Smrt je krutá pro toho, kdo má rád. Ale ani smrtí skutečné přátelství nekončí. V mém srdci zůstanete navždy a zůstane ve mě i vaše láskyplná energie a naděje, že se jednou shledáme.

                

Mají - li přijít do nebe lidi, pak nevím, proč by jste tam neměli přijít vy, bezhříšní, věrní a láskyplní miláčkové, kteří neumíte lhát ani podvádět, ani intrikovat a klamat. Nebouříte se proti Božímu řádu, ale trpělivě plníte úkoly, pro které jste byli stvořeni. Dáváte člověku lásku, jste jeho pomocníky, terapeuty a přáteli a často sklízíte jen nevděk.

Ne náhodou se mi o vás tak často v noci zdá. Těším se, až se TAM sejdeme. Těším se,  až vás znovu obejmu, těším se na okamžik, kdy se váš pohled setká s mým. Pohladím vaše hlavičky, na tváři ucítím vaše čumáčky a vaše zoubky zavadí o moje zuby, až si budete otírat tvářičky o můj obličej. Budete se dožadovat mé náruče a pohlazení a nikdo nás už nikdy nerozdělí.

                         Když odejde psí přítel,

                                                  v srdci zůstane prázdné místo,

                                                  prázdná je i miska

                                                  a v kotci ticho a čisto.

                                                  Odejde někdo, koho jsme milovali,

                                                  není tu ten, kdo nás měl rád,

                                                  prázdnota kde jsme pobývali,

                                                  opustil nás věrný kamarád.

                                                  Zbyla nám po něm láska čistá,

                                                  nelze zapomenout,

                                                  vždy se nám ozve vzpomínka jistá

                                                  a vidíme jen prázdný kout.

                                                  Útěchu hledáme v naději,

                                                  že shledáme se později

                                                  ve společném nebi zvířátek i lidí….

 

Napsaly naše kamarádky Enny a Chelsinka.

V případě kočenek a všech ostatních to platí taky. Prázdný košík, prázdná klec, opuštěné misky, pohozená myška a zakutálený balónek, se kterým si už nikdo nebude hrát...A hlavně prázdné místo v srdci...

                

                                                                                                            

 

Cia, Citunka byla můj první vlastní pejsek. Šetřila jsem si na ni asi dva roky do prasátka a další rok štěňátko vybírala. Složily jsme spolu zkoušky a absolvovaly závody a díky ní se mi kynologie stala nejen sportem, ale i profesí. Stáří + 23.9.1999  

                                                          

Bren byl synem City a Alfa od pohraniční stráže. Babička Brena byla vlčice a vlčí geny se na pejskovi projevovaly na každém krku, což mi občas činilo ze života peklo. Stáří + 11.8.2011

Darek, černobílý kocourek, chytrý nalezenec, který se díval klíčovou dírkou a poslouchal za dveřmi. Selhání ledvin.

Grafit Comestico, černý peršan s věčně usmrkaným nosíkem a nádhernýma oranžovýma očima. Selhání ledvin.

Lukášek, černý zakrslý králíček beran s jedním ouškem dolů, teprve časem spadlo i to druhé.  Býval zlostný, výbušný a nekompromisní, takže i ta srdeční příhoda, na kterou zemřel, byla nejspíš od zlosti.

Hassi - zakrslý králíček hermelínek, mazlivé a příjemné zvířátko, se kterým jsem měla krátké vystoupení i ve škole a sklidily jsme velký potlesk. Důvod umrtí neznámý.

Arthur a Leontýnka, sladké chůvičky, které bydleli v hnízdečku z kokosu. Když se samička krmila, sameček hlídal, jestli někdo nejde. Jindy ji zobáčkem houpal na houpačce. Zemřeli oba najednou, jako kdyby jeden bez druhého nemohl už dál žít. Pohřbila jsem je v jejich kokosovém ořechu. Důvod neznámý.

Lukáš a Šárka, párek syrských křečků. Lukáš růžový a natolik ochočený, že jsem si ho vozila v kapse lacláčů do školy. Vyučování většinou prospal v penálu. Šárka byla bílá, ne až tolik krotká, ale rodila nádheŕná mláďata,která jsem pak ve Zverimexu měnila za krmení a další vybavení klecí ( Nebo si je nechávala a úspěšně rozmnožovala naší domácí zoo. Dosáhla jsem počtu asi třiceti křečků. Jména už si nepamatuji, na škody, které napáchali ovšem nezapomenu nikdy. Lukáš sebevražda, Šárka stáří.

