Závažné virové infekce koček

FIV - syndrom získané ztráty imunity

viróza známá v odborných kruzích od r. 1986, pro svou podobnost s nemocí AIDS u lidí bývá označována jako „kočičí AIDS“

virus není přenosný na člověka ani na další domácí zvířata

neexistuje proti němu vakcína

Virus FIV patří do skupiny retrovirů, které jsou charakteristické schopností včlenit svůj genom do genomu hostitelské buňky a zde setrvávat jako tzv. provirus velmi dlouhou dobu. FIV se vyskytuje celosvětově a v kočičí populaci je poměrně častý. Projevuje se jako chronické onemocnění s širokým spektrem nespecifických příznaků způsobených útlumem imunitního systému.

Pro přenos infekce je nutný přímý a relativně těsný kontakt mezi kočkami. Rizikovou skupinou jsou dospělí nekastrovaní kocouři s přístupem ven a tendencemi prát se s jinými kočkami. Virus je přítomen ve slinách, v krvi a je přenášen nejčastěji pokousáním, případně vzájemným olizováním. Infekce je možná i nepřímo například krmivem kontaminovaným slinami. Z matky na koťata se FIV přenáší přes placentu, během porodu, mlezivem i mlékem. Pohlavní přenos zatím nebyl prokázán, což ale neznamená, že je vyloučen.

Asi 10 dní po nakažení vzniká tzv. primární (raná, akutní) fáze, která trvá několik týdnů a projevuje se zduřením mízních uzlin a střídavou horečkou, u mnoha koček jsou však tyto příznaky nevýrazné a mohou ujít pozornosti majitele. Po překonání rané fáze nastává asymptomatické období, které trvá měsíce, někdy až roky.

Fáze onemocnění:

po nakažení dochází po dobu několika týdnů k projevům horečky, nechutenství, zvětšení mízních uzlin – tzn. poměrně nespecifické příznaky, které pak vymizí

kočka se jeví jako klinicky zdravá, pro okolí je však nebezpečná nosičstvím viru

postupně se rozvíjejí příznaky spojené s horečkou, nechutenstvím, rýmou, dýchacími problémy, chronickými kožními problémy a parazitózami

narůstání obtíží, které díky snížené obranyschopnosti vedou k "uspání" nebo úmrtí kočky

Prevence:

Pro prevenci nákazy je vhodné zamezit kontaktu s volně se pohybujícími kočkami, chovat zvířata v menších stabilních skupinách a izolovat agresivní jedince. Vhodným způsobem omezení agresivního chování zejména u kocourů je kastrace. Nově přicházející kočky je dobré testovat. Testují se protilátky v krvi, výsledek je znám do 5-10 minut.

Pokud je v rozporu výsledek testu a klinický stav kočky, je možno provést laboratorní test PCR (polymerase chain reaction), kde se prokazuje přímo genetická informace viru v krvi.

Žádná specifická terapie infekce FIV neexistuje. Možná je pouze symptomatická léčba – širokospektrální antibiotika na potlačení druhotné infekce a léky proti zánětu.

Účinná vakcína proti FIV zatím není k dispozici.

Prognóza FIV pozitivních koček je opatrná. Pokud je diagnóza stanovena v rané fázi onemocnění, existuje možnost, že bude následovat dlouhé asymptomatické období. Dříve či později však dojde k útlumu imunitního systému a v této fázi je už prognóza nepříznivá.

Izolace pozitivních koček je nutná, aby nedocházelo k šíření viru.

Kočku není třeba hned utrácet, pokud se však začnou objevovat výše uvedené příznaky, je vhodné zvážit euthanázii.

FeLV - kočičí leukóza (leukémie)

onemocnění způsobené retrovirem, který v organismu rozvíjí rozmanité klinické příznaky od poruch funkce imunitního systému až po nádorové lymfoproliferativní změny.

Ve vnějším prostředí je virus málo stabilní, působí na něj většina používaných dezinfekčních prostředků, pro přenos infekce je proto nutný přímý kontakt mezi kočkami

přenos je možný slinami, mlékem, močí a nelze vyloučit ani přenos pohlavním stykem; koťata se mohou nakazit již v děloze matky.

Onemocnění se nejčastěji projevuje u koček ve věku 2-4 roky. Stupeň závažnosti onemocnění závisí na množství viru, věku kočky a její imunitní odezvě. Virus napadá lymfatickou tkáň a kostní dřeň, kde může dlouhodobě přetrvávat. Mnoho koček se po nenápadném prodělání prvotní fáze infekce zotaví, a buď zůstanou vironosiči, nebo si mohou vytvořit imunitu. U koťat infikovaných v prvních 4-5 měsících života je vysoké riziko, že zůstanou infikovaná permanentně. Takové kočky vylučují virus všemi sekrety, hlavně slinami, a stávají se hrozbou pro ostatní.

