnost minimálně 600 – 700 g. K ukládání ježků k zimnímu spánku dochází ale až během října (v závislosti na počasí), není tedy třeba spěchat.

K rozhodnutí, zda vzít ježka domů či ne, může napomoci následující orientační hodnoty: v první polovině října by ježek měl vážit alespoň 200 g, v druhé polovině října 400 g a v listopadu 600 g.

Pokud je dlouho chladné a deštivě počasí, je možné vzít do péče ježky i o něco těžší než uvádí tabulka. Naopak je-li teplý podzim s teplotami neklesajícími pod bod mrazu, je možné „zachraňování“ ježků o něco oddálit. Také region hraje roli při rozhodování, kdy vzít ježka do péče. Ve vyšších polohách začínají ježci hibernovat dříve, než ježci v nížinách.

Důležité faktory při rozhodování, jak s ježkem naložit:

1. je-li očividně zraněn nebo je-li nemocný,

2. je-li nalezen venku během zimy,

3. je-li zachycen v síti či lapen v jiné pasti,

4. má-li na podzim nízkou hmotnost,

5. jedná-li se o osiřelé mládě.

Zraněný či nemocný ježek se pozná podle toho, že se obtížně pohybuje, je malátný, nemá obranné reakce (při dotyku rukou nenaježí bodliny, nestočí se do klubíčka), popřípadě kašle a má výtok z nosu. Mohou být také vidět otevřené rány, ježek může krvácet. V letních měsících jsou otevřené rány často zasažené mušími vajíčky či larvami. Oslabení jedinci také bývají více napadáni blechami a klíšťaty.

Pokud je ježek aktivní během zimy, znamená to, že mu došly energetické zásoby nutné pro hibernaci. Bez lidské pomoci zahyne.

Ježek se může zamotat do všech možných typů sítí (tenisové, rybářské atd.), může se zachytit v plotě či spadnout do díry, jímky, kanálu nebo zahradního jezírka či bazénu. Nebezpečím pro ježky jsou i odhozené odpadky, např. igelitové pytlíky, gumičky, plechovky. Ježci při hledání potravy mohou strčit do plechovky či jiného odpadku hlavičku a může se stát, že ji nebudou moci již vytáhnout.

Někdy se stane, že ježčí miminka osiří, když jejich matka zahyne. Tato mláďata o hmotnosti 30 – 50 g potřebují okamžitou pomoc. Je však třeba důkladně prověřit, že mláďata jsou opravdu osiřelá. Ježčí samice svá mláďata často opouští i na delší dobu, když se vydává hledat potravu. Je třeba vyčkat minimálně 3 hodiny, než se mláďata odeberou. Pokud jsou ježčí kojenci nalezeni rozlezlí mimo hnízdo a prochladlí, jsou to téměř určitě sirotci.

Zdravý jedinec se v neznámém prostředí zpravidla zavine. Zavinutí ježka lze zabránit tak, že pánevní končetiny se šetrně uchopí oběma rukama, povytáhnou se dozadu a pozvednou tak, aby hrudní končetiny zůstaly na podložce. Tato pozice umožní vyšetřit břišní krajinu a určit pohlaví zvířete. Známky zdraví jsou lesklé nezapadlé oči, vlhký nos a ihned reagující tonus bodlin.

Přetrvávající kožní řasa, která se vytvoří povytažením kůže za bodliny, svědčí o dehydrataci zvířete. Prohlídkou povrchu těla se zjistí stupeň invaze zevních parazitů. Ježci jsou napadáni blechami, klíšťaty a roztoči.

Jak pomoci:

Máte svě možnosti. Buď nakontaktovat záchranou stanici nebo se ježka ujmete.

K tomu potřebujete větší klec s pevným dnem či kotec např. ve sklepě (teplota by neměla klesnout pod 12 st.C), denně vyměňovat podestýlku v dostatečném množství (suché piliny, seno, v nouzi noviny), ježčí úkryt ( krabici od bot s vystřiženým vchodem), čistou vodu (raději misku, než napáječku, se kterou nemají ježci zkušenosti) a dostatek vhodného krmení (kočičí konzervy či granule navlhčené vodou, ne mléko). Také Vařené kuřecí krky nebo vařené drůbeží nebo hovězí maso, jako příloha vařená rýže, vlasové nudle či ovesné vločky jsou vhodné jako doplněk netučný sýr, tvaroh, jako pamlsek piškotku – 1 piškota na ježka a den.