Lori a Cassiopeia, andulky.  Lori byl velmi temperamentní a hlučný zelený andulák. Aby mu nebylo smutno, přemístila jsem ho do klece k Falcovi. Toho šikanoval, přes den prudil, v noci skřehotal, prostě to nefungovalo, putoval tedy ke korele. Karkulku obtěžoval a já klusala koupit další andulku. Vybrala jsem krásnou modrou samičku a Loriho chování se změnilo. Modrá Cassiopeia ho totiž dokázala dokonale srovnat. Stáří.

Romy a Rony. Korela a světle modrá andulka. Tady soužití fungovalo, dokonce natolik, že když Romy zemřel, Rony ho ze stesku během několika dnů následoval. Romy rakovina, Roneček stesk.

Falco, neoféma modrohlavá. Velice milý ptáček, ke kterému prý lze dát do klece kohokoliv. Tolik chovatelské příručky. Osobně jsem si to vyzkoušela, když jsem potřebovala na pár dní uvolnit jednu klec.  Falca jsem opatrně vyndala z klece a přesunula ho ke chůvičkám. Falco ve vteřině nahodil krhavý pohled a v následující vteřině jsem po něm hrábla a z klece ho zase vyndala. Od té doby jsem na chovatelské příručky zanevřela, když teorie je jedna věc a realita druhá, teorii někdy hodně vzdálená. Důvod neznámý.

Corason - Karkulka, bílá korela se žlutou chocholkou a červenými tvářičkami, kterou jsem dostala, když jsem ležela doma po autonehodě, což trvalo dost dlouho. Karkulka byla spokojená, celé dny jsem si s ní povídala, nikomu ovšem nedošlo, že to tak nezůstane věčně. A tak když jsem šla po půl roce do práce, Karkulka celé dlouhé hodiny pískala a vyřvávala a vydrželo jí to hodně týdnů. Stáří.

Veveruška - Vevča - rezatá morčinka, nápadně připomínající veverku, jen ten ocásek chyběl. Sedala mi na rameni a nechala se nosit doma i venku. Srdeční příhoda.

Ary z Dixie - NO, syn Minga von Arminius, nesmírně chytrý pejsek, ale i hrdý a urážlivý. Stáří a sešlost věkem.

Ferry z Coriny - krémový perský kocourek, na výstavě získal známku výbornou a chovnost, ale nikdy jsem to ocenění nevyužila. Selhání ledvin.

Alwi z Jihoře - NO s nádherným pálením. Kvůli nesnášenlivosti s Citou musela pryč, nicméně dál chodila na cvičák, měla jsem ji ve svém družstvu a tudíž i trvalý dohled nad jejími pokroky. Stáří.

Benazíra - želvička, kterou jsem si dovezla pod bundou z Bulharska

Modrý perský kocour George Pavonia s nádhernýma očima 

Fanynka  a její štěňata.

Brazilská fila Bonnie, která byla určena k utracení, protože její rodina nikdy neměla dostat psa do ruky. Dostala se ke mě hodně složitou cestou a naše první setkání proběhlo tak, že na mě vyskočila, musím podotknout že velice něžně, packama mě objala kolem krku, což při její velikosti nebyl žádný problém a olízla mi obličej.

Bulteriérka Brixa, které jsem říkala Brichta po té, co porodila štěňata a vykašlala se na ně. Dostala jsem ji už nakrytou, což zjistil až vet při prohlídce. O štěňata jsem se samozřejmě postarala od protržení plodového vaku až po osušení a uložení do košíku, ze kterého je okamžitě vyhodila a uvelebila se tam sama, což jsem neustála a hledala pro Brichtu nové pány.

A ještě bych neměla zapomenout na párek rýžovníků, kteří měli klec vedle chůviček, terárium se sklípkanem a akvárko s jednou duhovou rybičkou, párek trávově zelených andulek a roselu pestrou, která se naučila jedno jediné slovo " děkuji", které pronášela sice jen občas a podle svého uvážení, ale pokaždé to znělo jako ironie.

A nakonec i ježek, kterého jsme s Bonií našli při procházce na sněhu. Zatelefonovala jsem tehdy na záchranou stanici. Okamžitě přijeli, ale jen proto, aby mi oznámili, že mají plno a požádali mě, zda bych byla ochotná se o něj do jara postarat. Kývla jsem, přeorganizovala klece a zažila tři měsíce neskutečného vymrzování a potíží. Ježek despotoval a páchl v mém malém pokojíku, několikrát mě pokousal a když jsem ho na jaře vypouštěla, ani jsem se za ním neohlédla.

 

Naši přátelé: