Německý ovčák

Zeptáte - li se mě, které psí plemeno mám nejraději, bez rozmyšlení řeknu německý ovčák. Tento všestranný a k jakékoliv práci i lumpárně ochotný pesan mi opravdu přirostl k srdci bez hranic. Vždycky jsem chtěla mít velké psy, ale zároveň jsem měla i požadavek, že svého psa musím unést. Jeden nikdy neví, že... A německý ovčák i toto splňoval dokonale. Nakonec i na novohradeckém cvičáku, který byl původně policejním cvičištěm, bylo přeovčákováno :-)

Bylo to jedno z nejkrásnějších období mého života, které jsem na tomto cvičišti trávila, nejednou jsem vstávala ve čtyři ráno a o půl páté už jsme odjížděli na stopu, nejednou jsem se z nedělního výcviku, který začínal v devět ráno, vracela v jedenáct v noci. Byla jsem jedním z instruktorů a měla jsem své družstvo, tudíž na moje psy mi moc času nezbývalo a musela jsem jim to vynahradit jindy. Ráno po společném nástupu si instruktoři rozebrali družstva, to moje cvičilo poslušnost, potom jsme odcházeli na stopy, nakonec obrana. Hladké zadržení...jeden pes, druhý, pátý, desátý...to samé protiútok. U štěňat rozvíjení zloby v kruhu...Dnes bych nejspíš takovou fyzickou zátěž nevydržela. Stejně tak jako číhat na každé nové vydání časopisu Pes přítel člověka, který stál 4 koruny. Ne vždy se na mě dostalo a já potom obíhala stánky a časopis sháněla.

Vzpomínám na své idoly Minga von Arminius, Canta von Wienerau, Sonyho z Rovenalu a další, kteří už třeba v té době ani nebyli naživu. Jela jsem do Brna na mistrovství, abych viděla na vlastní oči živého Urana Wildsteiger Land a Nicka z Poluxu.

Neměla jsem na stěně ve svém pokoji plakáty Michaela Jacksona ani nikoho podobného, ale Dicka von Adelogu a již zmíněného Urana, Nicka a Minga von Arminius, jehož fotku už nejspíš nikdy neseženu.I tak jsem ale měla neskutečnou radost, když jsem při svém šmejdění našla stránky z kynologické minulosti. Ty plakáty jsem si tehdy přivezla z mistrovství, jinak se sehnat nedaly.

Jak odlišná byla tehdejší kynologie oproti dnešku...Svazarm se s nikým moc nemazal, neexistovalo přijít na výcvik pozdě, bez potřebných pomůcek, v létě třeba v žabkách :-) Ne tedy že by někdo zakazoval nebo přikazoval, co si mám na výcvik obout, ale člověk by to zkrátka neuběhal. Na stopy jsme chodívali za jízdárnu, loukou plnou výmolů, na obranu do lesa, který byl součástí vojenského prostoru. Vzpomínám si, jak jsem plazila v blátě, protože jsem se připravovala na ZVV2 a tam to plazení zkrátka bylo. Že mi k tomu zrovna pršelo, za to nikdo nemohl. Po zkouškách a závodech jsme zůstávali ještě dlouho na cvičišti, nemuseli jsme, ale nikomu se nechtělo domů.

Moje první zkoušky hodnotil dnes už nežijící rozhodčí, pan Stanislav Čaban. Cita byla mladinká fenečka, měla výbornou poslušnost a byla i vynikající stopařka, ale měla v tu dobu trošku problém se zákusem. Tehdy mi rozhodčí řekl: já ti tu zkoušku dám, ale když si tu obranu nedáš do pořádku, budeš s tím mít hodně velký problém. Problém jsem neměla, protože jsme kousaly, jak jen jsme potkaly rukáv. Dokonce jsem dělala zadržení i na sebe, ačkoliv se to nemá, ale úspěch to přineslo a z City byla na ZVV1 perfektní obranářka. Tenkrát jsem jako kynolog začínala a bylo pro mě rozhodující tu zkoušku mít. Dnes si navíc velice vážím i hodnocení a podpisu takové osobnosti, jakou pan Čaban bezpochyby byl. Stejně tak jako našeho hlavního výcvikáře Jardy Hodka nebo Jarušky Staňkové, kteří dokázali kynologii zasvětit celý život.

Dnes je výcvik jaksi demokratičtější, možná i zábavnější, ze služební kynologie se stala kynologie sportovní, vznikla i řada nových odvětví a do psích školek mají přístup všechna plemena, včetně voříšků, což dřív taky neexistovalo. Pesani se cvičí zábavnou formou, hlavním tématem je motivace, nikoliv dřívější dril a pes je partner, což je nejspíš dobře. Na druhou stranu jsme my, jako psovodi k sobě měli blíž, byli jsme kamarádi, dodržovat kázeň a řád pro nás bylo normální a byli jsme i mnohem ctižádostivější. Exteriér dnešních německých ovčáků se od těch tehdejších také značně změnil, jen ta jejich luxusní povaha zůstala. A to je moc dobře.

Německý ovčák - nejkrásnější pes

(Deutscher Schaferhund, German Shepherd Dog)

Toto plemeno se vyvinulo na přelomu 19. a 20. století z německých selských psů a hlavním úkolem bylo hlídání stád ovcí a dobytka. Z důvodu přísného výběru se hlavními vlastnostmi těchto psů staly pracovitost, poslušnost a odvaha. Za I. světové války byl tento pes využíván v německé armádě. Posléze byl německý ovčák dovezen také do USA a Velké Británie.

Je to pes naprosto všestranný, vysoce učenlivý a poslušný, inteligentní, odvážný, energický, nedůvěřivý, věrný, neúplatný, ochotný a neúnavný. Vyniká zejména ve sportovní a praktické-služební kynologii. Je dobře cvičitelný, odolný vůči chladu a zároveň vhodný i do městského bytu ( zde bych podotkla, že i do postele :-) )a nemá tendenci utíkat, protože je od přírody vázán na své teritorium.

Německý ovčák se uplatňuje po celém světě v policejních, záchranářských, vojenských i společenských službách, je partnerem policistů, horské služby, záchranné služby, vyšetřovatelů, hasičů, také jako společník a výborný osobní hlídač a sportovec pro účast na závodech z výcviku, výstavách, kde je také požadována jejich fyzická vytrvalost psích sportech. V soutěžích poslušnosti jsou většinou velice úspěšní. Dobře vychovaný německý ovčák vychází s ostatními psy, domácími zvířaty i dětmi. Má vlohy se plně podřídit rozkazům a povelům, ale k těmto
dovednostem ho musíme postupně dovést cestou učení, nikoli násilím.

Německý ovčák je silný a statný pes střední velikosti. Jeho hlava by měla odpovídat
velikosti jeho těla. Nos by měl být celý černý, čenich silný. Oči má ve tvaru mandle a mají tmavou barvu. Uši jsou vzpřímené, sbíhající se do špičky, hřbet pevný a svalnatý. Ocas je dlouhý, silný a značně osrstěný. Srst ovčáka je dvouvrstvá a vyskytuje se ve variantách: s krátkou tvrdou srstí, s dlouhou tvrdou srstí a dlouhosrstý. Srst může být černá, šedá či rezavá jednobarevná nebo černá s šedými či žlutými odznaky, ale i šedá se žlutými odznaky.

Psi jsou znatelně mohutnější než feny, Velikost feny v kohoutku se pohybuje v
rozmezí 56 - 61 cm a u psů 61 - 66 cm. Váha u feny je v rozmezí 22 - 30 kg a u
psů je to 30 - 40 kg a dožívají se věku 12 - 13 let.

Srst německého ovčáka nevyžaduje přílišnou péči, ale měla kartáčovat. Koupání podle potřeby, ale nepřehánět, spíš jen vytřít, jinak se stane jemnou a to není právě žádoucí.
Velice důležité je udržovat čistotu uší. Tento pes stále vyžaduje pohyb, který mu musíme v dostatečné míře poskytnout. Ideální pro jeho kondici jsou dlouhé procházky nebo zaměstnání, kde se bude realizovat jeho chuť do práce.
Při moc rychlém vývinu se stává, že se jim pomalu tvrdnou kosti a může vzniknout křivice. Německý ovčák se proto musí vhodně krmit a nesmí se v mládí přetěžovat.

Klub německého ovčáka má vlastní zkušební řád SchH, kterému přísluší zkoušky SchH 1, 2, 3 (zkoušky 1., 2., 3. stupně), SchH A (zkouška stupně A), FH 1,2 (zkoušky psa stopaře), BH (zkouška doprovodného psa). Stejně jako u jiných řádů obsahuje tento řád pravidla a ustanovení i podmínky účasti psa, kam patří i věková hranice a míra obtížnosti.

Klasifikace FCI

Plemeno:
FCI I. - Ovčáci a honáčtí psi. Sekce 1 - Ovčáci s pracovní zkouškou. Číslo
standardu: FCI č. 166 z 30. 8.1991 (Německo). Oficiální zkratka v ČR: DS.

Historie chovu

Historie německého ovčáka se datuje od roku 1899, kdy byl založen Spolek chovatelů německých ovčáků (Verein für deutsche Schäferhunde) a byl registrován na jméno Max von Stephanitz. Stephanitz byl jízdním důstojníkem a významným kynologem. Výrazně přispěl ke vzniku plemene německých ovčáků. Měl přesnou představu o tom, jak má národní plemeno ovčáka vypadat a jaké musí mít vlastnosti. Své představy dokázal realizoval, a roku 1900 byla založena plemenná kniha německých ovčáků. Jako první zde byl zapsán Stephanitzův pes Horand von Grafrath, který se stal modelem pro vznik nového národního plemene.

16.prosince 1891 se zformovala společnost PHYLAX., která chtěla sjednotit rozmanitost ovčáckých psů německého původu, upevnit jejich vzhled a povahu. Rychle však ztrácela podporu, a tak na jejím místě 22. dubna 1899 vzniklo něco, co se mělo stát největší organizací jednoho plemene na světě: Der Verein für Deutsche Schäferhunde - SV, jejímž prezidentem se stal kapitán kavalérie Max von Stephanitz. Von Stephanitz hodnotil ovčáka ve světle nových funkcí a povinností, které podle jeho představ tento pes nakonec bude plnit, ne však místo zahánění stád. Nejzřetelnější charakteristikou, kterou bylo třeba využít, byl hlídací instinkt psa, na základě kterého ovčáčtí psi od nepaměti chránili stáda před nevítanými návštevníky a útočníky. Německý svaz chovatelů ovčáků povzbuzoval své členy, aby rozvíjeli všechny tyto pestré vlastnosti, kterými se plemeno německého ovčáka vyznačuje, aby byl tento pes připravený na široký okruh úloh, které ho v budoucnosti čekají.

Německý ovčák brzy začal působit jako policejní pes. Už v roce 1901 SV nabídla použití psa vedení policejních složek. V roce 1903 se začalo s výkonnostními zkouškami. Výsledky byly natolik uspokojivé, že v mnohých velkých městech vyzývali policejní útvary, aby vyzkoušely a přijali psy jako novou organizační složku prosazující zákon.

V Grunheide nedaleko Berlína zřídila vláda chovatelské a výcvikové středisko pro policejní psy. Schopnosti německého ovčáka, které si už policejní složky plně ověřily, se po vypuknutí první světové války začaly využívat v armádě. Výborné sluchové a čichové schopnosti se projevily jako nesmírně cenné při strážní službě, kde psi varovali hlídky před útokem nepřítele. Tyto vlastnosti se využívaly také při vyhledávání zraněných vojáků na bojišti či při doručování pošty do zákopů. Von Stephanitz si jasně uvědomoval, že plemeno potřebuje svůj standard, který by byl dostatečně přesný a podrobný.

Od vzniku WUSV (The World Union of German Shepherd Dog Clubs - Světová unie chovatelů německých ovčáků) se v členských státech projevoval trend přesvědčit domácí představitele chovu, aby převzali původní německý standard plemene, dnes známý jako standard WUSV/FCI (International Cainen Federation - Mezinárodní kynologická federace). Tento přechod je v současnosti završený s výjimkou Spojených států, které se dodnes zcela nepřizpůsobily, ačkoli jsou členským státem WUSV.

Zdroj: http://nemecky-ovciak.sk, Pes přítel člověka

Hector vom Schwaben 1900