Ježčí kojence krmíme sušeným mlékem pro štěňata Puppy-Milk (Beaphar) nebo koťata Cat-Milk (Gimpet), Kitty-Milk (Beaphar) nebo mléko vhodné pro štěňata i koťata Lactal (Beaphar). Upravuje se dle návodu, k ředění je možné použít slabý fenyklový čaj. Krmíme po 4 hodinách a nezapomeneme masírovat bříško.

Nejprve je potřeba ježka prohlédnout a zbavit parazitů třeba za pomoci Arpalitu nebo Difuzilem, přitom chráníme oči a obličej. Mláďata pouze vyčešeme nad vodou, ale nemáčíme je. Pinzetou vytáhneme klíšťata, prohlédneme oči a nosík, není – li výtok, další případné vyšetření a ošetření necháme na veterináři.

Ježek není moc vděčný nájemník: přes den většinou spí, v noci dělá rámus a dost páchne . Pokud se vám povede ježka vykrmit na potřebných 650-700g (což může být někdy v půlce zimy), nastává ještě problém s jeho zazimováním: Potřebuje k tomu dobře zateplený suchý pelech ve vnějším prostředí. Za vyšší teploty nezazimuje a je nutno o něj pečovat až do konce mrazů (duben), kdy už najde v přírodě dostatek přirozené potravy. Předtím ještě ježka dokrmíme na původní váhu před zazimováním, jelikož v období hibernace ztrácí 15 až 20% váhy.

Ježek se vypouští navečer, nejlépe pod keře či v blízkosti hromady dřeva, kůlny apod., aby se měl kam schovat. Pokud ho nelze vrátit do místa nálezu, volíme nejbližší okolí, vhodným místem jsou větší neudržované zahrady, sady, křovinatý terén a listnaté či smíšené lesy. U zahrad je důležité, aby měly takové ploty, které ježek snadno zdolá, jinak by byl na zahradě uvězněn. Nikdy by se neměl ježek vypouštět do okolí frekventovaných silnic. Nevhodná jsou také místa, kde se vyskytují psi a kde je nedostatek přirozených úkrytů, např. městské parky s velkými travnatými plochami bez keřů.

Měla jsem osobně tu čest, poskytovat ježkovi azyl. Dupal, funěl, páchl, tyranizoval a despotoval a dost nerada bych si toto někdy zopakovala :-( Jenže co se dá dělat, když tato situace už nastane.

  

...máte podezření na týrání zvířete

Podezření z týrání zvířat se ohlašuje na příslušnou veterinární správu, na obecní (obvodní, městský) úřad (odbor životního prostředí) nebo v akutním případě na policii ČR. (!!!Pokud se jedná o případ, kdy je zvíře v bezprostředním ohrožení života, kontaktujte veterinární správu nebo policii ČR a žádejte jejich okamžitý zásah!!!)

 Pouze veterinární správa může rozhodnout o tom, zda se skutečně jedná o případ týrání zvířete a proto je vhodné obrátit se vedle obecního úřadu nebo policie ČR právě na ni. Na základě návrhu příslušného orgánu veterinární správy pak může dojít např. k odebrání týraného zvířete nebo může být navrženo jiné nápravné opatření.

 Obecní úřady řeší případy klasifikované jako přestupky a podle zákona na ochranu zvířat pak udělují pokuty. Policie ČR se pak zabývá případy, kde je podezření na trestný čin. Novela zákona 273/2008 o Policii ČR přinesla novou možnost vstupovat policii na pozemek, kde je podezření pro týrání zvířat, což bývalo v minulosti velkým problémem, když majitel nebyl přítomen nebo odmítal policii vpustit.

 Oznámení lze podat jak písemně tak i ústně, je však lepší pokud máte oznámení písemně podloženo. Vhodné je uvést své jméno a kontakt a požadovat informace o vývoji a řešení případu. Úřady jsou však povinny zabývat se i anonymním oznámením.

 Nutné je tedy co nejdříve svůj podnět oznámit písemně anebo telefonicky přímo příslušné pobočce veterinární správy. Právě veterinární správa je POVINNA podněty ověřovat, provádí kontroly a v případě, že k týrání zvířat nebo jinému porušení zákona skutečně dochází, informuje obec s rozšířenou působností, nebo policii ČR aby bylo zahájeno řízení. Podání podnětu je ANONYMNÍ, krajská veterinární zpráva nebude uvádět Vaše jméno!

 Mimo úřední hodiny pracovišť veterinární správy nebo o víkendu oznamte svůj podnět přímo Policii ČR na čísle 158. V některých případech může zasáhnout, provést šetření na místě a Vaše oznámení tak převzít.

 HLAVNÍ JE NEVÁHAT A INFORMOVAT!

 

 Vaše kočka nebo pes leží v pelíšku, nestojí o jídlo a nechtějí si hrát. Zbaští svoji porci krmení a hned ji zase vyzvrátí. Neustále se olizují, škrábou si uši, jedí dost, ale váha nepřibývá, z očí vytéká hnis…

Nikdy návštěvu veterináře neodkládejte! Při prvních příznacích nemoci je nejlépe lékaře kontaktovat telefonicky, aby vám sdělil, nakolik je situace vážná, nebo zda není třeba se zbytečně zneklidňovat. V drtivé většině řekne PŘÍJĎTE.

Ideální  je situace, když máte svého stálého veterináře, který vaše zvíře dobře zná, ví, jaké nemoci prodělalo a čím nejčastěji trpí. Veterináře, kterému plně důvěřujete, na kterého se můžete v případě potřeby kdykoliv obrátit, a který vám nebude mít za zlé, že ho v noci budíte.

Nikdy nepodceňujte stavy, které se vám zdají banální, vašemu zvířeti může být opravdu zle a potřebuje odborníka. Nikdy se nesnažte léčit sami! Mnoho humánních léků a přípravků jsou pro zvířata smrtelně nebezpečné a obzvlášť kočky jsou velmi citlivé! Nikdy proto svému miláčkovi nic bez rady veterináře nepodávejte! Následky mohou být tragické.

 Vždy ke zvířeti, které se necítí dobře, přistupujte s maximálním pochopením, v klidu a to i když na vás syčí a vrčí, seká drápky a chová se agresívně. Mluvte na něj klidným hlasem, snažte se jej uklidnit. Nikdy na zvíře nekřičte, nezvyšujte hlas a už vůbec nepoužívejte věci nebo zvuky k zastrašení, nebo tresty! Navoďte pocit bezpečí a důvěry.

 

...vašeho psa nebo kočku píchne včela nebo vosa

Stát se to může a dokonce velmi často. A to nejen nešťastnou náhodou. Někteří psi a kočky po hmyzu chňapají tlamičkou a včely nebo vosy překusují. Pokud mi někdy do bytu něco takového vletělo, snažila jsem se svoje zvířata odlifrovat a hmyz vyhnat. jenže chlupáčci byli často rychlejší :-(

Takže když už se to stane: ihned zavolejte veterináře a poraďte se. Včelí nebo vosí píchnutí v tlamičce je nebezpečné, zvíře se může udusit. Pokud je to možné, podejte ihned něco studeného, ztřeba zmrzlinu nebo i vodu, tu byste ostatně měli mít na procházkách vždy s sebou, stejně tak  antihistamikum, obzvlášť, pokud vítě, že je vaše zvíře alergické a co nejdříve je dopravte k veterináři.

Bodnutí do tlapky ošetříme tak, že nejprve se pokusíme najít a vytáhnout včelí žihadlo vosa si žihadlo vytáhne a v ráně nezůstává). Místo potřeme rozkrojenou cibulí, octem nebo třeba Fenistilem. Kontaktujeme veterináře a zvířátko hlídáme. V případě potřeby podáme ještě antihistamikum, každopádně doporučuji poradit se s veterinářem. Pokud se stav zhoršuje, ihned vyhledáme nejbližšího veterináře, ten podá adrenalin, napíchne kanylu a bude se snažit udělat vše potřebné. 

 

...chceme reklamovat koupené zvíře

Možná to zní trošku hnusně, ale pro nákup a prodej zvířat platí naprosto stejné podmínky, jako pro nákup a prodej jakéhokoliv jiného zboží. 

Každý zákazník chce zvíře kvalitní a zdravé a dobrý chovatel zase má zájem na tom, aby jeho zvířata přišla do dobrých rukou. Proto by měl zvíře předvést a zákazníka poučit, jak se o ně nejlépe starat, zákazník má zase právo toto vyžadovat.

Bohužel ne každý zákazník je zkušený a chovatel zodpovědný, obzvlášť v dnešní množitelské době - prodat a prodat a prodat za každou cenu.

Jak si zvíře vybírat, na co dát pozor a čeho si všímat už jsem uvedla v rubrice výběr zvířátka a pozor na množitele, teď ještě jednou opakuji: pořádně si zvíře prohlédnout, stejně tak, jako podmínky, ve kterých žije a v případě neznalostí a nezkušeností si vzít s sebou odborníka.

Zákazník by měl trvat na kupní smlouvě, kde je zaznamenán druh, pohlaví a věk zvířete, zda je zvíře s PP či nikoliv, záznam o očkování, odčervení a zdravotním stavu, případné vady, na které je uvedena sleva a rozhodně potvrzení o zaplacené částce pro případ pozdější reklamace.

Záruční doba je 6 týdnů, což je dostatečně dlouho na to, aby se prokázalo, zda je zvíře v pořádku. Pokud se v této době vyskytne zdravotní problém, který nový majitel nezpůsobil, je nejlepší, obstarat si veterinární zprávu a s touto pak reklamovat a požadovat zpět celou částku nebo část, je - li vada odstranitelná a chce - li si zvíře i tak nechat.

Pokud během této doby zvíře uhyne, musí se nový a nejspíš dost nešťastný majitel obrátit na Státní veterinární ústav a nechat udělat pitvu. Pitevní nález přiloží k reklamaci a požaduje zpět peníze.

Pokud prodejce reklamaci uzná, vrátí peníze i náklady, které kupujícímu vznikly, neuzná - li reklamaci, prokáže kupující oprávněnost prostřednictvím znaleckého posudku a není - li to nic platné, obrátí se na soud.

Vždy po koupi zvířete navštivte veterináře a nechte zvíře prohlédnout. Veterinář může objevit příznaky nemoci dřív, než se projeví sami a než může být pozdě. 

Čím dražší a vzácnější zvíře, tím víc buďte opatrní a smlouvu vyžadujte. Nebude - li obchodník ochoten smlouvu vystavit, jděte jinam.

Pokud jste koupili něco jiného, než vám bylo slíbeno, můžete odstoupit od smlouvy. Např. kříženec místo rasy, o kterou jste měli zájem, pohlaví apod. V tomto případě můžeme požadovat výměnu, není - li to možné, pak vrácení peněz.

Práva má ale i prodávající. Nahlásí - li nový majitel, že mu zvíře onemocnělo nebo uhynulo a požaduje - li nazpět peníze, má prodejce nárok na důkazy, že nemoc či smrt nezpůsobil nový majitel špatným zacházením a může požadovat zprávu od veterináře, pitevní protokol apod.

 

...jste nespokojeni se svým veterinářem

Jednoduchá odpověď - vybrat si jiného. Co když ale váš současný veterinář na vašem zvířeti napáchal škody?

Každý veterinář by měl léčit dle svých nejlepších schopností a znalostí (což drtivá většina činí) I tak se může stát, že majitel ošetřovaného zvířete má dojem opačný. V zásadě se lidem nelíbí buď chování veterinárního lékaře nebo úroveň či výsledek poskytnuté léčebné péče. Pakliže si majitel vzniklý problém nemůže či nedokáže vyřešit přímo v ordinaci, má pochopitelně možnost si stěžovat.

Všichni veterinární lékaři v praxi jsou ze zákona povinni býti členy Komory veterinárních lékařů, která stanoví jistá pravidla a normy. 

Každý veterinární lékař je zároveň ze zákona pojištěn na způsobenou škodu (např. zaviněný úhyn zvířete) a majitel má vždy právo požadovat náhradu. Oprávněnost této žádosti a míru zavinění řeší ve spolupráci s Komorou pojišťovací společnost.

Cítí - se chovatel poškozen a chce - li podat stížnost, musí splnit několik náležitostí:

• Zajistit si maximální množství průkazného důkazního materiálu (účty, platební výměry a podpisy, opis zdravotní karty, kopie rentgenových či sonografických snímků, fotodokumentace, apod.).
• Zajistit si věrohodná svědectví zúčastněných osob v písemné podobě s udáním kompletních adres a rodných čísel.
• V případě úhynu zvířete trvat na provedení pitvy na akreditovaném pracovišti (zpravidla Státní veterinární ústav nebo Veterinární asanační ústav) a zajistit si kopii pitevního protokolu.
• Stížnost se shromážděnou dokumentací v kopiích a přesným označením pracoviště veterinárního lékaře zaslat na adresu :KVL ČR - Revizní komise Palackého 1 - 3 612 42 Brno5) 
• Návrh na zahájení disciplinárního řízení může být podán do 2 měsíců ode dne, kdy se předseda revizní komise nebo předseda revizní komise okresního sdružení o disciplinárním provinění dozvěděl, nejpozději však do 1 roku ode dne, kdy k porušení povinnosti došlo. - viz zák.381/91 Sb. o Komoře veterinárních lékařů ČR.
• Účastníky disciplinárního řízení jsou obviněný veterinární lékař a žalobce (člen revizní komise), nikoliv chovatel nebo majitel zvířete. Řízení probíhá před tříčlenným senátem Čestné rady.
• Čestná rada řízení zastaví, bylo-li proti obviněnému pro týž skutek zahájeno řízení před jiným orgánem. Čestná rada postoupí věc jinému příslušnému orgánu, zjistí-li svoji nepříslušnost.
• Uzná-li svým rozhodnutím obviněného vinným, uloží mu některé z následujících disciplinárních opatření : a) písemné napomenutí b) pokuta do výše 30 000,- Kč c) podmíněné vyškrtnutí ze seznamu členů KVL ČR d) vyškrtnutí ze seznamu členů KVL ČR až na dobu 5ti let
• V případě, že vina obviněnému nebyla prokázána, senát jej zprostí žaloby.
• Rozhodnutí čestné rady je vždy dáváno na vědomí stěžovateli.
• Komora veterinárních lékařů ČR není v žádném případě kompetentní zajistit stěžovateli náhradu finančních částek uhrazených za odborná vyšetření a ošetření jeho zvířete, případně hodnotu uhynulého zvířete. Toto je výlučně záležitostí vzájemné dohody mezi chovatelem a příslušným veterinárním lékařem, případně otázkou plnění z pojištění či občansko-právního sporu.

 

Stanovení diagnózy i léčba nejsou přísně exaktními procesy. Diagnóza je vždy výsledkem zvažování nejpravděpodobnějších eventualit na základě souboru výsledků z různých vyšetření, které jsou ovlivňovány mnoha individuálními okolnostmi. Stejně tak i správně indikovaná terapie či správně provedený chirurgický zákrok nemusí mít vždy ten efekt, který by si přál majitel zvířete i veterinární lékař. Mylná diagnóza či neúspěch terapie proto nemusí automaticky znamenat pochybení veterinárního lékaře. Rozhodující je, zda veterinární lékař dodržel lege artis postup při diagnostice a indikování léčby. 

 

Ceny za veterinární ošetření jsou zásadně smluvní a Komora veterinárních lékařů ČR je nemůže žádným způsobem ovlivnit. Rozdíly v cenách za srovnatelné veterinární úkony na různých pracovištích jsou způsobeny mnoha faktory, například rozdíly v režijních nákladech praxe, používáním rozdílných materiálů a léčiv, rozdílných laboratorních a vyšetřovacích metod apod. V případě pochybností se o předpokládané ceně zákroku informujte předem. Cena složitějších zákroků může být zodpovědně odhadnuta až na základě znalosti zdravotního stavu a individuálních potřeb konkrétního pacienta, nikoli jen po telefonu. 

Podstatná část nespokojenosti klientů s postupem veterinárního lékaře plyne z nedostatečné komunikace mezi veterinářem a klientem, která má za následek zbytečné nedorozumění a nepochopení druhé strany. Medicína není jednoduchá záležitost a v případě zvířete je to o to složitější, že není možné komunikovat přímo s pacientem. Za ta léta co mám zvířata, a hodně zvířat, jsem se nesetkala s veterinářem, který by mi zvíře pro neschopnost nebo snad úmyslně poškodil. I komunikace fungovala a funguje, všichni vetové byli ochotni mi vysvětlit stav i navrhovanou léčbu, nikdo se nezlobil, že ho moje zvíře poškrábalo nebo pokousalo a ceny...V mnoha případech mi veterinář neúčtoval prohlídku ani pohotovost.