První příznaky infekce FeLV bývají nespecifické a nejednoznačné. Útlum kostní dřeně vede k imunosupresi a ke zvýšené náchylnosti k běžným „banálním“ infekcím. Výtoky z nosu a očí, průjmy, nechuť k jídlu, horečka a zvětšení mízních uzlin se kromě FeLV vyskytují u dlouhé řady jiných onemocnění. Typický je vznik neoplazií, zejména lymfomů a leukémií.

Onemocnění se dále může vyvíjet jako ztráta imunity (kočka se stává vnímavou pro kteroukoli infekci jako u FIV) nebo méně často jako tvorba lymfomů ( nádorů), které se mohou vyskytovat v podkoží, v mízních uzlinách, na střevech apod.

Diagnózu FeLV lze potvrdit zjištěním virového antigenu v krvi. Rychlé testy bývají většinou kombinované s detekcí protilátek proti FIV, protože tyto infekce se mohou vyskytovat společně a projevují se podobně.

Prevence:

Testování: stejně jako u FIV je výsledek testu znám během několika minut, testuje se však přímo přítomnost antigenu (tj. viru nebo jeho části), ne protilátky, proto je možné testovat i kočky, které již byly vakcinovány proti FeLV.

Pozitivní jedince izolovat (dále stejné jako u FIV)

Preventivně je možné kočky vakcinovat, ale pouze prokazatelně negativní jedince. Pokud už kočka je infikovaná a naočkuje se, vakcína ji neochrání, naopak zvýšené nároky na imunitu mohou vyvolat projevy onemocnění. U zdravého jedince samotná vakcína FeLV způsobit nemůže. Vakcinace je možná od 8 týdnů věku s přeočkováním za 3-4 týdny.

V žádném případě se nedoporučuje vakcinovat netestované kočky!!

Léčba FeLV je pouze podpůrná, zacílená na potlačení příznaků a prodloužení kvalitního života zvířete. Nádory spojené s FeLV reagují na chemoterapii, mají však horší prognózu než nádory, které FeLV způsobeny nejsou. Mnoho FeLV pozitivních koček dlouhou dobu nemá žádné klinické příznaky, pokud však dojde k imunosupresi a nádorovému bujení, prognóza je špatná.

Jedinou spolehlivou ochranou proti FeLV je udržovat negativní chov a všechny nově příchozí jedince testovat.

FIP - kočičí peritonitis (infekční zánět pobřišnice)

Infekční peritonitida koček (FIP = Feline Infectious Peritonitis) patři mezi nejzávážnější kočičí virové infekce, jednak proto, že je fatální a prakticky neléčitelná, jednak se těžko diagnostikuje a kontroluje.

Původcem FIP je kočičí koronavirus (FCoV), nebo lépe řečeno jeho agresivní varianta. Klasický kočičí enterální koronavirus (FECV) se množí ve střevní sliznici a ve většině případů nenadělá závažnější škody. Bohužel je vysoce citlivý ke spontánním mutacím, které mohou vést ke vzniku jeho patogennější varianty (FIPV), která napadá makrofágy a pomocí nich se šíří do celého těla. Navzdory odlišnému biologickému chování se stále jedná o jeden a tentýž virus, oba typy jsou laboratorně navzájem nerozlišitelné.

FECV postihuje zejména koťata mezi 2. a 3. měsícem věku, množí se v buňkách střevní sliznice a ve většině případů probíhá takřka bez příznaků, nebo způsobuje pouze mírný průjem, někdy se zvracením, který vymizí během několika dnů. V průběhu onemocnění a po něm kočka vylučuje virus v trusu. Někteří jedinci vylučují virus jen přechodně, někteří přerušovaně a jiní neustále po celý život, ačkoliv nevykazují žádné klinické příznaky.

Přenos infekce je fekálně-orální, šíří se pozřením potravy nebo vody kontaminované trusem, olizováním znečištěné srsti nebo kontaminovaných předmětů v prostředí, kde virus vydrží infekční 2-7 týdnů (ale zničí ho běžně používané dezinfekční prostředky).

FIP se nejčastěji vyskytuje u mladých koček (nejvíc mezi 6 měsíci a 2 roky věku) chované ve větších skupinách, kdy do skupiny přicházejí nové kočky z jiného prostředí.

Onemocnět může ale i starší kočka.

Příčiny mutace nejsou přesně známé, pravděpodobnost významně zvyšuje infekce FCoV (kočka je delší dobu vystavená viru, který má tím pádem víc času, aby mohl zmutovat) a dále k propuknutí infekce přispívá stres z přemístění, vakcinace, kastrace, konkurentní infekce a oslabení imunity z různých příčin.

Vzácně může docházet k přenosu už zmutovaného FIP viru z matky na koťata přes placentu, případně i horizontálně, tzn. z jedné kočky na druhou.

Mezi koronaviry patří i řada dalších méně nebezpečných původců onemocnění u koček, ale v organismu vytvářejí protilátky také, což má závažný vliv na diagnostiku onemocnění, která je založena právě na detekci protilátek v organismu.

Na vzniku onemocnění se kromě samotného vystavení viru podílí jeho dávka, věk kočky a její imunitní odezva. Pokud je organismus vystaven FIP viru a imunita ho nepotlačí, dochází k rozvoji infekční peritonitidy. Imunitní reakce je pro vývoj a průběh onemocnění velmi důležitá. Po kontaktu s virem začne organismus produkovat protilátky, které ale virus nepotlačí, naopak zesilují průběh onemocnění. Protilátky s navázanými virovými částicemi (tzv. imunokomplexy) se ukládají ve tkáních, zejména v těsné blízkosti cév, a vyvolávají zde záněty, které jsou hlavní příčinou klinických příznaků. Pro odolnost vůči FIPV je klíčová buněčná imunita.

Onemocnění se projevuje ve dvou formách:

vlhká forma, tzv. efuzivní - je charakterizována změnami v dutině břišní a hrudní, jejichž výsledkem je náplň tekutinou v obou tělních prostorách.

suchá forma, tzv. neefuzivní - organismus s virem "bojuje" a reaguje tvorbou hnisavých ložisek na játrech, slezině, střevech, ledvinách... Tato forma je hůře diagnostikovatelná, uniká pozornosti a často kočka uhyne, aniž by se zjistilo, že příčinou byla FIP. Častěji se vyskytuje u starších koček.

Nejčastějším projevem onemocnění bývá absolutní apatie, horečka nereagující na antibiotika, průjem, hubnutí, nechuť k jídlu a zhoršené dýchání. Diagnostika nemůže být založena pouze na laboratorním testu hladiny protilátek (tvorba protilátek i proti ostatním koronavirům!!), ale na celkovém posouzení daného klinického stavu kočky v kontextu s ostatními laboratorními vyšetřeními.

Prevence:

testování - koťata se doporučuje testovat od 10 týdne a opakovaně po 4 týdnech. U dospělých koček postačí testování jednou.

Izolace pozitivních koček (jako u FIV, FeLV)

Vakcinace proti FIP je sporná a obecně se nedoporučuje. Existuje vakcína, která se kape do nosu a má stimulovat buněčnou imunitu, ale výsledky studií jsou rozporuplné. Navíc je vakcína použitelná až od 16 týdnů věku, kdy už koťata v rizikovém prostředí bývají stejně infikovaná. Možná varianta je vakcinovat prokazatelně zdravé kočky před přesunem do rizikového prostředí.

Nejspolehlivější ochranou proti FIP je udržení chovu prostého koronavirů. Doporučuje se chovat kočky v malých skupinách s uzavřeným obratem. Krátkodobá karanténa při příchodu nového jedince nemá velký význam, protože kočky často koronaviry vylučují celý život. Dospělé kočky vykazují větší odolnost vůči infekci než mladé, ale i u nich může FIP propuknout.

Eradikace je obtížná a nákladná a spočívá v pravidelném testování trusu na přítomnost koronavirů. Tak se identifikují přenašeči, které je následně třeba izolovat (ideálně odstěhovat…). Nezbytná je důkladná hygiena chovu, zabránění kontaminace krmiva a prostředí trusem a pravidelná dezinfekce.

Ani jednu z těchto nemocí nelze vyléčit, pro kočku končí smrtí ( leda by se stal zázrak)

Zdroje:

http://www.kocky-online.cz/clanky/fiv-felv-a-fip-ve-zkratce

http://www.trevet.cz/clanky/fip-fiv-a-felv-zavazne-virove-infekce-kocek/

Poznámka: Odkaz na další neméně nebezpečná kočičí onemocnění

http://www.goisovka.cz