Jestli jsem se někdy potkala s naštvaným veterinářem, pak to bylo kvůli majitelům pacientů, kteří nepřišli na kontrolu, při vyšetření předváděli teatrální výstupy, ale když došlo na to, kolik by léčení stálo, ošívali se a museli se radit s rodinou, nedodržovali rady veterináře, dietu a léčebný režim. Nedávno jsem se setkala s rozčíleným a sprostě nadávajícím  veterinářem, kterému kdosi pohodil do čekárny krabici čerstvě narozených štěňat. A vůbec jsem se mu nedivila :-(

 

...se vám přehřeje zvíře

Jelikož se blíží léto, nemohu toto téma vynechat. Samozřejmě jednodušší je tomuto problému předcházet. Takže:

• nenechávat zvířata bez dozoru na slunci ani v autě na parkovišti ( stažené okénko nic neřeší)
• dbát na dostatečný přísun vody, na výlety nosit pro pejska vodu, pet láhev a miska se do batůžku určitě vejde.
• Podle potřeby ochlazovat, buď se může pejsek vykoupat, není-li možnost, tak aspoň ochladit mokrým ručníkem nebo tričkem.
• Nebereme pejska přes poledne na dlouhé procházky ani na nákupy,  jen krátce vyvenčíme a vycházku necháme na pozdější dobu, až se trošku ochladí. Pokud už musíme vzít zvíře s sebou na pochůzky a jsme-li nuceni ho nechat čekat, pak ve stínu a k dispozici mu dáme misku s vodou.
• Pozor na balkóny a terasy, kde může zvíře usnout nebo si přibouchnout dveře, a zatímco my se věnujeme svým záležitostem v domnění, že pejsek spinká ve vedlejším pokoji, malér je na světě. (Přiznám se, že přesně toto se mi stalo - zatímco jsem se učila na zkoušku, fenečka se přesunula na balkón a zadkem si zavřela. Naštěstí jsem ji začala včas postrádat, ale i tak to bylo na hraně :-( )
• Omezit v době horka i výcvik, nebrat pejska ke kolu, trénink posunout na vhodnější dobu.
• U čičinek pozor na výstavách, aby výstavní klec nebyla na slunci, nenechat bez dozoru kočičku v přepravce, pokud na ni slunce nesvítí právě teď, neznamená to, že na ni nezačne svítit třeba za dvacet minut.

Nenechávejte svoje zvířata bez dozoru!

Pokud už k maléru dojde, první pomoc spočívá hlavně v ochlazení zvířete. Pokud je při vědomí a pije, dávejte mu často menší dávky vody. Pokud ne, zabalte jej do mokrého prostěradla, ručníku, trička.

Máme-li možnost, můžeme podat několik lžiček chladné černé kávy.

Zásadně zvíře nepolévejte studenou vodou, při prudkém ochlazení může dojít k teplotnímu šoku.  

Jakmile se stav stabilizuje, odvezte zvíře k veterináři, který bude pokračovat v další léčbě.

 

Příznaky: Zpočátku je zvíře je nervózní, těžko nebo zrychleně dýchá, tělo zvířete je na dotek horké, čenich je suchý - v tomto stádiu ještě jde kolapsu zabránit. Pokud ale necháme zvířátko bez pomoci, následují další stádia - zvyšuje se tvorba slin, jazyk a sliznice jsou překrvené, zvíře přestává reagovat na podněty nebo reaguje zpomaleně, pohled je skelný, nepřítomný, zvíře začíná být úplně apatické. Souvisle s těmito příznaky dochází ke zrychlení zrychlení tepu a bez pomoci následuje kolaps a bezvědomí. V této fázi jsou už poškozeny cévy, selhávají ledviny i játra a dochází k úhynu.

Věnujte i pozornost tomu, kam s pejskem chodíte na procházky, rozpálený asfalt  a městská dlažba skutečně není nejvhodnější :-(